Proč lže týdeník Echo24

Pokračování článku zde: https://monikalefay.cz/echo24-lze-manipuluje-a-prepisuje-clanky/

Jak už jsem psala mockrát, nestojí za mnou žádný think-tank, když nepočítám naše kočky a psy. Web mi vymyslely a udělaly moje děti a vše je řízeno z mého starého počítače. Nemám kancelář na Malostranském náměstí jako Echo, neřídím Národní ústav duševního zdraví, jehož pořízení stálo miliardu a provoz další stovky milionů. Nemám na své straně arcibiskupství, ani žádnou politickou stranu. Dříve jsem vždy volila pravici nebo lidovce, dnes zjišťuju, že mnohá témata, která mě zajímají (kojenecké ústavy, lidská práva, ekologie, práva zvířat atd.) jsou brána spíše jako levicová. Ačkoli jsem vždy byla toho názoru, že rodina je pro dítě to nejlepší, starost o zděděnou půdu, zvířata a rostliny je konzervativní postoj a můj odpor vůči záležitostem, jako je eutanazie, je neměnný. Nechci a nikdy jsem nechtěla, aby mi stát zasahoval do života a řídil mou rodinu, ráda bych o něm slyšela co nejméně.

Existují ale výjimky, kdy je nutné, aby stát zasáhl. A tou je nesporně případ, kdy rodiče ubližují bezbrannému dítěti, které se samo nemůže bránit.

Dříve jsem věnovala hodně času psaní o norských causách, kde byly odebrány děti zcela správně například kvůli týrání a zneužívání rodiči:

https://monikalefay.cz/protinorska-psychoza-a-ceske-komplexy/

Jindy bylo dítě odebráno matce, protože šla v šest ráno opilá z baru a batole jí upadlo na zem a praštilo se do hlavy:

https://monikalefay.cz/v-norsku-pry-socialka-odebrala-dite-rodine-protoze-bylo-smutne/

https://monikalefay.cz/tema-rodin-kde-doslo-k-odebrani-ditete-je-vzdy-velmi-smutne-a-emotivni/

https://monikalefay.cz/ruska-dezinformacni-kampan-vytvari-obraz-zdivoceleho-norska/

Často jsem poukazovala na to, že za šířením poplašných zpráv o škodlivosti norského sociálního systému stojí proruská propaganda a že ji u nás nekriticky přejímají časopisy jako Echo nebo Reflex, Lucie Sulovská, Institut Václava Klause, politikové Chalánková a Zdechovský, právník Hasenkopf, část ODS, ultrakatolíci, nacionalisté a takzvaní konzervativci. Také jsem v této souvislosti zmiňovala, že ke knize věnované bratrům Michalákovým psal předmluvu Cyril Höschl (o jeho spolupráci s StB jsem psala zde), čímž se nám kruh hezky uzavírá.

Echo se jako jedno z mála médií nyní Höschla zastává a bagatelizuje jeho donášení Státní bezpečnosti.

Na všechny tyto objektivní informace (tj. rozhovor s litevskou historičkou, českou vědkyní žijící v Norsku či českou středoškolskou učitelkou), které si ověřují zdroje přímo v norštině a v angličtině, novináři z Echa reagovali tak, že o mně začali psát pomlouvačné dopisy.

Dalibor Balšínek uvedl, že jsem blázen a trpím bludy

Daniel Kaiser rovnou napsal, že jsem ukradla čtrnáctileté dítě

Vyvrcholením veškerých jejich aktivit je nyní článek, v němž mě z „ukradení dítěte“ přímo obviňují, zřejmě aby zpochybnili důkazy, které jsem přinesla o jejich neprofesionalitě.

Ani mě to nepřekvapuje, Cyril Höschl o mně opakovaně psal pomluvy a lži

Když dojdou argumenty, zbývají pomluvy.

Mimochodem, když už je řeč o ultrakatolících, mediální poradce arcibiskupství Romuald Rob mě rovnou zablokoval, a to nejen na svém, ale i na profilu kardinála, kterého jsem měla v přátelích jako scenáristka a režisérka jeho Třinácté komnaty mnoho let předtím, než se Rob vůbec objevil.

Někteří muži jsou prostě na to, že ženy hájí lidská práva, práva dětí či práva obětí zneužívání, alergičtí a nevědí si s tím rady. Lidská práva jsou v jejich ústech sprosté slovo nebo prostě jen něco, co je dopřáváno výhradně mužům.

Nemile mě překvapilo, když při nedávné neveřejné schůzce ve Sněmovně kardinál Duka zmiňoval jako svého poradce pro oběti sexuálního zneužívání právě Cyrila Höschla. Na druhou stranu je to ovšem nejspíš logické, kdo jiný je ochotný udělat v dnešní době cokoli než člověk, který ztratil u většiny lidí v oboru důvěru. Se stejnou lehkostí, jako kdysi řekl, že únos juniora na Krym je v pořádku, nyní může sdělit obětem zneužívání, že trpí bludy, eventuálně si za své zneužívání mohou samy.

Protože Höschl není psycholog, ale psychiatr – dostanou oběti místo podpory jednoduše diagnózu.

Když dojdou i pomluvy, tak je jednodušší blokovat. Mimochodem, tuto cestu zvolil i šéfredaktor Echa Dalibor Balšínek a zdá se, že tím problém považuje za vyřešený.

Pro mě ale problém rozhodně „vyřešený“ není a budu se bránit proti všem těmto pomluvám u soudu a budu chtít ode všech zúčastněných omluvu.

