Monika Le Fay
Milí čtenáři, musím se s vámi podělit o radost. Už několik let sem píšu, co všechno mi vadí a co mě štve, a že toho není málo. Přitom si ve skutečnosti připadám jako pozitivní člověk (ne ve smyslu lustračním, či jiném, prostě myslím, že jsem založením optimistická) a skoro pokaždé si říkám, proč přehazuju všechna ta těžká témata na další lidi. Jenže pak dostávám odezvy a tolik z vás mi píše, že to cítí stejně a že sdílení pomáhá, tak si říkám, že to nedělám zbytečně.
Dnes se chci podělit ale o dvě naprosto skvělé zprávy, které mě potěšily. Prezident Petr Pavel jmenoval na Hradě brigádním generálem šéfa BIS Michala Koudelku.
Kolem sídla tajné služby jezdím poměrně často. Ale zrovna včera, nevím proč, jsem jim poslala vzduchem havlovské véčko. Syn se mě udiveně zeptal, proč to dělám, tak jsem mu řekla, že Koudelka už brzy bude generálem. Nějak mě to v té chvíli napadlo, nevím proč, naše nevědomí zřejmě produkuje spoustu obsahu, o kterém netušíme, asi jako když jsem chvilku předtím šla k nám do zahradnictví a myslela na našeho zubaře a když jsem přišla dovnitř, už tam seděl i se svou ženou.
Miluju filozofii wu-wej, prostě někdy je lepší konat nekonáním a počkat si, až to přijde samo. Oč lepší je dostat hodnost od člověka typu Pavla, než od té podivné proruSSKé zombie! Vždyť ocenění od něj vůbec nedává smysl; člověk by měl mít tu sílu ho vrátit, nebo rovnou odmítnout.
Druhá věc, která mě naprosto nadchla, je fakt, že Petr Pavel oslovil Zdenu Mašínovou s nabídkou setkání a ona to přijala.
Zdena je velmi inteligentní a osobitá žena s jasnými názory. Slavíme narozeniny skoro stejně, tak o ní vím, že je Štírka. A jako Štírka má pochopení pro jiného zrozence v tomto znamení. Protože ví, že život není černobílý a přináší nám situace, které nás učí a posouvají dopředu. A ať už tomu někdo věří, nebo ne, u Štírů jsou jejich životní zkušenosti často velmi tvrdé a jejich pochopení pro ostatní lidi jde do hloubky. Jestliže něco Štíři a Štírky ze srdce nenávidí, tak to je povrchnost a faleš.
Manželem Zdeny Mašínové byl půl století Rudolf Martin, jeden z nejlaskavějších lidí, které jsem měla možnost potkat a setkání s nimi dvěmi byla pro mě vždycky radost, protože to byli lidé, kteří se měli rádi a neokázale si to dávali najevo. Měli spolu moc hezký vztah, který bratři žijící v USA nechápali, protože docent Martin jako komunista z přesvědčení přednášel na FAMU marxismus-leninismus. Za války působil jako člen komunistického odboje; jeho rodina zahynula v Osvětimi.
Pro někoho možná paradoxně, ale myslím, že v řádu věci bylo, že právě tento muž byl tím, kdo se nebál za Zdenu postavit a strávil s ní nejhorší léta života od roku 1956, kdy se jí většina lidí vyhýbala a žila v osamění. Otec skončil za války na popravišti, matka v hromadném hrobě, strýc popravený komunisty, bratři nenávratně za oceánem. Rudolf Martin se toho nebál a na počátku 70. let se s ženou, která měla komunistickým režimem nejnenáviděnější příjmení, oženil. Někdy se prostě stane, že díky tomu, že zažijete nebo uděláte něco špatného, z toho nakonec můžete vyjít jako lepší člověk. Což je něco, co hlasití odpůrci Petra Pavla dodnes nepochopili.
Před chvílí jsem se Zdenou Mašínovou mluvila a měla šťastný hlas. Díky za dnešní šťastný den! Mám dojem, že se věci vrací do normálu, nebo se mi to jenom zdá?
Loading…