in

Ovčáček v katedrále

Velikonoční chucpe

Letos mi velmi scházelo, že nemůžeme jít na Velký pátek do kostela. Zapálili jsme si doma svíčky, pustili několikrát  za sebou Pašije od Plastic People a sledovali přímý přenos z Břevnovského kláštera. Poselství Kristova umučení a Zmrtvýchvstání nezastaví ani corona. Pro mě navíc jsou Velikonoce vždy spojeny se svátkem svaté Anastázie, který tak trochu slavím také, protože je to mé křestní jméno. Dostala jsem je na památku od Anastáze Opaska. Chtěla jsem se původně jmenovat Claudie, podle jeho nejoblíbenější herečky Claudie Cardinale, ale když mi to nabídl, nemohla jsem odmítnout. Navíc Claudie v překladu znamená kulhavá, kdežto Anastázie vzkříšená. Každý rok se snažím znovu vzkřísit k životu a nést v sobě to světlo, které nám Opasek předal. Dostala jsem od něj takové křestní jméno bůhvíproč jen já, sám o něm mluvil jako o „tom podivném jménu Anastáz“‎. Zbylo na mě, mám ho a už se ho nezbavím. Každý rok si tedy chtě nechtě budu připomínat, kdo jsem a kam jdu.

A také, že zlu se má čelit, stejně jako komunismu, nacismu a dalším ideologiím, které jsou, řečeno křesťanskou terminologií, od ďábla. Nejhorší je mlčet a nic nedělat, když se děje bezpráví.

Břevnovský arciopat Anastáz Opasek byl vězněn celých dlouhých jedenáct let, podobně jako řada jeho bratří a sester. Komunistická ideologie se snažila kostely a řády vyplenit a zničit a jejich představitele uvěznit a umučit. Naštěstí se jí to ale nepodařilo. Důsledky mravního relativismu ale neseme dodnes.

Není těžké být křesťanem, stejně jako zcela určitě není těžké být muslimem, židem, či buddhistou. Co je ale doopravdy strašidelné, je být katolíkem v naší zemi právě dnes. Protože vaše přesvědčení o tom, co je správné a co špatné, dostávají dnes a denně na frak.

Přečtěte si také:  Všechna prasata jsou si rovná, ale některá jsou si rovnější.

Dopoledne jsem strávila tím, že jsem se snažila naladit na velikonoční příběh. Bohužel ovšem pouze do chvíle, než jsem si sedla k počítači. František Lutonský zveřejnil na Twitteru video z katedrály. Je na něm Jiří Ovčáček čtoucí z Bible, v pozadí je vidět kardinál Duka.

Zneužít poselství Velikonoc a znesvětit katedrálu, to je něco, co se podařilo naposledy komunistům a předtím Heydrichovi. Je popřením všech hodnot, když někdo, kdo psal do komunistických Haló novin a dnes zastupuje člověka, který nás „učí“‎ stabilizovat společnost jako v Číně a poklonkuje Putinovi, promlouvá z katedrály. Je to svět, kde je černá bílá a bílá černá. Kdy je všechno postavené na hlavu a podléhá pouze momentálním politickým ambicím. Je to, jak se říká, chucpe.

Je možné být katolíkem a stydět se za hlavu své církve?
Je.

Nebýt vás, nemohla bych tento web nikdy provozovat.

Noviny, kam jsem psala komentáře, buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Díky vám můžu už čtvrtý měsíc psát, co si myslím. Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte mě zde.

Written by Monika Le Fay

Matka několika dětí, dvě jsem porodila a dvě si přivezla. Režisérka několika desítek filmů. Scénáristka a spisovatelka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Komentáře

0 komentářů