Ovčáčkovo shnilé ovoce

Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.

Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?

Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.

Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.

Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.

A tak je poznáte po jejich ovoci.

(Mt 7:15-20)

---

V reakci na můj předchozí článek se vyrojilo hned několik znalců a vykladačů Nového zákona. Tvrdí, že obrácený hradní mluvčí je bratr v Kristu. Že by mu Ježíš odpustil. A že nic není černobílé. Matouš ale říká jasně: „Podle ovoce poznáte je.“

Co by asi řekl Ježíš, kdyby mu Ovčáček svěřil, čím se živí? A že jeho šéf nás chce učit „stabilizovat společnost“ jako v Číně? To jest pronásledovat křesťany, stavět krematoria, mučit a vraždit lidi a odebírat jim orgány? Myslíte si snad, že by ho Ježíš pochválil a řekl: „Ne podle ovoce a skutků, ale podle řeči poznáte je?“

Ubohý Ježíš slouží lidem často jako projekční plátno. Kdekdo se jím zaklíná a přísahá, že by věděl, co by udělal a řekl. Přitom Nový zákon mluví tak jasně, jak jen může. Nevěřte vlkovi v rouše beránčím. Podle ovoce poznáte je.

Pokud nad tím chvilku přemýšlíte a dospějete k nějakému závěru, zda je ovoce dobré či nikoliv, většinou ihned přispěchá nějaký rychločtenář Bible který vám vmete: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni.

“Tato věta je tak často používána a zneužívána, až ztratila svůj původní smysl.

„Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem.“ (Jan 7:24)

Asi těžko budu moct napsat, že se mi nelíbí hradní postoj k Číně nebo k Rusku, když budu sama s těmito zeměmi obchodovat, využívat kontaktů s jejich představiteli, cestovat tam jako jejich host a mluvit do médií o tom, že se máme jejich politikou inspirovat. Také nemůžu podezírat někoho z nepravostí, pokud nemám důkazy, nic o tom nevím, nebo jsou mé informace neúplné.

Jestliže ale nic takového nedělám, můžu klidně říct, že ovoce z Hradu je shnilé, červivé a páchne.

Jaký by pak mělo smysl veškeré lidské snažení? Byl by člověk odpovědný za budování táborů a krematorií v Číně úplně stejný jako misionář, kterého umučí proto, že chtěl pomáhat lidem? Vždyť co jiného nás Ježíš učí než rozlišovat mezi dobrem a zlem? 

Mravní relativismus, postmoderní fascinace relativizací pravdy – „chvilku Židé, chvilku Hitler“ – je jedním z nejodpornějších znaků této doby. Společnost, která přestává rozlišovat, je jednoduše v úpadku. Za větami, jako je „žít a nechat žít“, se často schovává úpadek osobní, který se bojí vyjít na světlo. 

Máloco se mi tak hnusí jako cynismus. Nicméně nemůžu nějak uvěřit obrácení Jiřího Ovčáčka. Člověka, který napsal stovky článků do komunistických Haló novin a živí se tím, že obhajuje neobhajitelné postoje Miloše Zemana.

„Ať je tedy vaše slovo Ano ano a Ne ne. Co je nad to, je od zlého.“ (Mt 5:37)

Projevil Jiří Ovčáček nad svou novinářskou minulostí a tím, co nyní dělá, lítost a učinil pokání?

Asi mi něco uniklo.

Tak ráda bych šla do Břevnovského kláštera, sedla si do lavice a poslouchala varhany. Letos mi možnost strávit Velikonoce v kostele opravdu chybí. Místo toho se zabývám něčím, čím bych se nejraději nezabývala. Ovčáčkovo čtení z Bible v katedrále mi ale přijde svým způsobem tak pokořující, že k tomu nemůžu mlčet. Sestavit liturgii – v době, kdy do katedrály může vstoupit pouze deset lidí – tak, aby měl čtení na starosti mluvčí proruského a pročínského prezidenta, znamená jasné a symbolické gesto. Byť liturgii nesestavoval přímo kardinál, ale „jen“ někdo, koho tím pověřil. 

Jestlipak se ozve také někdo z kněží či biskupů?

Nebo jsme na tom už tak, že je všechno považováno za normální? Modlící se agent Bureš a Schillerová s její „motlitbou“ a růžencem pověšeným na krku jako korále!

Opilý Zeman u korunovačních klenotů je obrázek, který z mysli nezmizí.

Stejně jako Ovčáček, který v době sedmdesátiletého výročí zničení klášterů a řádů cituje z Bible, mezitím co si odskočil od položení kytice ke Koněvovi. 

Když už jsem dnes začala s dobrem a zlem, skončím s legendou. Podle ní si korunovační klenoty českých králů vložil na hlavu také Heydrich. Zlu je totiž vlastní pošlapat, zneuctít a zničit vše, co je svaté. Klenoty, katedrálu, Velikonoce, čtení z Bible i pouhou modlitbu. Legenda je to sice nepotvrzená, ale víme, jak říšský protektor skončil. Dobro totiž nakonec vždycky zvítězí. Akorát to někdy dlouho trvá.

Nebýt vás, nemohla bych tento web nikdy provozovat.

Noviny, kam jsem psala komentáře, buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Díky vám můžu už čtvrtý měsíc psát, co si myslím. Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte mě zde.