David Vondráček: Proč nebyla Babišova rodina odsunuta do Německa podle dekretů?

Na rozdíl od bývalého slovenského prezidenta, rumunské hlavy státu a polského premiéra – se Babiš ke svým kořenům nehlásí...

Český premiér se vůbec nemusel narodit

Je to jasné jako facka. Pokud uznáváme kontinuitu Benešových dekretů (i když jsou v Česku právně vyhaslé) – německý děd Andreje Babiše Imrich Scheibner a jeho matka Adriana Scheibner měli být odsunuti po druhé světové válce do Německa na základě Dekretu č. 12/1945 z 21.6.1945 o Němcích a Maďarech, jakož i zrádcích českého a slovenského národa.

Kdyby se rodině českého premiéra z matčiny strany nepodařilo pravděpodobně podvodně obejít dekrety (v dalším textu článku vysvětlím, jak se to jedině mohlo stát) český premiér by se vůbec nenarodil. Jeho matka by se v Německu nemohla seznámit s manželem – Slovákem Štefanem Babišem –  počátkem padesátých let, neboť by ještě trpěla v nějakém sběrném táboře pro vyhnance v Německu. (Jen tak na okraj: oba dva rodiče byli členy stalinistické i neostalinistické KSČ, stejně jako později jejich syn – dnešní šéf české vlády.)

Scheibnerovi mohli skončit v gulagu

Velkou část profesní kariéry se věnuji studiu holokaustu, zločinům německého nacionálního socialismu, poválečnému českému bolševizujícímu národnímu socialismu (1945-1948), poválečným etnický čistkám a Benešovým dekretům a také poválečným „přísunům“ milionů lidí do vylidněného českého pohraničí, kde mám i epizodu o nuceném vysídlení části etnických Maďarů z jižního Slovenska do severočeského pohraničí.

Desítky hodin jsem strávil v českých i slovenských archivech. Moje babička (podobně jako ta Babišova) je také karpatská Němka a před odsunem jí zachránil – na rozdíl od celého jejího příbuzenstva – sňatek s Čechem v roce 1938. Znám i desítky příběhů bývalých starousedlých německých obyvatel Podkarpatské Rusi, kteří chodili před válkou do českých škol a stejně byli odsunuti jako nepřátelé slovanských národů, jelikož jejich právní status byl za války podobný jako u slovenských karpatských Němců. Všichni Němci na obsazeném území Maďary (1939-1944) – také na bývalé Podkarpatská Rusi – se stali automaticky maďarskými občany se zvláštním nacistickým německým statusem „Volksdeutsche“, který jim umožňoval mít v sociálně právních otázkách více výhod – než měli etničtí Maďaři, Rusíní, Ukrajinci, Slováci a Češi; Židé a Romové byli rovnou posíláni do německých vyhlazovacích táborů. Při bojích se Sověty byli jen výjimečně Němci z podkarpatské Rusi (i příbuzní Andreje Babiše) příslušníky maďarské armády. Většinově rukovali do Waffen-SS. Tyto skutečnosti ovlivnily poválečné retribuce a odsun skoro všech bývalých československých občanů německého původu do Německa. Včetně těch, kteří uprchli na konci války před Rudou armádou na Slovensko z Maďarska (Podkarpatské Rusi); což je případ i poloviny rodiny současného českého premiéra.

Objevná v tomto smyslu je analytická reportáž šéfreportéra Deníku Luboše Palaty (nositele novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky z roku 2002) link, který souhlasí s textem článku, který právě čtete. Našel na dnešní Ukrajině potomky premiéra z německé komunity, která byla tisíc let součástí maďarských Uher; do roku 1918. Na fotce ve výše zmíněné reportáži uvidíte fotografii příbuzného předsedy vlády, který jako by mu – fyziognomicky – z oka vypadl.

Tito Němci tvořili uzavřené společenství velmi činorodých a schopných řemeslníků. Děd Andreje Babiše Imrich Scheibner byl kovářem původem ze slovenského německého Hauerlandu (všechno byly tehdy maďarské Uhry) . Za prací na východ přišli do podkarpatského Körösmezö (Jasiňa, Jassinja) v polovině devatenáctého století. Do Uher už ale ve středověku – jako „civilizační mise“, na pozvání uherských králů ve 13. století, většinově z Porýní. Podobně ve stejné době pozvali čeští králové ze západu a ze severu na území dnešního Česka – horníky a zemědělce; budoucí sudetské Němce).

Většinově – podobně jako Maďaři – nepřijali karpatští Němci za své – na rozdíl od Rusínů – připojení svého území k Československu po roce 1918. Jak zjistil Luboš Palata – v Jasini žijí němečtí příbuzní Andreje Babiše (český předseda vlády se k nim nehlásí), kteří zázrakem přežili poválečné řádění sovětské Rudé armády a jsou dnes ukrajinskými občany; někteří bojují na frontě proti ruským okupantům. Jedním z důvodů, proč děd českého premiéra Imrich Scheibner s rodinou utekl z Jasině před Rudou armádou je nasnadě. Rudoarmějci karpatské Němce – Volksdeutsche, často v řadách Waffen-SS, bez soudu zabíjeli, když je před tím sadisticky mučili a znetvořili; ženy často také mrzačili a znásilňovali. Velká část karpatských Němců byla odvezena do sibiřských gulagů, z nichž se dvě třetiny lidí nikdy nevrátily.

