Mrtvá Viktorka, mrtvá Valérka a infantilní dospělí, kteří jim nedokázali pomoct

Sleduju asi jako téměř každý mediální smršť kolem utýrané malé Viktorky a nestačím se divit. Často v dobré víře, ale téměř vždy s neznalostí problematiky nás zaplavují emocionální výkřiky a nejrůznější obvinění, která se snaží přehodit vinu za zbytečnou a krutou smrt holčičky na někoho, kdo je za to odpovědný, přičemž se ale zcela, nebo téměř, vypouští odpovědnost dalších lidí, kteří v případu figurovali.

Neexistuje jediný důvod, aby dospělý svéprávný člověk nedokázal ochránit bezbranné malé dítě, kterému hrozí nebezpečí. 

Dospělý svéprávný člověk má k dispozici několik řešení – a pokud tvrdí, že to nejde, je to jen a jen alibismus.                   

Infantilní rodiče vlastní i cizí

Jako náhradní matka sleduju diskuse jiných náhradních rodičů a často se nestačím divit. Pěstounů je obecně velmi málo, takže stát je zřejmě rád za každého, kdo je schopný se o cizí dítě postarat. Je to svým způsobem řehole, protože ztratíte soukromí a naopak do svého života přivedete spoustu problémů, které byste bez toho neměli, a to nemluvím o dětech, které jsou často velmi ztraumatizované a potřebují každdenní a celoroční odbornou péči. Někteří z takových dobrovolníků v některých skupinách na sociálních sítích ovšem vykazují takové red flags, že by jim člověk nepůjčil na víkend ani křečka, natož dítě.     

V případu mrtvé Viktorky figurovalo hned několik lidí a také institucí, které mohly a měly zasáhnout a neudělaly to.

Jedním t těchto lidí je i pěstounka holčičky, která vystupuje anonymně a na sítě za sebe posílá mluvčí, která dávkuje informace a vytváří dojem, že sama zná víc než ostatní a nepohodlné dotazy a lidi blokuje.

Lze vůbec ochránit dítě?

Protože jsem sama byla v situaci, kdy jsem odmítla vydat týrané dítě policii, přestože na mě do telefonu dvacet minut ječela vedoucí OSPOD Praha 2 Konvičková (která navíc ani neměla proč, protože místně jsme my i dítě spadali pod jiný OSPOD), vím, že to lze. Konvičková nakonec doječela, policie odjela a nic se nestalo. Druhého dne si případ převzal místně příslušný OSPOD a byl klid, tj. dítě zůstalo u nás.

Když jsem poslouchala rozhovor s pěstounkou Viktorky, sama zmiňovala, že uvažovala o Viktorčině vrácení, protože si představovala, že bude mít stejně  jako v případě svých biologických dětí soupravičku chlapečka a holčičky, bez kontaktů s jejich biologickými rodiči. Což je v přímém protikladu s pěstounskou péčí a každý kdo má svěřené dítě dobře ví, jak jsou kontakty důležité, byť v různé intenzitě, době a věku dítěte.

Pěstounka argumentovala tím, že by kontakty trpěl svěřený syn, což je naprosto absurdní, protože probíhaly jednou za čas, navíc v době, kdy byl ve školce. Pěstounka také neprotestovala proti svěření Viktorky do péče biologického otce, který ji následně zabil, u soudu. se neodvolala a nereagovala ani poté.

Dostatečně dobrá Dobrá rodina?

Stejně jako v případě mrtvé romské holčičky Valérky, svěřené do péče babičky, která předtím týrala své biologické děti, pěstounku doprovázela Dobrá rodina (o jejím zakladateli odsouzeném za sexuální delikty jsem psala dřív). Kde byla Dobrá rodina a co podnikla pro dobro dětí? V případě Valérky si pracovnice ani nevšimla, že dítě už v rodině není. A co v kauze Viktorky? Nikdo o tom nemluví.

Dřív jsem psala o tom, jak jsem se pokoušela s touto organizací rok komunikovat kvůli pomoci uprchlickým dětem, kdy mi místo toho aby rovnou sdělili, že je to nezajímá, rok psali jeden mail za druhým, že mi v zásadě rozumí, že to řeší kolegyně, že mají dovolenou atd., až jsem po roce pochopila. že komunikuju s regimentem lidí, kteří se naučili používat ptydepe, ale sami nic konkrétního neudělají. Tím asi i skončila moje ochota komunikovat s takovým typem organizace a vracím se k psaní příběhů, knih a scénářů, kde tyto zkušenosti budu moct použít a šetřit své nervy.

Asi není překvapivé, že ochrana dětí, stejně jako ochrana zvířat mnohdy přitahuje lidi, kteří by sami potřebovali terapii a že za deklarované dobro se často dobře schová neschopnost zasáhnout, ustrašenost, či jen mentální lenost . Ať už jde o soudce, OSPODY, doprovázející organizace, nebo náhradní rodiče.     

