Monika Le Fay
O psychiatru Janu Cimickém jsem psala ve dvou souvislostech: o jeho spolupráci s StB a pak o jeho zločinech na ženách (poprvé v článku Důvěrník StB, údajný sexuální predátor a nově i nositel Medaile za zásluhy a pak v článku „Osahával mě a když jsem nereagovala pozitivně, řekl, že jsem frigidní.“).
Řada těch žen se mi pak ozvala, některá z jejich svědectví byla použita u soudu.
Na české poměry je těch pět let super, i když by zasloužil doživotí!
V tomto smyslu je rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 a soudce Petra Nováka přelomové. Cimický má také zákaz činnosti na deset let a povinnosti zaplatit obětem šest milionů korun. A my už nemusíme psát, že je tento sexuální predátor „údajný“, ale můžeme říct, jaký je: opravdový.
Zarážející na tom všem je, že známý psychiatr své ohavné zločiny páchal od roku 1979 do roku 2019. Nebýt toho. že mu misogyn Zeman udělil medajli a on byl natolik nabubřelý, že ji přijal, možná by se nic nezměnilo.
Lidé z oboru o jeho řádění dlouhá léta věděli a neudělali nic, jen ho přesunuli ze státního do soukromého sektoru, kde nerušeně pokračoval.
Naprosto neuvěřitelné pak bylo vyjádření dalšího českého odporňáka, sexuologa Radima Uzla: Jan Cimický a predátor? K smíchu.
Možná se přecenili; možná věřili, že jejich svět službiček a protislužbiček, konexí a práskání vytvořil tak spletitou a silnou léty budovanou síť, že ji nějaké „pacientky“- natož ženy, natož ženy vyhledávající psychiatrickou intervenci – nerozbijí.
Zemanova drzost mě ovšem rozčílila natolik, že jsem se neudržela a komentovala to na Twitteru a v té samé době Yanna Fabian, jedna z Cimického obětí, napsala na Facebook. A lavina se dala do pohybu.
Jak je možné, že to trvalo tak dlouho?
Jak je to vůbec možné?
Kdyby nebylo MeToo, tak by asi nebyl ani trest pro Cimického. Prostě jsme žili v době, kdy se leckdy násilí na ženách i na dětech tolerovalo a o všem rozhodovali muži – ideálně v bílých pláštích, ideálně bez svědků, za zavřenými dveřmi.
Cimického bohorovnost, s níž ignoroval soudní jednání a obětem se ani neomluvil a jeho přesvědčení, že pro něj neplatí žádné zákony, připomíná jiné slavné kauzy lidí jako byli Epstein, Weinstein, nebo v současné době P. Diddy. V jejich narcismu nikomu z nich vůbec nedocházelo, že se prostě jednoho dne někdo vzepře a podá na ně žalobu. Věc pro psychiatra (nikoliv ovšem našeho typu).
Dnes se svět naštěstí změnil. Ženám byl spolu s jejich hlasem vrácen i právní řád, který tu pro ně dlouhá léta nebyl. Dokonce natáčí podcasty o ženském orgasmu – což vede další toxické postavy k novým útokům. Nejen na autorku podcastu Slast Lindu Bartošovou, ale i na ostatní rozhlasové podcasty, Český rozhlas jako takový a potažmo i obě média veřejné služby.
Je nechutné, že k tomu dostávají prostor v médiích jako je DVTV. Ale nepřekvapuje mě to: když jsem se stala terčem nenávisti bratra v profesi i v udávání Cyrila Höschla, Daniela Drtinová se ze mně nejdřív pokoušela udělat husičku, aby mi po vypnutí kamer sdělila, že se mou souhlasí a že si navíc myslí, že profesor pracuje pro Rusy.
Navenek ale tato média potřebuji vzbudit kontroverzi, takže každý je pro ně dobrý, i boomer vztekající se jako staré děcko, kterého irituje někdo jako je Linda Bartošová. Které nerozumí, nechápe ji, neví o čem mluví a navíc vypadá, že mu asi přebere předplatitele.
Nová doba.
Boomeři, práskající psychiatři a sexuální predátoři se mohou a musí cítit v ohrožení. Což je jenom dobře.
Loading…