Monika Le Fay
Dějinné události jdou vždycky nejlépe ukázat na příběhu jednotlivce. Na osudu Rozálie Lautmannové ve filmu Obchod na korze člověk nejlépe pochopí situaci Židů za Slovenského štátu (zdravíme pana Klause, jehož tchán Štefan Miština židovský majetek arizoval). Film byl inspirovaný skutečným příběhem, který se udál v bratislavském knihkupectví a antikvariátu Steinerových. Snad každého, kdo film viděl, musí napadnout, jak by se v takové situaci zachoval on sám. Účastnil by se perzekuce a vydělal na tom? Podílel by se jen tak naoko a přitom na tom trochu vydělal a trochu pomohl? Snažil by se o skutečnou pomoc? Nebo by prostě někam zalezl a počkal, až se to přežene?
Slovenský prozaik a básník Ľudo Ondrejov, který antikvariát a knihkupectví tenkrát získal, řekl v době, kdy bylo započato s deportacemi, že žádné Židy ve svém podniku nepotřebuje a ohlásil je úřadům: Prehlasujem, že vo svojom kníhkupectve nepotrebujem týchto Židov: Maxa Steinera, Jozefa Steinera, Žigmunda Steinera a Viliama Steinera. Zaistením a odtransportovaním týchto Židov neutrpí obchod ani Slovenský štát nijakú hospodársku ujmu, lebo som si našiel náhradu v árijskej osobe pána Viliama Fábryho.
Všichni poté zahynuli v koncentračním táboře.
Dnes už pogromy a koncentráky neznáme, alespoň ne u nás. Doba se změnila; místo Židů jsou u nás pronásledovaní Romové.
Tragický případ popálené Natálky Sivákové z Vítkova, o kterém jsem už psala, se svou hrůzností vymyká lidskému chápání. Čtyři malé děti a jejich rodiče málem uhořeli zaživa.
Co tak může člověk v takové situaci udělat?
Když jsem si kdysi položila otázku, jak můžu já sama reagovat na nesmyslný a hloupý rasismus v této společnost jinak, než knihami, filmy a texty, rozhodla jsem se prostě jedno takové dítě vzít domů. Protože jak se říká v Talmudu, zachráníš -li jednoho člověka, zachráníš celý svět. O moc víc stejně udělat nemůžu.
Pro Natálku se teď angažuju ve sbírce, kterou založila Magdalena Pospíchalová a která má nyní na kontě už 211 000. Za pár hodin skončí, takže kdo by chtěl přispět, má ještě možnost:
https://www.donio.cz/darujte-natalce-bezpeci
Také jsem se rozhodla rodině pomoct tím, že jsem přijala jejich nabídku na mediální zastupování. Je to čestná a bezplatná funkce, která jim ale může alespoň trochu ulehčit život v době, kdy jim bulvár leze až do kuchyně. O tom, proč sbírku uspořádat, jsme mluvili s dětským psychoterapeutem Peterem Pöthem tady:
Skupina, která spontánně vznikla na podporu Natálky, se skládá z lidí, kteří nechtěli čekat, až jim někdo řekne, co mají dělat a rozhodli se být akční sami. Jsou mezi nimi Romové, Slováci, Češi, Ind, Němec a také nám pomáhá jedna Litevka. Prostě normální společnost těch, kdo se rozhodli udělat něco konkrétního.
Vím, že spousta lidí v době války na Ukrajině nemá už kapacitu pomáhat jinde. Dělají, co můžou, aby alespoň trochu zmírnili lidské utrpení, které Ukrajinci a Ukrajinky každým dnem zažívají. Až skončí tahle sbírka pro Natálku, přesunu svou pozornost určitě zase tam.
Moc těžce nesu fotky všech těch zavražděných dětí, mladých lidí, budoucí elity národa; mužů a žen, kteří šli chránit svou vlast. A také fakt, že se náš ministr spravedlnosti paktuje s proruSSkým pohůnkem. Je to jako kdyby všem těm mrtvým naplival na hroby.
Ale to už je jiný příběh.
Loading…