Jsem vaše stínová prezidentka a splním vám každé vaše přání

Nic pro mě není problém! Každému garantuju 10 000/měsíc, levnější pivo i benzín. Ekologům nabízím odvrácení klimatické krize a seniorům důstojné stáří. Tak co byste ještě chtěli?

Monika Le Fay – vaše stínová prezidentka

V neděli večer jsem si založila stránku na Facebooku. Odpovědi následovaly obratem a byly různé. Od pobavení, po rozhořčení a vztek, až po nadávky, či ujištění, že jsem ta jediná pravá.

Nějak už mi začíná celá ta prezidentská kampaň lézt krkem. Kandidátů už je víc než třicet, jeden lepší než druhý. Podle průzkumů mají stejně šanci jenom tři – Babiš, Pavel a Středula, to ale nevadí; každý den se objeví nový uchazeč. Pročínský rektor Zima už si dokonce doménu koupil před pár lety, tak je třeba ji využít.

A teď ruku na srdce. Jaké přesně motivace mají tihle lidé? Nudí se, už si koupili všechno, jenom Hrad jim chybí; chtějí zapůsobit na mladší manželku? Nedokázali se prosadit ve svém oboru, tak to chtějí všem natřít tím, že se z nich stanou prezidenti? Nebo je dokonce jejich kariéra poznamenaná aférami s úplatky a plagiáty, takže doufají, že když budou na známkách, tak se na to zapomene?

Uvědomuje si vůbec někdo z většiny těchto lidí, že být hlavou státu neznamená jen viset na fotografii ve škole, dostávat dárky a jezdit na výlety, ale že to je ve skutečnosti především úmorné jednání s politiky všech možných, leckdy i obskurních, tj. populistických a náckovských stran? Snažit se s lidmi zvláštního ražení najít dohodu, chodit za nimi do Sněmovny a mluvit hlasem těch, se kterými člověk těžko nalézá shodu?

Ani se na ty prezidentské debaty netěším. Veřejný prostor by uvítal spíš diskuse filozofů, politologů a sociologů, tak jako tomu bylo dřív, než arénu paviánů, snažící se strhnout na sebe pozornost. Pavlačových pořadů, kde se bude přeřvávat jeden s druhým, už je až dost. Dovedete si představit v takovéto diskusi například Václava Havla? Jak by asi obstál?

Bohužel pětikoalice zaspala a jejich kandidát/ka je v nedohlednu. O Tomáši Pojarovi už nikdo raději ani nemluví. Pokud někoho rychle nenajdou a nezačne kampaň ke zvolení (včera už bylo pozdě), zase to šeredně projedeme a z Hradu českých králů se nám bude smát Bureš.

Zatím to vypadá, jako by to všem bylo jedno, nebo to dokonce i uvítali. Jak jinak číst všeobecnou letargii?