Rajchlova akce proti bídě skončila útokem na muzeum

Prý až 175 000 demonstrantů v nejoptimističtější variantě a 75 000 ve střízlivé očekával v sobotu na demonstraci Česko proti bídě předseda strany PRO a agilní uchazeč o post vůdce antisystémové scény právník Jindřich Rajchl.

Vedly ho k tomu zprávy organizátorů, kteří zajišťovali dopravu autobusy a vlaky a podle propočtů prý vnímali dvakrát až třikrát vyšší účast, než jaká byla 3. 9 2022. 

Optimismem ohledně účasti demonstrantů však Rajchla naplnil i vysoký počet shlédnutí jeho úvodní tiskové konference na Facebooku. Jak sám triumfalisticky napsal, podle počtu shlédnutí to vypadá, že bude muset postavit velkoplošné obrazovky i na Můstku!

Podle policejních zdrojů se však sobotní akce zúčastnily maximálně nižší desítky tisíc lidí a dle fotografií kolemjdoucích ze spodní části Václavského náměstí nebyla rozhodně překonána Vrábelova zářijová demonstrace. Ač po tom organizátoři opravdu hodně moc toužili.

Známý roznašeč letáčků na protivládních demonstracích Patrik Pečenka v euforii hovořil o 250 000 protestujících, když k nim připočítával i diváky různých streamů; přesto je Vrabel v tomto dostihu prozatím jasným vítězem.

Vlhké Rajchlovy sny o narvaném Václaváku se tak nenaplnily, přesto šlo ale na naše poměry o velkou demonstraci. 

Když už jsem zmiňoval Vrabelovu akci, můžeme ji pro zajímavost porovnat s tou Rajchlovou. Rozdíl třídy byl určitě v kvalitě vystupujících. Na té Vrabelově mluvili tzv. odborníci Štěpán, Skalický, Noveský a Jandejsek, kteří měli předložit řešení v oblastech energetiky, hospodářství, zemědělství, dopravy apod. Rajchlova demonstrace na předkládání nějakých řešení zcela rezignovala, nepovažujeme-li za ně opuštění burzy v Lipsku a vystoupení z Evropské unie. Zde šlo hlavně o vyvolání negativních emocí vůči vládě a její vnitřní i zahraniční politice.

Na Vrabelově demonstraci vystoupili předsedové či zástupci politických stran, jako třeba Zuzana Majerová (Trikolora). To u Rajchla nebylo, nepočítáme-li předsedy marginálních, vesměs czexitářských uskupení, jako je třeba Matěj Gregor.

Odmítnuta byla například i Kateřina Konečná z KSČM a že by se tam byl objevil přímo někdo z SPD, jemuž hodlá svolavatel demonstrace v boji o krále antisystémové scény konkurovat, už by bylo na hraně zázraku.

Skvadra vystupujících tak připomínala spíše třetí ligu. Rajchl se tím vlastně pojistil, aby ho náhodou někdo nezastínil tak, jako se to stalo Vrabelovi na jeho zářijové akci, kdy mu svým vystoupením ukradl pódium on sám.

Jesltiže něco chybělo v promluvách vystupujících, nakonec všechno doplnil svolavatel demonstrace. Svým závěrečným projevem: …oni tady vyhráli volby a teď si myslí, že mohou čtyři roky beztrestně plundrovat tuto zem, zavírají oči před otevřenou propagací nacismu, nesmíme dopustit, aby nám vládla loutková vláda, dosazená mainstreamovými médii, ovládanými tuzemskými i zahraničními oligarchy atd., připomínal vystoupení jistého neblaze proslulého říšského kancléře z první poloviny minulého století.

Jindřich Rajchl prostě dobře vnímá tlak svých oveček na rozhodnou akci proti fialovému režimu. A taky ji ve svém závěrečném projevu nabídl. Pokud nepřijme jím vznesené požadavky, nebo nepodá demisi, uskuteční se 16. dubna další demonstrace, na kterou bude navazovat blokáda vládních budov a ve spolupráci se spřátelenými odbory (odborový předák Bohumír Dufek ostatně na sobotní akci vystoupil) připravují také různé stávky, které mají vyústit ve stávku generální.

Není divu, že Rajchlův rozvášněný závěrečný projev strhl několik stovek účastníků demonstrace k útoku na Národní muzeum, jehož cílem bylo sundání ukrajinské vlajky z fasády budovy. V tom však útočníkům zabránili těžkooděnci z řad policie.

Policisté během zásahu omezili na svobodě celkem osmnáct osob pro neuposlechnutí výzvy, dva příslušníci byli zraněni. Zajímavostí je, že útoku na Národní muzeum se účastnil i děkan Národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík, který byl zachycen fotografem, jak se pere s jedním z přítomných policistů. Sám Ševčík se později vymlouval na to, že šel pouze náhodou kolem.

Kolem útoku na muzeum se vzápětí rozběhly konspirační teorie. Útok prý byl vyvolán policejními provokatéry, protože Rakušan hledá záminku pro své kumpány k přizvání cizích vojsk k dočasnému pobytu, podobně jako Biľak a spol.. Policisté se měli rovněž zamknout v muzeu a to bránit zevnitř vlastními těly a nezasahovat tak proti lidem venku. Komplicem policie měl být i muž s megafonem, který k útoku na muzeum vyzýval, jakkoli se ukázalo, že šlo o Slávka Popelku, známého autora Holešovské výzvy, který se na protivládních demonstracích běžně vyskytuje. Konspirace přiživila i sama Rajchlova strana PRO, která ve svém prohlášení zveřejnila tweet účtu Dárek pro Putina, v němž jeho autor sonduje, kdo by mu pomohl s takovou menší lumpárničkou na některé z demonstrací Za mír.

Ať je to jak chce, můžeme říci, že akce u muzea přitáhla k Rajchlově demonstraci větší pozornost, než by ji za normálních okolností měla. Takže určitě ji může vydávat za svůj velký úspěch, když už se to nepodařilo počtem účastníků, když si přál překonat proslulou zářijovou Vrabelovou.

Antisystémoví bojovníci dostali svou dávku emocí a sám Jindřich Rajchl a jeho fámulové na těchto emocích jistě bude nějakou dobu surfovat. Je totiž třeba udržovat nyní vzedmutou vlnu co nejdéle. Jednak se lidé nejlépe ovládají přes emoce a pak také mobilizace zklidněných vlastenců stojí více úsilí a v dubnu bude třeba lidi dostat do ulic znovu.

Krátce po demonstraci se ukazuje, že antisystémovou scénu zásah u muzea evidentně dostal do varu. Hojně jsou sdílena různá videa, která mají dokazovat policejní brutalitu. Po krátkém zaváhání byl odhalen i ten, kdo měl celý útok na Národní muzeum vyprovokovat – nuž s ukrajinskou vlajkou a nápisem Karpatská Síč byl seznán zřejmě málo významným a musela přijít vyšší šajba.

Policisty na dosud pokojné občany poštval podle Petra Štěpánka (Trikolora) velitel zásahu plk. P. M. a podle zdrojů místopředsedy Trikolory se tak mělo stát dokonce na podnět ministra vnitra  Víta Rakušana. Oba by samozřejmě měli být hnáni k odpovědnosti. 

Muž ve službách proruSSké propagandy a podporovatel ruSSkého prezidenta, pedagog a programátor Pavel Cimbál, to shrnul za všechny ostatní:

 Antisystémové scéně přibyl po sobotní demonstraci nový nepřítel.