Posílí Ústavní soud o přisluhovače StB?

Ačkoliv to tak možná v okurkové sezóně úplně nevypadá, causa soudce Fremra se stala jednou z nejvýraznějších a troufám si říct, že českým politickým rybníčkem teprve hýbat začne. Upřímně musím říct,  že když jsem před časem dostala dopis disidenta a teologa Petra Pazdery Payneho, ODKAZ: „Payne psal senátorům kvůli kandidátovi na ústavního soudce Fremrovi. Ten kritiku kvůli kauze, kterou zmanipulovala StB, odmítá“ byla jsem doopravdy potěšená, že se tak podrobně osobou možného ústavního soudce zabývá, protože jeden by byl opravdu rád, aby už staré komunistické struktury přestaly konečně ovlivňovat naše životy. Pazdera Payne je tím nejpovolanějším, protože ve věci odsouzeného Alexandra Ereta už kdysi, hned po listopadu 1989, oslovil také kancelář Václava Havla. A jak sám uvádí, nikdo se v té době s odpovědí neobtěžoval. Možná teprve teď, 33 let po Listopadu, nastává doba na to nalít si čistého vína.

Shodou okolností znám člověka, který z tehdejšího procesu, v němž byli odsouzeni mladí lidí pod taktovou StB k vysokým trestům, jen tak tak vyvázl. Dohodli jsme se, že poté, co se vrátí z dovolené do Čech, spolu natočíme o té době podcast. Trochu se zdráhal mluvit, aby nevypadal jako někdo, kdo se vytahuje – ještě pořád máme v hlavě odbojáře typu Gusty Fučíkové, kteří nám znepříjemňovali dětství – ale pak jsem zmínila, co mi kdysi řekl Jáchym Topol, když jsme spolu mluvili o vězeňkyni komunismu Dagmar Šimkové a co mi uvízlo v hlavě: Uvědomuješ si, že až zemřeme, tak tady už žádní svědkové komunismu nebudou? Myslím, že jsme to všichni, včetně mě, trochu podcenili a že jsme prostě měli mluvit mnohem víc. Protože pak by se těžko mohlo stát, že bude ústavním soudcem komunista, který před listopadem odsuzoval lidi za to, že emigrovali, nebo v případu, který řídila StB (a to, že ho neřídila, může vyprávět tříletému dítěti, to se dá dohledat i ve spisu) a kdo byl navíc posledním v ČSSR, kdo vynesl rozsudek trestu smrti. Co je tohle za kvalifikaci? Vždyť to je diskvalifikace!

Ohledně Fremrova jmenování – kdy převážily jeho zásluhy po roce 1989 u Mezinárodního trestního soudu a mezinárodního tribunálu pro Rwandu, ale zejména kdy se ukazuje, že senátorům o své minulosti lhal – ODKAZ: „Fremr nám neříkal pravdu, napsali senátoři Pavlovi“ panuje obecná představa, že za ním stojí prezident Petr Pavel, který byl před rokem 1989 také v KSČ, takže mu Fremrova minulost nevadí. Ovšem jak sdělil prezidentův poradce a ústavní právník Jan Kysela, o Fremrových sporných rozhodnutích nevěděl a kdyby to tušil, tak by se hluboce zamyslel. Nevím přesně, co to znamená v právnickém žargonu, ale myslím si, že tady nic k zamyšlení není, protože situace je naprosto jasná.

Už jsem zaregistrovala také výrok jednoho současného ústavního soudce, který tvrdí, že nemůžeme nic posuzovat, když neznáme spis. To je podle mě ale tak trošku alibistické vyjádření. Odsoudit sotva dospělého kluka za (mj.) propagaci fašismu – jak jinak, když byl otec Alexandra Ereta německé národnosti – po sérii vynucených přiznání, mučení ve vazbě atd., na to nepotřebuju znát žádný spis. Na to potřebuju pouze dostatek rozlišovací schopnosti.

Ne náhodou na ostudnou kandidaturu Roberta Fremra upozornil disident Petr Pazdera Payne a ne náhodou si dal tu práci sejít se s ním nad vyšetřovacími spisy jiný disident – Jan Urban. (Díky Urbanově mravenčí práci advokát Tomáš Nahodil nyní podal podnět k obnově řízení v kauze Olšanské hřbitovy). Další, kdo poukazuje na obludnost této volby, je Hana Kordová Marvanová, která byla sama před listopadem 1989 zavřená.

Disidentů nebylo mnoho, ale jejich hlas by měl mít ve společnosti váhu. Už jen proto, že nám všem, co jsme zažili trestní stíhání komunistického státu, těžko může kdokoliv nakukat, že jeho stíhání bylo v pořádku. Všechny ty politické paragrafy, od pobuřování, výtržnictví a hanobení republiky, přes přečiny proti veřejnému pořádku, až po tzv. propagaci fašismu, podobně jako nehorázné souzení lidí za to, že opustili svou vlast, nelze vůbec brát vážně. Jakkoliv můžu být přesvědčená, že třeba některý disident by měl být trestně stíhaný za to, jak se choval v soukromém životě, nemůžu přece souhlasit s tím, že ho pošlu do kriminálu na základě vymyšleného paragrafu jen proto, že se mi nelíbí jeho politické názory. Alexandru Eretovi bylo osmnáct let a byl odsouzený za to, že se údajně účastnil povalování pomníčků na Olšanech, k šesti a půl letům vězení. Přitom na Olšanech nebyl a jako přitěžující okolnost mu byl připsán jeho deník, kde si dělal legraci ze socialistického zřízení. K tomu jeho otec, který mluvil německy – sečteno podtrženo, propagace fašismu jak vyšitá.

Kdyby nebylo listopadu 1989, stala bych se někým, kdo má záznam v rejstříku trestů a je odsouzený, ať už k pokutě, nebo odnětí svobody a tzv. zákazu Prahy, jen proto, že jsem se rozhodla svobodně vyjádřit svůj názor. To, že teď, tolik let po listopadu, ho můžu svobodně šířit na mém webu, zatímco lidi, kteří v té době soudili podle komunistických a estébáckých not, půjdou posílit Ústavní soud, je pro mě slabá útěcha. Alexander Eret dopadl ale mnohem hůř – součástí odouzení tří mladých lidí v kauze Olšanské hřbitovy byly i tzv. psychiatrické posudky. Eretovi jako nebezpečnému deviantovi měla být dokonce nařízena kastrace a doživotní ústavní léčba. Po listopadu postoupil psychiatrické vyšetření a světe div se, žádná deviace u něj zjištěna nebyla. Alexander Eret byl odsouzen k šesti a půl letům za něco, co nespáchal (viz jeho otevřený dopis Robertu Fremrovi).

Robert Fremr zkrátka nemá na Ústavním soudu co dělat. A pokud tam bude, je to pro Ústavní soud a pro naši společnost smrdutá vizitka, že jsme se s dědictvím komunismu pořád ještě nevypořádali. 

Věnováno Haně Lederer

Edit: Prezident Petr Pavel sdělil, že Roberta Fremra nebude zatím jmenovat a jeho působení u Ústavního soudu chce ještě zvážit.