Návrat k humanismu – dost bylo ekonomů!

Na fotografii je spisovatel, dramatik a novinář Karel Čapek v rozhovoru s prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. Neumím si představit své dětství bez pyšné noční košilky, pejska s kočičkou a později Hovorů s TGM, Krakatitu, Ze života hmyzu a dalších děl bratří Čapků. Všechny ty knihy, hry, pohádky, kresby a fotografie, zaujetí pro budování demokracie, stejně jako cestování a kulturu, zahradu, květiny, stromy, dům, psy a kočky, mělo asi největší vliv na to, co si teď myslím a čím žiju, přestože jsem se k tomu dlouhé desítky let nevracela.
Bratři Čapkovi skončili život velmi předčasně. Jeden uštvaný svými spoluobčany, umírající na zápal plic (jak symbolické v dnešní době), druhý v koncentračním táboře, kterému se ten první vyhnul smrtí. V době, kdy Karel Čapek zemřel, prý na Národním divadle nevisel ani černý prapor, tak moc ho nenáviděli.

Jak se ta historie opakuje! Lidé, kteří mají DNA těch, co Čapka mučili, plivali na něj a posílali mu sprosté dopisy, těch, kteří hajlovali a udávali, pronásledovali po válce církev, elitu a buržoazii a později Václava Havla a všechny odpůrce režimu, nikam nezmizeli a pořád tu jsou. Jejich DNA mají děti a vnuci, kteří volili všechny ty strany, které se jako zázrakem do Sněmovny letos nedostaly.

V novém roce nám všem přeju, aby se ta patologická sedlina držela i nadále mimo sféru politického vlivu. A abychom našli prezidenta, který bude navazovat na to dobré, tedy i na Masaryka a na Havla. Nejblíž k tomu kdysi měl Karel Schwarzenberg, který ovšem tím, že mluvil pravdivě o naší minulosti, nemohl nikdy vyhrát.

Přitom pravdivost a autenticita by mělo být to jediné podstatné, na čem u hlavy státu záleží. Tak moc jsme si zvykli na to, že laťka byla snížena nizoučko, jak jen to šlo, že nám dnes připadá každý, kdo je schopný pronést nějakou frázi, téměř jako klon Platóna s Martinem Lutherem Kingem.

Pro záchranu společnosti, pro to, aby se znovu nadechla a vrátila se ze slepé koleje nacionalismu a bolševismu na prozápadní a prodemokratickou, bude třeba najít někoho, kdo bude mít sílu tento vykolejený vlak vrátit nazpátek. Pryč od Orbánů a Kaczyńských, od klerofašismu, rasismu, xenofobie a homofobie.

Měl by to být někdo, kdo je ve společnosti slušných lidí respektovaný, kdo má politickou zkušenost a schopnost lidsky se přiblížit k lidem v Sudetech, ve vyloučených lokalitách, k těm, co mají málo peněz, nižší vzdělání, jsou ohroženi chudobou, exekucemi a dluhy. To předpokládá určitou sociální inteligenci a empatii, které ne každý je schopen. Zcela určitě fakt, že někdo sám sebe prohlásí za kandidáta nebo kandidátku, nestačí. Také by bylo krásné, kdyby to byl někdo, kdo má vnitřní život a ví, že je nad námi něco, co nás přesahuje.

Moc bych si přála návrat k humanistickým ideálům první republiky. Návrat k Čapkům. Když jsem kdysi dávno četla Hovory s TGM, nebo spíš se o to pokoušela, protože mi bylo deset nebo jedenáct a více než cokoliv jiného mou snahu pochopit text motivovalo odhodlání číst cosi v té doba „zakázaného“, utkvělo mi, jak Masaryk mluvil o tom, že svůj vztah k Židům změnil na základě rozumového rozhodnutí, protože se snažil je pochopit.
Kéž by se u nás našel někdo, kdo se bude snažit na základě rozumu – když už ne srdcem – pochopit také lidi, kteří jsou jiní: od LGBTI+ , neziskovek a ekologických aktivistů, až po vyloučené chudé, nezaměstnané, Romy, Ukrajince, Vietnamce a všechny ostatní, kteří tu s námi žijí a nemají srovnatelnou startovní čáru. Masaryk, kromě jiného, měl prvenství také v tom, že si vzal ženu, která nemluvila česky a přijal její příjmení. Dovedete si dnes něco takového představit?

Empatii se bohužel naučit nedá, ani se nedá zaplatit a propagovat píáristy, nebo jen velmi dočasně; protože lidé většinou velmi brzy poznají, kdo je upřímný a kdo falešný, kdo říká věci proto, že je tak cítí a kdo se chce jen zalíbit.

Do nového roku prosím čtěme více Čapky a hledejme společně někoho, kdo se jejich humanismu alespoň trochu přiblíží. Ekonomů a právníků je všude až dost; to, co nám chybí jak sůl, je vrátit do společnosti lidi z humanitních oborů, kteří všechno nepřepočítávají z hlediska výhodnosti a výnosu.

Do nového roku nám všem přeju více idealistů a snílků, více filozofů a lidí, kteří mají duši. Návrat k hudbě, zejména k té duchovní. K přírodě a zvířatům. K mezilidským vztahům, jejichž nedílnou součástí je pochopení, úcta a pokora. Návrat k hodnotám a k jasnému pohledu na naši minulost, abychom nemuseli opakovat to, co už jsme kdysi zažili. Masarykovská doba nebyla ideální, první prezident se jistě ve svém životě dopustil taky řady přehmatů, které jsou předmětem historického zkoumání. Stejně jako o mnoho let později Václav Havel. Nikoho lepšího jsme ale dosud neměli a nemáme. Musíme na to dobré, co znamenali, navázat už jen proto, abychom ukončili dobu, která naši zemi zahalila jako temný mrak.

PF 2022, milí čtenáři.