Monika Le Fay
Zhruba před měsícem jsem na svém webu zveřejnila rozhovor s badatelem, spisovatelem a disidentem Miroslavem Vodrážkou. Mimo jiné v něm zmínil tři lidi, kteří spolupracovali se Státní bezpečností a dosud mají možnost ovlivňovat veřejné mínění. Jedním z nich je současný šéf NÚDZ Cyril Höschl. Zatímco ostatní zmiňovaní – Karel Srp a Zdeněk Zbořil – raději nic nekomentovali, ne tak Cyril Höschl.
Kromě jiného napsal a rozeslal svým přátelům dopis, v němž o nás s Miroslavem Vodrážkou mluví jako o „vyděračích“ a mě osobně vykresluje jako „trollku“. Dále začal rozesílat emaily (obsah mám k dispozici), kde mě nálepkuje nejrůznějšími hanlivými slovy, které mají vzbudit dojem, že jsem „nepříčetná“, „vyšinutá“ osoba, která se chce „zviditelnit“. Kontaktoval také lidi, kteří sdíleli mé příspěvky na toto téma na FB, a nutil je, aby je smazali.
V posledních dnech jsem se dozvěděla od neznámých lidí, kteří mě zastavovali na ulici, že mě Cyril Höschl popisuje jako „hysterku“, která se nedá brát vážně. Míra manipulativního jednání, chatrný diagnostický úsudek a chabá argumentace byly pro mě nepříjemným zjištěním. Opravdu takový člověk řídí ústav duševního zdraví, který stál půl miliardy, a rozhoduje o osudech lidí?
Profesor Höschl patří zřejmě ke staré škole mužů, kteří jsou zvyklí komunikovat s ženami pouze z pozice nadřazenosti, machismu a arogance. Nikdy bych si nepřála, aby mé děti musely zažít to, co my kdysi – atmosféru strachu, donášení, roznášení lží a nepravd či vyhrožování hospitalizací. Pamatuju si, že když jsem byla u výslechu společně se svou kamarádkou Radkou Chovancovou v létě 1989, padaly tam výhrůžky zmrzačením, smrtí, izolací a aplikací injekcemi, po nichž člověk ochrne. Hrozba nucenou hospitalizací byla tou dobou úplně reálná.
Úplně jsem na to zapomněla a vybavilo se mi to až nyní, v souvislosti s třicetiletým výročím sametové revoluce a s diagnózami, které mi pan profesor, který mě nikdy neviděl, uděluje na dálku. Myslím, že je něco takového neslučitelné nejen s profesní etikou, ale také s jakýmkoliv slušným jednáním. Doby, kdy jiný odborník přes ženské „diagnózy“, doktor Plzák (zvaný Oplzák), označoval šmahem všechny ženy, které se mu nelíbily, za hysterky, jsou už snad pryč.
K dovršení veškeré absurdity měl Cyril Höschl 17.11. promluvit z Knihovny Václava Havla v přímém přenosu pro Český rozhlas. Zcela konsternována skutečností, že někdo, kdo donášel na rodinu Václava Havla, bude v knihovně Václava Havla mluvit do éteru, zatímco my ostatní zůstaneme zase na ulici, jsem zvažovala happening nebo nějakou jinou formu protestu. Naštěstí pro mě jsem byla pozvána katolickým knězem Ladislavem Heryánem téměř ve stejnou dobu promluvit na Národní třídě o Anežce České, a tak jsem se rozhodla raději soustředit energii na zázraky. A jako zázrakem do knihovny nakonec místo Höschla, který se z osobních důvodů omluvil, dorazil Michael Žantovský, bývalý mluvčí a osobní přítel Václava Havla.
Z dochovaných svazků vyplývá, že Cyril Höschl zradil důvěru svých přátel, když StB sděloval nejrůznější informace intimního charakteru. Neštítil se ani předat zprávy o sexuálním životě, depresích, rozchodech a rozvodech, které by každý soudný člověk nesdělil ani příbuzným či známým, natož někomu cizímu.
Pokud se někdo v nesnázích obrátí na přítele (navíc odborníka), určitě nečeká, že jeho důvěrnosti budou propírány veřejně. Tím spíš v době, kdy jakákoli jednotlivá informace mohla být použita tajnou policií proti odpůrcům režimu a vzbuzovala v nich pocity paranoie a ohrožení, protože už si nemohli být jisti vůbec ničím.
Další samostatnou kapitolou hodnou zájmu jsou Höschlovy zprávy o psychiatrech, které potkával a které měl možnost také poznat na psychiatrickém kongresu v USA. Svazek obsahuje i životopis jeho ženy, malířky Jitky Štenclové, jež uvádí, že její muž Cyril Höschl je politicky aktivní v SSM a v ROH, přičemž v SSM je předsedou. K jeho otci, Ing. Cyrilu Höschlovi (krycím jménem Koch, agent StB, ev. č. 8013, 801304), existují v Archivu bezpečnostních složek samostatné svazky.
Mohla bych tomuto tématu věnovat ještě mnoho dalších článků a rozhovorů, ale nebudu. Doufám, že se najdou kolegové, kteří toto téma převezmou a budou se jím zabývat.
Možná se pak také někdo zamyslí nad tím, jak je možné, že lidé typu Cyrila Höschla dosud ovlivňují veřejné mínění a osudy nešťastných lidí, jako je například mladý Andrej Babiš. Kde je mu asi dnes konec, ví dost možná jen pan profesor.
Díky vám můžu psát co si myslím.
Noviny, kam jsem psala komentáře buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.
Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.
Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte ho.
Váš finanční dar můžete zaslat na tento účet: 282828999/5500.
Děkuju.
Loading…