Další, nový, mladý a krásný kandidát na prezidenta přichází

Pozor, přichází nový kandidát! Je mladý, pohledný a bohatý. Kampaň odstartuje pozítří.

Už poněkolikáté mi přišlo upozornění do chatu; tentokrát i s volebním programem. Muž je mladý, evidentně se rád fotí (zlí jazykové by možná řekli, že se trošku prožívá), chce žít v přátelské a sympatické zemi. Ruku na srdce, kdo by nechtěl. To všechno ale k tomu, aby se stal hlavou tohoto státu, opravdu nestačí.

Jestli se nepletu, napočítala jsem už 23 kandidátů na prezidenta. Z nich řekněme, 90%, už dopředu nejspíš ví, nebo aspoň tuší, že v této soutěži nemají nejmenší šance. Buď jsou naprosto neznámí a nezajímaví (Vladimír Boštík, Miloš Knor), nebo naopak natolik známí ve špatném světle, jako například Jaromír Soukup, nebo Jiří Paroubek, že nedokážu najít jediný důvod, proč by je někdo měl volit. Další kategorií jsou kandidáti, kteří již jednou kandidovali a neuspěli (Jiří Drahoš, Pavel Fischer, Marek Hilšer). Nedovedu si představit, co by se muselo stát, aby v této volbě zvítězili. Změnili se snad mezitím voliči? To těžko. Přitom ani jeden z nich by určitě žádnou ostudu neudělal a dovedu si je dobře představit na Hradě; situace ale tak, jak je nastavená, jim bohužel nepřeje. 

Mnohokrát jsem psala o tom, že mou ideální kandidátkou by byla například Eliška Wagnerová. Dovedete si ale představit, že by tuto moudrou ženu volili hromadně třeba v Lubech u Chebu, v Bruntále, nebo v Karviné? Tam všude by měl šanci zapůsobit nejspíš nějaký přímočarý člověk typu zesnulého senátora Kubery, který bude s těmito lidmi mluvit jako se sobě rovnými. Současná doba není novým Havlům nakloněna.
Podle průzkumů, které si nechala sestavit koalice SPOLU, by největší šance proti Babišovi měli: Petr Pavel, Pavel Fischer, Miroslava Němcová a Miloš Vystrčil. Nemyslím si, že bych měla na hlavu státu nějaké přemrštěné požadavky, když si říkám, že by třeba neměla říkat rasistické vtipy, prohlašovat, že jsou lidé LGBTI+ méněcenní, kamarádit se s udavači StB, nebo podporovat estébáky a majitele dezinformačních webů. Z tohoto pohledu, ač nerada, musím říct, že čím více se o kandidátech dozvídám, tím více je mi jasné, že ani jeden z nich není bohužel tím, z něhož bych byla šťastná. S odstupem za nimi se umístil Miroslav Kalousek, od kterého nic podobného snad neuslyšíme; jeho handicapem je ale horká hlava a netrpělivost, kterou pociťuje vůči lidem méně inteligentním, než je on sám. Bohužel ale v případě stranických kandidátů typu Němcové, Vystrčila nebo Kalouska hrozí, že lidé, kteří nemají v lásce jejich rodné strany, jim to ve volbách přičtou k dobru. Podobně dopadl i Karel Schwarzenberg, spojovaný s nepopulární Nečasovou vládou.

Asi by bylo nejlepší mít od každého kousek. Generálovu osobní statečnost a nasazení v boji. Neochvějné postoje v rámci zahraniční politiky, které kontinuálně zastává Pavel Fischer. Od Miroslavy Němcové bychom vzali důstojnost, s níž se rozhodla čelit neuvěřitelným žvástům Miloše Zemana a raději zvolila odchod. Vystrčil by nám mohl jít příkladem ohledně vztahu k Tchaj-wanu a Kalousek tím, že říká nahlas, co si myslí, a dokonce se ani nebojí jako jeden z mála jít těm, co ho nevolili, vstříc. V dnešní době, kdy si celá vláda s výjimkou Vlastimila Válka vyžádala ochranku, věc nevídaná. Možná, že kdyby se budoucí hlava státu sesadila z piedestalu Hradu do nějakého moderního domu a bylo jí řečeno, že může jezdit na kole a MHD, jako všichni ostatní, tak by těch zájemců také ubylo. Neškodilo by ani přestat s trapným zvykem vyvěšování prezidentského obličeje do škol.

Sama jsem měla to štěstí, že všechny naše děti se tomuto vyhnuly. Nedovedu si představit, že by trávily dětství ve stínu Václava Klause nebo Miloše Zemana. Ještě donedávna, kdy jsem jezdila na různé besedy mezi školáky, jsem si všimla, že někde nemají nic, jinde státní znak a jednou jsem dokonce narazila i na Václava Havla. Určitě existují také školy, které si vyvěsily Zemana, ty mě ale bůhvíproč nezvaly.

Do jedné takové, která se navíc pyšnila česko-anglickou výukou, naši dceru vybrali. Když jsme dorazili ke zkouškám, zeptala jsem se, proč vlastně tento – navíc velmi nerealistický a vyretušovaný – portrét zlého muže ve třídě pro prvňáčky vůbec visí. Paní učitelka se nejdřív trošku kroutila a pak řekla s falešným úsměvem. „No, když si ho lidi zvolili!“ Ani jsme nepotřebovali o škole víc vědět, rádi jsme uvolnili místo někomu jinému.

Koalice SPOLU nyní obchází nové potenciální kandidáty na prezidenta; došlo prý i na Šimona Pánka, který už zase odmítl. Abych byla úplně upřímná, některé z těch stávajících znám, k některým mám blízko, přátelím se s nimi. Nemám ale v tuto chvíli naprosto jasno, kdo z nich by byl nejlepší, protože se snažím dívat na celou situaci z hlediska prospěchu celku, nikoliv mých osobních preferencí. Možná, že místo hledání někoho nového, svěžího, energického a neotřelého, by bylo lépe překousnout osobní antipatie a konečně se už na někom shodnout. Nejlépe na někom, kdo má politickou zkušenost, je obecně známý a bude pro nás zárukou, že se po letech temna odvrátíme od Kremlu. Věc v současné situaci víc než důležitá. Budu volit kohokoliv z výše vyjmenovaných, když budu vědět, že tím zabráním lidem typu Babiše ve vítězství, a myslím, že nejsem sama.

Na ideálního kandidáta či kandidátku si asi budeme muset ještě dlouho počkat.