Úprk desítek rodin karpatských Němců z Jasině a okolí do maďarského vnitrozemí a později na Slovensko (včetně Babišova děda a matky) je přirozený a pochopitelný. Slo o holý život. Jenže většina karpatských Němců z území Slovenska byla v letech 1945-1947 odsunuta do Německa. Scheibnerovi nikoliv. Luboš Palata se na to českého premiéra ptal (viděl jsem se i jeho osobní korespondenci s Andrejem Babišem), kde premiér píše, jak se jeho rodina dostala do poválečného Slovenska, kde brzy po válce získala československé občanství. Prý na základě poválečné výměny obyvatel mezi Maďarskem a Slovenskem. Ano. Taková smlouva existuje, je z února 1946. Ale týká se přesídlení etnických Slováků z poválečného Maďarska na Slovensko (do Československa) a šlo o sedmdesát tisíc lidí. Když se Luboš Palata českého premiéra ptal – jakými kouzly se rodina s maďarským občanstvím a s válečným právně elitářským statusem Němců (Volsdeutsche) stala ze dne na den právně etnickými Slováky, když slovensky ani neuměli – odpověděl mu Andrej Babiš – ať se novináři nerejpou v jeho rodině…“

Je zkoumání původu politiků etické tabu?

Já sám si myslím, že nikdo nemůže za své rodiče a prarodiče, za národnost a etnický původ. Ale pokud se někdo ve veřejném prostoru vyjadřuje xenofobně a rasisticky a má sám „rodinné máslo na hlavě“ – je to za hranou obecné morálky – a nikdo se pak nemůže divit, když novináři objeví „poskvrněnost identity“ aktéra slovní xenofobní nesnášenlivosti. Takhle si třeba naběhla manželka bývalého prezidenta Václava Klause Livie, když během prezidentské volby v roce 2013 „Zeman proti Schwarzenbergovi“ prohlásila, že si nepřeje, aby první dáma mluvila německy. Reakcí na tento výrok bývalé první dámy v zemi postavené na občanském principu – vyprovokoval novináře, kteří odhalili, že její otec Štefan Miština byl za války nejdříve šéfem cenzury slovenského gestapa ÚŠB. Později perzekvoval Židy maďarského, německého a slovenského jazyka, když před jejich deportací do vyhlazovacích táborů – arizoval jejich majetek. Jako vysoký státní úředník fašistického státu. Při „božím tažením proti imigrantům“ amerického prezidenta Donalda Trumpa – vytáhli novináři příběh jeho německého dědy Friedricha Trumpa, který se dopouštěl protiprávního jednání ve své mateřské zemi a utekl z Evropy do Ameriky, kde pak provozoval nelegální herny a nevěstince (link ).

Andrej Babiš zlehčoval utrpení v českých koncentračních táborech za česko-slovenské fašizující druhé republiky (link) a jeho předvolební dehumanizační protiukrajinský projev plný věcných chyb připomínal některé nenávistné výplody slovenských fašistů Šaňo Macha a Vojtěcha Tuky na adresu Čechů vyháněných ze Slovenska na počátku roku 1939. (link) Po prohraných volbách maďarského vzoru Andreje Babiše – Viktora Orbána – napsal evropsky vlivný deník Politico, že druhým proruským protievropským Orbánem může být ve střední Evropě právě Babiš (link). Totou hypotézou se už také dlouhou dobu zabývám (link).

Magyár, Fico a Babiš

V následujících měsících bude ve středoevropském veřejném prostoru docházet k paradoxu paradoxů: Český premiér bude podporovat bratského slovenského premiéra Roberta Fica v tažení proti novému maďarskému premiérovi Péteru Magyarovi, kvůli jeho „revizi Benešovým dekretů“. V čem je ta absurdita? Dekrety by přece krutě dopadly na Babišova německého dědu a na německou matku, kdyby se jim – úskočně – nepodařilo vyvázat z dekretů Edvarda Beneše, čímž porušili československé zákony. Jak už jsem na začátku článku uvedl – kdyby rodina českého premiéra z matčiny strany nějak neobešla dekrety – stávající český premiér by se vůbec nenarodil. Pokud si myslí, že jeho život má nějaký smysl – nemůže si přece tuto historickou absurditu neuvědomovat… A měl by – dekretům s jejich kolektivní vinou – spílat, protože jinak by je rodina neobcházela a žila by v Německu . A jeho matka by pak nemohla na Slovensku dělat kariéru u ve straně, kterou parlament ČR zákonem 198/1993 označil za zločinnou a zavrženíhodnou.

