Důvěrník StB, údajný sexuální predátor a nově i nositel Medaile za zásluhy

Při sledování včerejšího večerního zpravodajství ohledně udělování státních vyznamenání jsem se neudržela a napsala na Twitter:

Medaile za zásluhy – psychiatr Jan Cimický, důvěrník StB, ev. č. 46485, krycím jménem PINEL. Lékař, na kterého si stěžovaly pacientky, že je sexuálně obtěžoval. Bude třeba ten Hrad už brzy pořádně vykropit!

— Monika Le Fay (@MonikaLeFay) October 28, 2021

Okamžitě následovala vlna reakcí. Lidé psali, že mají zkušenosti se sexuálními útoky Jana Cimického.

„Mou kamarádku Cimický sexuálně obtěžoval, když jí vyšetřoval. Už je to dlouho, ona o tom stále nechce mluvit, má pořád obrovský blok, bylo jí tenkrát 18. Kéž by se tahle kauza znovu otevřela. Těch žen, co jim ublížil, bude asi dost.“

Zdroj: Twitter

„Potvrzuji. Kamarádku obtěžovat také, když se byla ptát na svou maminku, kterou měl dr v péči. Dobytek.“

Zdroj: Twitter

„Šokovalo mě to. On měl být tehdy vyhozen z ČLK. Místo toho pomalu zmizely všechny zmínky o jeho excesech v ordinaci a teď si dokonce půjde na Hrad pro medaili.“

Zdroj: Twitter

V diskusi na Facebooku mi někdo přeposlal reakci zpěvačky Jany Fabiánové:

„MUDr. Jan Cimický mě sexuálně napadl za dveřmi své ordinace, když mi nebylo ještě ani 23 let. Dodatek: Mlčela jsem mnoho let, protože mě tehdy moje matka, paní Naďa Urbánková, varovala před důsledky zveřejnění celé situace a rizika pomsty od agresora. Nyní ovšem již nemohu dál mlčet. Protestuji tímto veřejně proti ocenění Jana Cimického prezidentem České republiky. Podle mého názoru měl MUDr. Jan Cimický již dávno odejít z veřejného prostoru a doufat, že jeho oběti budou i nadále mlčet. Fakt, že se rozhodl přijmout z rukou prezidenta ČR medaili za zásluhy je pro mě poslední kapkou, kterou můj pohár mlčení definitivně přetekl. Sexuální predátor, který se desítky let schovává za lékařský titul by neměl získat ocenění za zásluhy v naší zemi.“

Zdroj: Facebook

O tom, že Cimický alias Cynický sexuálně obtěžoval pacientky či jejich blízké, se psalo už dávno. Proč už dávno nemusel opustit řady ČLK a místo toho neustále dnes a denně komentuje něčí soukromý život či trápení, je záhada. Člověk, který byl před rokem 1989 evidovaný jako důvěrník Státní bezpečnosti – místo toho, aby lezl kanálem – vystupuje v televizi a rozhlase jako bavič. Už jen to, jak se pouští do diagnóz lidí, které nezná, je podle mě na hraně. Ale kombinace donašeče, údajného sexuálního predátora a cynického komentátora soukromí cizích lidí je smrtící.

Před časem mě kontaktovali přátelé z Austrálie, kteří připravovali film o Václavu Havlovi s tím, že v něm bude vystupovat jako jeho blízký osobní přítel Jan Cimický a co si o tom myslím. Cimický? Vždyť ten spolupracoval s StB a ke všemu vůbec žádný Havlův přítel, natož blízký, nebyl! reagovala jsem rozhořčeně. Ve filmu nakonec není.

U nás ale – zdá se – donášení tajné policii totalitního režimu nevadí, naopak pro někoho je známkou doporučení. Kdo z lidí, kteří mají rovnou páteř a nepodporují komunismus a StB by chtěl jít pro vyznamenání na Hrad?

Když jsem přesně před dvěma lety zveřejnila rozhovor s badatelem Miroslavem Vodrážkou o působení spolupracovníků StB ve veřejném prostoru, následovala série článků, kde jsem psala mimo jiné i o Janu Cimickém alias PINELOVI. Zatímco profesor z NÚDZU proti mně zahájil tažení, Cimický nereagoval. Série článků ovšem vzbudila velký ohlas v komunitě zdravotníků a psychiatrů, kteří dodnes nedokázali najít zdravý duševní přístup ke svým kolegům, kteří se s StB zapletli. Ať už to byli Josef Nesvadba a Miroslav Plzák v minulosti, či výše zmínění lékaři dnes. Oba žijící muži, kteří donášeli Státní bezpečnosti, navíc vystupují v rozporu s lékařskou etikou dodnes. Jeden tím, že je známý napadáním žen, druhý pochybným angažmá v zavlečení premiérova syna na Krym. Zatímco když jde o to, vymezit se například proti uprchlíkům, migrantům či muslimům, tam mají jasno. Jeden nedoporučuje českým ženám stýkat se s muslimy jako takovými, druhý rovnou tvrdí, že „vítači“ migrantů jsou méně odpovědní, než ti, kteří je odmítají a mají tudíž rozvolněné hodnoty.

Zajímavé, kam až to třicet let po listopadu došlo. StB nevadí, odvlečení pacienta na Krym prodejcem kol taky nevadí, násilí na ženách se toleruje a rasismus a xenofobie jsou považovány div ne za obdivuhodnou vlastnost. Jan Cimický a Cyril Höschl a také někteří jejich kolegové a kolegyně – jako například Dita Protopopová – nejlépe vypovídají o tom, jak dnes vypadá péče o duševní zdraví u nás. V duševně zdravé společnosti by dávno neměli v médiích ani funkcích prostor.

Nedá se nic dělat; jediné, co lze doporučit, je uchovat si své duševní zdraví v pořádku a pryč od nich.