Monika Le Fay
Když jsem před několika dny napsala text https://monikalefay.cz/minarovy-potemkinovy-vesnice/, netušila jsem, kolik negativních ohlasů vyvolá. Kriticky přitom o novém hnutí již psali novináři jak zleva, tak zprava. Zaregistrovala jsem texty a ohlasy na sociálních sítích od Alexandra Mitrofanova z Práva, Pavla Šplíchala v Alarmu, Petra Honzejka z HN, Jindřicha Šídla ze Seznamu i od Pavla Šafra z Fórum24, takže jsem neměla potřebu znovu vypočítávat všechno to, co je na novém hnutí hodné kritiky.
Bouře emocí, která následovala, ovšem připomínala doby, kdy jsem čelila náporu sektářů hájící matku Michalákovou. Ukazuje se, že fenomén Mikuláše Mináře je u některých lidí (zejména žen a jak to vypadá, především žen v domácnosti a těch, které tráví život na sociálních sítích) nekritizovatelný.
Osobně mi doopravdy vadí, že v době, kdy je společnost zmítaná Covidem-19 a z něho plynoucím chaosem a chudobou, která ohrožuje kromě sociálně slabých už i střední vrstvy, chce někdo vybírat peníze na to, aby mohl „objíždět kulturáky“ a říkat, jak to myslí dobře. Nelíbí se mi odmítavý postoj k dětským uprchlíkům a k cizincům obecně. Minář už dříve prý prohlásil, že by podpora přijímání dětí poškodila Milion chvilek. Nyní je v programu jeho nového hnutí zmínka, která by klidně mohla být v programu Trikolóry.
Ohledně záležitostí jako jsou například stejnopohlavní sňatky, nebo postoj k LGBT vůbec, to není o nic lepší.
Co to má vlastně všechno znamenat? Že nám tu vzniká nové hnutí se starým obsahem, které cílí na stejné voliče jako ANO, SPD a Trikolóra a přitom na nás spiklenecky pomrkává, že to tak ve skutečnosti nemyslí? Nebo je programová změť důsledkem naprostého vyprázdnění a myšlenkového chaosu a ve skutečnosti se čeká na to, jak zareagují voliči? Připomíná to kdysi kandidující Táňu Fischerovou, která na dotaz ohledně směřování zahraniční politiky odpověděla, že bude pořádat konference, kde o tom budou chytří lidé diskutovat.
Ne, opravdu, nošením svetru a mluvením z tribuny se nikdo ještě novým Havlem nestal.
Havlovská podstata, nebo jeho étos, chcete-li, nespočívala v mumlání, zálibě ve vytahaných svetrech a kouření cigaret, i když to všechno bylo roztomilé. Václav Havel vstupující do politiky měl za sebou vytvoření největšího poválečného opozičního hnutí, eseje o moci a morálce, světový věhlas jako dramatik, spor s Kunderou o českém údělu, kritické vystoupení na sjezdu spisovatelů a mnoho jiných dalších věcí.
Navazovat na Havla znamená především vyslovovat se kriticky vůči věcem a stavět se na stranu slabších, i když to člověku přinese opovržení mocných. Stejně jako filosof Jan Patočka i Václav Havel věděl, že jsou věci, pro které stojí za to trpět. Není nic vzdálenějšího tomuto postoji než populismus a snaha zalíbit se.
Minářovo hnutí je soft ANO pro chytřejší lidi. Je mi líto.
Loading…