in ,

Echo24 lže, manipuluje a přepisuje články

Přinášíme další důkazy

Před dvěma dny jsem psala na svém webu o útocích od novinářů týdeníku Echo24 Dalibora Balšínka a Daniela Kaisera, kteří psali zprávy o tom, že jsem „ukradla čtrnáctileté dítě, kterému jsem vymyla hlavu“, jsem prý „blázen“, co „trpí bludy“, apod.

Jejich neprofesionální jednání jsem dávala do souvislosti s tím, že jsem opakovaně upozorňovala na dezinformace, jež jejich časopis vypouští například o norské sociální službě Barnevernet.

V Norsku prý sociálka odebrala dítě rodině, protože bylo smutné

Téma rodin, kde došlo k odebrání dítěte, je vždy velmi smutné a emotivní

Historička Halina Beresnevičiūtė-Nosálová: Ruská dezinformační kampaň vytváří obraz „zdivočelého“ Norska

Echo bylo kromě Reflexu také jediné, které se zastalo Cyrila Höschla ve chvíli, kdy jsem zveřejnila informace o jeho spolupráci s StB.

Soukromé útoky přerostly předevčírem v otevřené, když Echo přineslo naprosto vylhaný článek o poměrech v naší rodině.

Těžko říct, zda jejich zlovolnost, s níž šíří lži a polopravdy o mé rodině a dětech, pramení z mentální lenosti, nebo je to jen proto, že mě chtějí očernit jako nespolehlivý zdroj. Nicméně ve chvíli, kdy jsem napsala na web, že se budeme bránit u soudu, udělali něco neuvěřitelného – původní článek nahradili upraveným textem.

Je toto ještě vůbec novinařina? Je normální někoho osočit jen proto, že s ním třeba nesouhlasím, zatáhnout do toho nezletilé dítě, které se nemůže bránit, a po následné kritice potají článek vyměnit?

Naštěstí jsem si stihla udělat printscreen a ten použiju u soudu.

Bohužel i tento nově opravený text je plný výmyslů, a co je nejhorší, doopravdy poškozuje nezletilou dívku.

Neudělala jsem nic jiného, než že jsem se pokusila pomoct dítěti, které bylo v nouzi a nemělo v ČR jediného příbuzného. Její otec žije v USA, viděli se spolu před nedávnem po sedmi letech. Protože jsem s tímto otcem byla v kontaktu už dřív, přebírala jsem pro jeho dceru dárky, dopisy atd., souhlasil s tím, aby dívka neskončila v ústavu, že bude bydlet u nás.

Ariannce bude už brzy sedmnáct let, v době, kdy k nám přišla, jí bylo bez měsíce šestnáct.

Není pravda, že jí bylo čtrnáct, stejně jako není pravda, že jsem ji poslala do Klokánku. V den, kdy se dostavila do Klokánku, jsem byla v Sofii.

Když jsme spolu mluvily telefonem, pouze jsem jí řekla, že podle mého názoru by bylo nejlepší řešení jít do Klokánku, pokud se bojí vrátit domů.

Není pravda, že žila na Praze 2, protože žila v Praze 4.

Není pravda, že soud byl kvůli mé rodině na Praze 6, byl tam proto, že poslední soud ohledně péče Ari probíhal v Praze 6.

Otec Ariannky mi sdělil, že v době, kdy žil s dcerou v USA, dostala biologická matka zákaz přiblížení k němu s dcerou, protože mu vyhrožovala zabitím. Poté odcestovala do ČR, přestože není Češka, a tady se mnohokrát stěhovala. Dceru opakovaně psychicky i fyzicky týrala a napadala, její jednání šetřila kriminální policie, dosvědčili svědkové.

Kriminalista Vojtěch Veselý se ovšem neobtěžoval dívku, mě nebo mého syna vyslechnout a případ odložil s tím, že matka měla dceru vychovávat lépe, tak ať si teď na ni nestěžuje. Proti jeho rozhodnutí jsme se odvolali, argumentovali jsme mimo jiné tím, že na jedné straně bylo několik lidí ochotných svědčit, na druhé straně pouze agresorka, která sdělila, že nic neudělala, ale nebylo to nic platné. V zemi, kde každý rok umlátí rodiče deset nebo dvacet dětí, jsou prostě nějaké podlitiny na zádech považovány za běžnou výchovnou metodu. Ariannka upozorňovala v Modřanech na policii také na to, že matka bije i mladší syny, ale nic se nestalo.

Není ani pravda, že matka Ariannky nesouhlasila, aby její dcera chodila v době, kdy jí bylo víc než patnáct let, s mým mladším synem. Na fotografiích z rodinných oslav je vidět, jak můj syn navštěvuje jejich domácnost, kde mimo jiné hlídal mladší děti, griloval maso, pomáhal s webem, on-line marketingem atd.

Foto Ingrid Kuzmiaková.

Máme k dispozici mj. i dopis, který mu biologická matka věnovala jako poděkování.

Do doby, než Ariannka odešla do Klokánku, jsem na syna slyšela samou chválu.