V Babišově duši (v každé se hádá anděl s ďáblem) nemůže nebýt hodnotová schizofrenie v očekávané podpoře slovenského nacionalisty Roberta Fica na adresu „vyhaslých dekretů“. Navíc si nejsem jistý, zda český premiér ví o specifičnosti maďarských výhrad ke Slovensku, které se ale netýkají ale Česka. V naší zemi se Deklarací s Německem (1997) tíživá a traumatická společná minulost pojmenovala dost hodnověrně a uzavřela se ekonomicko-právně otázka navracení majetku. Zároveň deklarace umožnila českým historikům, publicistům, dokumentaristům a filmařům – věnovat se poválečným etnickým čistkám. Naposledy třeba snímek Bohdana Slámy a Ivana Arsenjeva Krajina ve stínu (2020) nebo nejnověji televizní film Gerta Schnirch (2026) Tomáše Mašína, natočeným na základě románu Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch.

Žádnou takovou podobnou otevřenou deklaraci ale Slovensko po roce 1992 nemá s Německem, ani s Maďarskem. Navíc (nevím, zda to Andrej Babiš nebo jeho poradci vůbec tuší), že na rozdíl od Česka nejsou ve Ficově Slovensku dekrety právně vyhaslé. V České národní radě se zákonem o půdě z 15 dubna 1992 vrátil majetek českým Němcům, kteří v historických zemích po roce 1946 zůstali (nebyli nuceně vysídleni) a po válce jim byl státem na základě Benešových dekretů majetek zabavený. Podobný zákon ve Slovenské národní radě v roce č. 229 /1991 z 21.5. 1991 vyloučil ale etnické Maďary z restituce. A tudíž se na ně dodnes – v Česku jednou pro vždy právně vyřešené Benešovy dekrety – uplatňují. (link) Dnes se tisíce Maďarů, občanů se slovenským občanstvím – už ve druhé a třetí poválečné generaci – nemohou dostat k ukradeným rodinným majetkům. Tuto skutečnost má na mysli především budoucí maďarský premiér Péter Magyar, který oznámil, že po oficiálním uvedení do funkce, bude jedním z jeho prvních úkolů v mezinárodní politice – jednat se Slovenskem o nevyhaslých dekretech s možností obrácení se na Evropský soud pro lidská práva. link

Proč nemůže Babiš učinit hlubinné pokání?

Vypadá to tak, že kvůli neuskutečnitelnému poválečnému odsunu (které se mělo podle litery zákona realizovat) německé rodiny premiéra – bylo téma etnického původu tabu, což je někdy pochopitelné. Mnoho rodin, které zažily trauma etnických čistek, zabíjení bez soudů a útěků v době války i po ní – vytěsní všechny ty hrůzy. (O tom, že je Židovka, jejíž příbuzenstvo bylo nacisty z velké části zplynováno – se dozvěděla americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová až ve svých devětapadesáti letech; v roce 1997.)

Je lidsky pochopitelné, že rodina matky českého premiéra prchala před obavami z Rudé armády, která se s Němci nemazlila (neměla čas se zbývat individuální vinou jednotlivců) a že pak obešla dekrety o vlastní odsunu, aby si zachránila život i možnost nějakých kariér. Veřejný činitel Andrej Babiš se tímto ale velmi liší od státníka evropského formátu německo-kašubského původu – stávajícího polského premiéra Donalda Tuska, který trauma složité identity vnitřně zpracoval a nikdy žádnou skupinu obyvatel – na rozdíl od českého předsedy vlády – nedehumanizoval. Stejně jako bývalý rumunský prezident sasko-německého původu Klaus Iohannis (2014-2025) a bývalý slovenský prezident Rudolf Schuster (1999-2004), který je – po jednom z rodičů – také karpato-německého původu, stejně jako Andrej Babiš. Všichni tito politici to neměli hlavně jako děti nesprávného původu v mateřských sovětizovaných totalitních státech vůbec jednoduché. Vyrovnali se ale s dějinnými traumaty a své kořeny zapracovali do své lidské identity a humanistické citlivosti. A poučeni historií – viděli a vidí skrze sklo lidství, v němž se nemůže zrcadlit temný princip kolektivní viny.

Potřebuje premiér terapii?

Člověk nemusí být odborníkem na rodinné konstelace Berta Hellingera, aby neviděl zbytnělý narcismus bez vřelosti a altruismu Andreje Babiše, jenž je kulturně-historickým analfabetem. S jeho přepjatou vůli k moci a s technokratickým vnímáním politiky, kdy se bezhlavě technicistně vrtá v detailech manažérského mikromanagmentu (jako by diktátorsky řídil firmu) politických problémů, v nichž ale pro stromy nevidí les. Myslím si, že jeho temný psychogram nelze vysvětlit bez sociologické a osobnostní psychoanalýzy (Erich Fromm: Anatomie lidské destruktivity). Bez nasvícení nevyřešených skrytých traumat, které i jemu – přes německou přeslici – nadělilo to kruté dvacáté století.