Nejsem žádná „aktivistka“, dítě jsem nikomu do Klokánku neodvedla, ani jsem nemohla, protože jsem byla tou dobou v Bulharsku. Jelikož dívka, která nyní žije u nás, byla doma dlouhodobě fyzicky a psychicky týraná a na OSPOD Praha 2 jí nedokázali pomoct, doporučila jsem jí, když se na mě obrátila telefonicky, ať jde do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. 

Celou situaci jsem znala několik let a neřešila jsem ji dřív jen proto, že biologická matka neustále rodila další děti. Doufala jsem, že se po porodu čtvrtého dítěte situace zklidní, což se bohužel nestalo, a naopak se vše ještě zhoršilo.

Ariannka měla dlouhodobě u nás jméno na schránce, abychom mohli pro ni přebírat dopisy a dárky od otce z USA, který se bál, že by jí je matka nedala. Při jednom incidentu jsem volala policii, aby rodinu navštívili a zjistili situaci. Podle slov biologického otce totiž měla Ariannčina matka při pobytu v USA zakázáno přiblížit se k němu s dcerou, v době kdy ji měl v péči, protože mu v přítomnosti právníků vyhrožovala zabitím.

Bohužel české městské státní zastupitelství, jmenovitě paní Želmíra Andrášková, posoudilo situaci takto:

„Závěrem je nutné uvést, že ačkoliv je možné připustit, že výchovné metody, které k prosazení svých požadavků podezřelí ve vztahu k poškozené zvolili, není možné považovat za zcela správné, a rovněž je možné připustit, že toto jednání mohla poškozená pociťovat úkorně, tak současně je nutné konstatovat, že vzhledem ke své intenzitě toto jednání nenaplnilo znaky jak znaky skutkové podstaty přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, tak ani jiné skutkové podstaty uvedené v trestním zákoníku, zejména skutkové podstaty týrání svěřené osoby podle § 198 trestního zákoníku, a to přesto, že z hlediska poškozené, případně osob, kterým svoje zážitky líčila, se mohlo toto jednání podezřelých jevit jako závažné.“

Prostě v Čechách, když dítě neutlučete nebo mu opakovaně nezpřelámete ruce a nohy, tak se to nebere vážně.

V době, kdy jsem Ariannce začala pomáhat, jí bylo šestnáct let, nebydlela na Praze 2, ale v Praze 4 a její prospěch se sice opravdu zhoršil, ale to jen proto, že už dál nezvládala tíživou situaci doma. Nyní, když chodí do jiné školy, má samé jedničky.

Její biologická matka ji nezákonně odhlásila ze školy a nyní jí brání navštěvovat jinou školu, kterou jsem pro ni našla a zaplatila. Podala na naši rodinu už celkem tři trestní oznámení, které šetřila kriminální policie a všechna byla odložena. 

Echo píše, že soud rozhodl o svěření do mé péče „nezákonně“. 

Toto je jedna z dalších lží – soud rozhodl podle zákona, který říká, že náhradní rodina má přednosti před ústavní, a jednal tak v souladu s OSPOD. V létě loňského roku bylo předběžné opatření zrušeno, protože trvalo už příliš dlouho a nemělo by předjímat rozhodnutí řádného soudu. K tomu ale dosud kvůli obstrukcím ze strany biologické matky nedošlo. Ariannka je u nás nyní se souhlasem OSPODU a čeká na řádný soud. Nikdo na ni nepobírá žádné dávky, naopak její biologická matka inkasuje poměrně vysoké částky od otce z USA jako výživné, přestože už rok nic neplatí, naopak dceři sebrala i věci z Klokánku, které jsem jí koupila.

K rozhodnutí soudu došlo ovšem až poté, co jsem se opakovanými dotazy na biologického otce, americkou ambasádu, ÚMPOD v Brně a další lidi a instituce snažila najít pomoct dívce, která byla bez základních potřeb, bez peněz a jakékoli podpory umístěna v Klokánku (https://monikalefay.cz/misto-objeti-diazepam/), a ukázalo se, že v ČR neexistuje jediný biologický příbuzný, který by hájil její zájmy. O svěření do pěstounské péče jsem požádala proto, že mi to navrhlo několik lidí, kteří chtěli pomoci situaci vyřešit – a se souhlasem otce – a proto, že se to zdálo v té chvíli jako nejlogičtější řešení, aby dívka neskončila v diagnostickém ústavu nebo dětském domově

Ohledně postupu Klokánku, který jí nezákonně odebral americký pas a šikanoval ji, aby se „usmířila“ s matkou, jsem již psala. Není překvapivé, že paní, s níž jsme jednali, nynější předsedkyně FOD Hanka Kupková, nedávno převzala na provoz Klokánků dva miliony od Miloše Zemana.

„Řekni mi, s kým se přátelíš, a já ti řeknu, kdo jsi.“

Ultra konzervativně katolická klika u nás jistě bude dělat, co umí. Dehonestovat, pomlouvat, očerňovat, vymýšlet si pseudocausy a znepříjemňovat život lidem, kterým jde o jediné: aby se nehájili agresoři proti obětem, aby i oběti měly svá práva, aby se nelhalo, aby se svazky StB braly vážně, a místo očerňování Skandinávie se začalo mluvit o tom, jak funguje sociální systém a péče o ohrožené děti u nás.

Naše právo je hájit se u soudu a dosáhnout omluvy.

Využít v politickém boji bezbranné děti můžou jen ubožáci.

Pokračování článku zde: https://monikalefay.cz/echo24-lze-manipuluje-a-prepisuje-clanky/

Nebýt vás, nemohla bych tento web nikdy provozovat.

Noviny, kam jsem psala komentáře, buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Díky vám můžu už čtvrtý měsíc psát, co si myslím. Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte mě zde.