Labyrintem světa putující

Jan Ámos Komenský byl posledním biskupem Jednoty bratrské a jedním z největších českých myslitelů, mystiků, filosofů a spisovatelů. Narodil se 28. března 1592 patrně v Nivnici na Moravě. Jeho narozeniny byly vybrány československou vládou v roce 1955 jako Den učitelů, protože komunistický režim raději zdůrazňoval jeho pedagogický přínos než duchovní. Pravda je, že výchově a vzdělání mládeže, ale i dospělých přikládal velký význam, ba asi poněkud naivně doufal, že s rozvojem vzdělání a rozumu přijde i mravní obroda a snad i celosvětový mír.

Jeho význam neumenšuje ani fakt, že v Čechách jeho pedagogickou reformu předešel o osmdesát let starší legendární Jehuda ben Becalel, známý spíše jako Rabi Löw, stvořitel golema. Rabi Löw sice golema nestvořil, ale jako rektor pražské ješivy prosazoval po roce 1573 ony známé principy učení přiměřeně věku studentů a radosti z objevování nového.

Podle některých historiků snad dokonce Komenský dílo velkého židovského učence znal a nechal se jím inspirovat. Osobně to považuji za příliš odvážný a nepodložený předpoklad, nicméně oba myslitele pojil nejen zájem o moderní pedagogické metody, ale též hluboká spiritualita, spojení mystiky s racionalitou, niterný zájem o etiku a široké přesahy do dobových vědeckých znalostí.

Jan Ámos Komenský žil v kritické době, kdy se redefinovala evropská věda, filosofie, teologie, politika i otázky svobody svědomí a víry. 

Nemoci, plenění a války devastovaly tehdy Evropu a nejistota budoucích věcí probouzela u mnohých chiliastické nálady. Ani Komenský nezůstal imunní vůči všeobecnému očekávání blízkého konce tohoto věku a příchodu Božího království.

Jestliže se nám v posledních letech zdá, že se moderní společnost dostává do neřešitelných otázek týkajících se budoucnosti, jestliže jsme dnes svědky vzplanutí zdánlivě usnuvšího nacionalismu, náboženského fanatismu a podivné krize morální, hospodářské, společenské, environmentální a v posledních týdnech i ohrožení novou pandemií, jejíž konec je v nedohlednu, můžeme lépe rozumět Komenského textům. Málokdo z nás v této bohaté a klidné zemi prožívá hrůzy podobné těm, kterými procházel Komenský, nicméně není na škodu připomínat si některé analogie a snad i recept na zvládnutí pocitu bezmoci, melancholie a obav.

Náš internetový věk by se mohl Komenskému jevit jako zářivá příležitost, jako brána ke všeobecnému porozumění, sdílení moudrosti a prevence válek. Již víme, že jeho optimismus ohledně síly vědění byl iluzí již v jeho době a byl by iluzí i dnes. Vědění, ani více vědění, ani nadmíra vědění k moudrosti, míru a prosperitě nevede, protože spolu s moudrostí se šíří i bludy, zhoubné ideologie, hloupost, nenávist a lži. Jestliže se Komenský domníval, že nikdo by přece záměrně nesetrvával v mýlce a nikdo záměrně nechce chybovat, že temnota sama ustoupí s příchodem Světla, zjistil by v našich dnech patrně, že i takoví lidé mezi námi existují, zvláště když omyly a chyby někdy mohou v nemocné společnosti slušně vynášet.

Pro lidi, kteří hledají spirituální odpověď na krizi našeho věku, jsou díla Komenského stále inspirativní. Možná stojí za to opět otevřít například Labyrint světa a ráj srdce. Pro lidi, kteří hledají světskou inspiraci, zde stále zůstává podstatná otázka, co zmůže vzdělávání dětí a dospělých a vedení lidí k etickým hodnotám, racionálnímu řešení problémů a vposled k moudrosti, která se tolik liší od vychytralosti. I zde jsem skeptická. Sleduji prohlášení a výlevy lidí tzv. vzdělaných, mnozí z nich nesou nejvyšší a nejprestižnější tituly, a vidím často jen chytrost, pohrdání pravdou a hamižnost či ctižádost, které neznají stud a zábrany.

A přece chci být v něčem optimistická. Když vidím své studenty, ony mladé lidi, nad nimiž mnozí lámou hůl, jak se dovedou bezpečně orientovat mezi dobrým a zlým, jak přijímají statečně a kreativně výzvy dnešní doby, jak hledají vědění a neváhají pomáhat ostatním, věřím, že se Komenský přece jen nemýlil úplně. Vědění a výchova od útlého věku je možná jedinou nadějí pro náš svět. Jistě, není samospasitelná, mnoho lidí tak jako tak odloží své ideály, nebo třebas i z idealismu podlehne nějaké lákavé a lživé ideologii, ale zatím nikdo nepřišel s lepším receptem, jak léčit nemoci světa.

Možná se blíží doba, kdy všichni zchudneme, někteří přijdou o své blízké nebo oživotní perspektivu. Ale také nyní můžeme poznat, co je opravdu podstatné. Jistě naše země nepotřebuje kanál Dunaj-Labe-Odra ani ruské jaderné reaktory.

Jistě nepotřebujeme zemi zahlcenou řepkovými poli, další golfová hřiště, sjezdovky a zničené lesy. Nepotřebujeme mít v čele republiky zapšklé dědice totality, zbytečné zbohatlíky, nevzdělané bařtipány, o nichž Komenský ve své době psal: „Boháči bez moudrosti co jsou jiného než vepři v blátě ležící?“ Potřebujeme všelicos: dobrou mysl, odvahu, pracovitost, pokoru, vzájemný respekt, pravdivé informace, kritické myšlení, uzdravení demokracie… A k tomu potřebujeme vzdělanou, citlivou, moudrou mládež. Tento stát školství příliš nepodporuje a jeho roli suplují tisíce nadšených a obětavých učitelů. Připomeňme si v této komplikované době všechny obětavé pedagogy všech stupňů, kteří pečují o mladou generaci navzdory všem těžkostem.

Nebýt vás, nemohla bych tento web nikdy provozovat.

Noviny, kam jsem psala komentáře, buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Díky vám můžu už čtvrtý měsíc psát, co si myslím. Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte mě zde.