Poté, co Ariannka strávila v Klokánku několik týdnů, aniž by její biologická matka projevila sebemenší zájem o její potřeby – a naopak jí sebrala školní věci, oblečení, boty a klíče od domu –, mi bylo z několika stran nabídnuto jako řešení, abych požádala soud o svěření do pěstounské péče, což jsem po konzultaci s jejím otcem udělala. Mimo jiné proto, že už jedno dítě v náhradní rodině mám, což znamená, že k nám sociálka chodí domů na kontroly, musím se pravidelně vzdělávat atd.

Přečtěte si také:  Všechny velké věci začínají malými krůčky

Diagnostický ústav jí nehrozil proto, že by byla problémová. Tím jí hrozila ředitelka Klokánku paní Hana Kupková, která po návštěvě biologické matky najednou obrátila a začala na Ariannku tlačit, že je její povinnost se s matkou usmířit.

Jsem už poměrně hodně stará, ale nedovedu si představit, že kdyby mě někdo napadl, či opakovaně fyzicky napadal, dostanu přikázáno se s agresorem sejít a pod dohledem se s ním „usmířit“. Myslím, že se tomu odborně říká sekundární viktimizace. A myslím, že této sekundární viktimizace by se neměla dopouštět organizace, která se ohání právy dětí.

Důvod, proč nedošlo ani po roce k řádnému řízení, které by buď potvrdilo, nebo zamítlo mou pěstounskou péči (v létě loňského roku z formálních důvodů zrušenou), je, že se biologická matka neustále odvolává kvůli místní příslušnosti soudu a blokuje tak řízení. Dítě u nás ale žije se souhlasem OSPODU a nikdo nerozhodl o tom, že by se mělo vrátit domů. Echo si celý svůj text jednoduše vymyslelo.

Rodina biologické matky v posledních několika letech bydlela postupně mj. v Praze 3, v Praze 2 (na více místech), v Praze 6 (na více místech), v Praze 10, v Roztokách a v Praze 4.

S ohledem na to, jak rychle soudy pracují, je možné, že se řízení protáhne až do příštího roku, kdy bude Ariannka plnoletá a nebude už proč se nadále soudit.

Dívka, která nádherně zpívá, zajímá se o psychologii, píše básně a umí sedm jazyků, bude moct konečně rozhodnout sama o sobě.


Je smutné, že Echo stojí na straně agresora a naprosto opomíjí práva dítěte a jeho otce.

Představa, že nějaké dítě jen tak odejde z domu, protože nechce umývat nádobí, takže se nastěhuje k někomu cizímu – tomu může věřit snad jen člověk, který je hloupý nebo omezený.

Soud vychází z toho, co je nejlepší pro dítě, proto vynesl rozsudek, že matka je nucena strpět péči. V době, kdy jsem o dítě žádala, mí biologičtí synové samozřejmě dávno nebydleli doma, protože jsou dospělí, mladšímu synovi bylo v té době 19.

Vytvářet domněnky a pomluvy o tom, jak čtrnáctiletá holka utekla k nám domů, aby mohla žít s mým synem, jsou tvrzení podobná tomu, jak nebohé paní Michalákové sebrali děti, nebo jak ta rodina, která děti týrala, o ně přišla, protože byli horliví křesťané.

Biologická matka Ariannky v průběhu loňského roku podala na mě a mou rodinu celkem tři trestní oznámení. Všechny byly smeteny ze stolu. Nezákonně dceru odhlásila ze školy a bránila jí v dalším studiu, dodnes jí nedala osobní věci, oblečení, které jí koupil otec, ani školní pomůcky.

Místo toho nás šikanuje, kde se dá a jak se dá, píše dopisy, telefonuje, zastrašuje. Terapeuta, který se o Ari stará, vystudovaného filosofa, který je zároveň nemocničním kaplanem doprovázejícím umírající děti, označila za šarlatána a psychotronika věštícího z kamenů. To vše jen proto, že se její dcery zastal a napsal o celé záležitosti dopis pro policii.

Není pravda, že Ariannku na terapii k tomuto terapeutovi „vodím“, jak píše Echo. Chodí tam sama a o čem tam mluví, mi také nesděluje. Je z celé situace otřesená a snaží se nějak dát dohromady. V situaci, v níž se nachází, je to velmi těžké a leckterý dospělý člověk by měl potíže to ustát. Navíc v cizí zemi, kde nemá kromě své matky jediného příbuzného, který by jí pomohl nebo se jí zastal. A v téhle situaci se objeví lidé, kteří jako hyeny úplně klidně prodají její zkreslený příběh čtenářům, aby se na něm mohli pást, šmejdit nám v profilech, obtěžovat vulgárními zprávami a pokračovat v šikaně.

A to vše jen proto, že si myslíme, že bít děti se nemá.

Předchozí text k tématu zde: https://monikalefay.cz/proc-lze-tydenik-echo24/

Nebýt vás, nemohla bych tento web nikdy provozovat.

Noviny, kam jsem psala komentáře, buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Díky vám můžu už čtvrtý měsíc psát, co si myslím. Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte mě zde.

Written by Monika Le Fay

Matka několika dětí, dvě jsem porodila a dvě si přivezla. Režisérka několika desítek filmů. Scénáristka a spisovatelka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Loading…

0

Komentáře

0 komentářů