Tento web čelil masivnímu hackerskému útoku, podpořit nás můžete stále na 282828999/5500.

Pěstounka tří romských dětí, která na FB založila stránku Pěstounská síť to napsala naprosto přesně. V diskusi zmiňuje že jak soudkyně, tak předseda soudu a dětský ombudsman se vyjádřili v  tom smyslu, že v situaci jaká byla, nešlo rozhodnout jinak.

Nikdo neznáme spis, kromě možná několika lidí kolem pěstounky, kteří ovšem manipulují informacemi  tak, aby z toho pěstounka vyšla co nejlépe. V tomto smutném případu se však na smrti malé holčičky bohužel podepsali všichni.

Vyjádření pěstounky Z.: Asi už musím vyjádřit svůj názor k nebohé Viktorce.

Celou dobu mlčím i přes všechny emoce, které ve mě případ vyvolává.

Cítila jsem úzkost, zlobu, sounáležitost, bezmoc a teď mě dohání pocit zmaru. Celá tato kauza se začíná ubírat směrem, který podle mě není správný.

Děkujeme pěstounce.

Ano, já jí také děkuji, že nemlčela, ale ona byla první záchranná brzda, která selhala. Neodvolala se, podle všeho ani nenavrhla u soudu žádné další důkazy, které by zajistily, aby své pochybnosti o péči otce nechala prověřit. Chápu, že se ocitla v náročné situaci, ale pokud bych měla předat dítě do péče někomu, kde mám strach, že péče selže, nebo nebude vhodná, odvolala bych se.

Druhá záchranná brzda byl OSPOD, který znal celou historii rodiny a  návrh otce a prokazování schopností jeho péče podpořil. Také s rozhodnutím soudu souhlasil a neodvolal se.

Třetí záchranná brzda, na kterou se zapomíná je doprovodná organizace pěstounky.

Nevím, neviděla jsem spis, nechci soudit, třeba byl v soudní síni někdo, kdo opravdu chránil práva té malé holčičky.

Lynč, který zažívá soudkyně a který začíná volat po odvolání dětského ombudsmana Beneše, který prohlásil, že pokud by na stůl dostal stejné materiály jako soudkyně, nemohl by rozhodnout jinak než jak bylo rozhodnuto, zapomíná na jednu podstatnou věc. Všichni do jednoho souhlasili s rozhodnutím soudkyně a NIKDO se neodvolal, nikdo ani po předání dítěte a dalších pochybnostech o otci nepodal návrh k soudu …jakýkoliv.

Bojím se jedné věci a to té, aby se ze smrti dítěte nestala politická kauza. Selhal celý opatrovnický systém, ne jednotlivec a není to poprvé.

Bylo by dobré, kdyby se z tohoto konkrétního případu pohnul systém jiným směrem a namísto honu na čarodějnice začalo mluvit o zájmech dětí.

Naše přijaté děti mají rodiče, kteří si na děti vzpomenou jen ve výkonu trestu a všichni víme proč. Často jsou to rodiče, kteří byli odsouzeni za násilné trestné činy, recidivisté, rodiče s nulovými kompetencemi.

Mám v péči děti které dva roky předtím vyrůstaly v dětském domově a přesto se může stát, že jejich rodiče přestanou fetovat, nebo si po letech na ně vzpomenou a požádají o své děti do péče. Je to opravdu v nejlepším zájmu dítěte? Neměli by dostat maximálně rok na to, aby prokázali, že jsou schopni se o své děti postarat a pokud se jim to nepodaří, jejich právo o tyto děti pečovat by zaniklo? Začne se někdo zabývat tím, co by ve skutečnosti i tu Viktorku ochránilo?

Děkuji za vyslyšení Z.

P.S. Nejsem soudce, nejsem ani sociální pracovnice, neznám spis a čerpám jen z dostupných informací a svých životních zkušeností, mohu se mýlit a tak nikoho nesoudím a myslím na všechny, kteří musí žít s tím, že třeba šlo udělat něco víc pro to, aby Viktorka žila…

Tohle je naprosto přesné shrnutí celé situace a jsem za něj vděčná. Je to stanovisko člověka, který na vlastní kůži tyto problémy zažívá a dokáže se s nimi vypořádat. Jen bych dodala, že ani sebelepší systém podobné situaci v budoucnu nezabrání, pokud jednotlivci neprokážou svou osobní občanskou statečnost.

Mediální smršť která pěstounku Viktorky líčí jako oběť osudu a hrdinku, která je nyní litována za to, co musela prožít, je bizarní.

Ten, koho máme litovat a kdo na to doplatil, je tříletá holčička, které nikdo z dospělých nedokázal pomoct.

Tento web čelil masivnímu hackerskému útoku, podpořit nás můžete stále na 282828999/5500.