Kdo bude sedět na Hradě?

Tristní vystoupení Miloše Zemana (Článek: Miloši, už nemluv, jsi v Rakousku! a Havel měl Šípka, Zeman má plastové kelímky) právem vzbuzují otázku, kdo by měl být jeho následovníkem či následovnicí. Jak už je v kraji zvykem, v demokratickém táboře je kandidátů plno, takže se dá předpokládat, že se hlasy opět rozdrobí a vyhraje strana Mordoru, která nasadí osvědčený kalibr typu Babiše nebo rodiny Klausovy.

V poslední době jsem se dvakrát ptala svých přátel na Facebooku, koho by chtěli volit. Jak se dalo čekat, každý Čech má právo na svého vlastního kandidáta, takže postupně byli jmenováni tito lidé – Šimon Pánek, Miroslava Němcová, Marek Hilšer, Michael Kocáb (každý dostal několik hlasů). Dva nebo jeden hlas získali Nikdo (nominován dvakrát, zřejmě proto, že někoho takového už právě na Hradě máme), následovník Karel Habsburský (ten by mi přišel naprosto skvělý, ovšem za současných podmínek nereálný) a dále: Petr Kolář, Eliška Wagnerová, Tomáš Czernin, Jacques Rupnik, Igor Lukeš, Jan Konvalinka, Michal Pavlíček, Marek Eben, Michal Horáček, Ondřej Vlček, Jana Černochová, Klára Long Slámová, Jiří Drahoš, Jan Švejnar, Miroslav Bárta, Tomáš Halík, Anna Hogenová, Tomáš Sedláček, Miroslav Kalousek, Markéta Pekarová Adamová, Zdeněk Hřib, Dalajláma, Jan Čižinský, Anna Šabatová, Barbora Krejčíková, Michaela Matoušková, Eduard Stehlík, Barbora Antonová, Věra Jourová, Rút Kolínská, Lenka Bradáčová, Adéla Šípová.

Někteří nominovali sami sebe (Roman Kříž), jiní chtěli Miroslava Sládka nebo Jiřinu Bohdalovou (předpokládám, že to nemysleli vážně).

Co Čech, to názor.

V podobné diskusi na Twitteru přibyla ještě další jména: mj. Dana Drábová, Pavel Novotný, Petra Pecková, Tomáš Holub, Petr Pithart, Miloš Vystrčil, Mirek Topolánek, Ivan Pilip, Pavel Telička, Marián Jurečka, Jaroslav Róna, Rudy Linka, Jan Zahradil.

Ve Facebookové skupině s převahou zvítězili senátor Pavel Fischer a generál Petr Pavel, následováni Danuší Nerudovou. Na Twitteru nejvíc hlasů získal názor:

Generála Pavla, Petra Koláře, Mirku Nemcovou, případně Pavla Fischera.

— Feldkurat__Katz (@FeldkuratK) June 26, 2021

A hned poté tip řeporyjského starosty:

1. Světlana Witowská
2. @PavelFischer
3. @PavelNovotnak

— Pavel Novotný (@PavelNovotnak) June 26, 2021

V počtu jednotlivých hlasů zvítězil Pavel Fischer velmi těsně nad Petrem Pavlem, druhý den nejvíc hlasů nasbírali Pavel Fischer a Danuše Nerudová, v těsném závěsu s Petrem Pavlem, Miroslavem Kalouskem a Miroslavou Němcovou. Hodně nominací získal i Petr Kolář. Pokud by se počítaly body pro generála Pavla a Petra Koláře dohromady, tak by byli jednoznačnými vítězi. Tahle nějak by se to líbilo i mně. Pavel prezidentem, Kolář kancléřem.

Jako Monika jsem vždycky byla a budu primitivní antikomunistka, která volá po dekomunizaci. Když se ale na to podívám z hlediska prospěšnosti celku, vidím, že člověk, který byl prověřený v NATO, je mi bližší, než kandidát Mordoru, který zcela jistě zvítězí, pokud se my, normální, nedomluvíme. A to je něco, co ve mně vyvolává opravdovou hrůzu.

Pavel Fischer se určitě neztratí, může řídit například ministerstvo zahraničí nebo být hlavou Senátu. Tak jak o tom píšu a jak jsem psala i dřív (Článek: Může být Petr Pavel prezident?), vychází mi, že člověk jako je generál Pavel, má největší šance oslovit celý národ napříč. Což je vlastně nejdůležitější, co teď od budoucího kandidáta na hlavu státu čekám.

V naší bublině je několik lidí, kteří usilují o stejný typ voličů, což je fakt, na který dojely už předchozí dvě přímé volby a díky tomu máme na Hradě to, co máme. Pokud se nemůžete rozhodnout, protože vám kandidáti připadají podobní, nebo je jich vám sympatických víc, doporučuju sledovat také jiné věci, než jen politické zaměření. Zatímco rektorka Danuše Nerudová prohlašuje: „S prvním synem jsem se vrátila do práce asi po dvou měsících, s druhým synem ještě dřív. Nebyla jsem upachtěná a utrmácená tím, že stále jen přebaluju a krmím“, Pavel Fischer se vzdal diplomatické kariéry, aby mohl dochovat svého postiženého syna a být mu nablízku.

Generál Pavel zase zachránil ve válce životy více než padesáti francouzských vojáků, kterým hrozila smrt, s nasazením vlastního života.

Co jiného je v dnešní době plné zaplacených kampaní a nesmyslných diskusí na sociálních sítích podstatné? Podle mě stejně nakonec – navzdory všemu – vždycky převáží skutky nad slovy.