Vzpoura proti vítězství psychopatů a sociopatů

Těsně před Štědrým dnem jsem našla před Loosovou vilou přejetou kočku. Byla velká, krásná, dobře živená. Zřejmě se pokoušela přeběhnout silnici a srazilo ji auto.

Zprávu o tom jsem dala na sociální sítě. Jak bychom byli rádi, kdybychom se dozvěděli osud našeho bílomourka se zelenýma očima. Byl zvyklý pět let sám chodit ven, opatrný a chytrý. Na Velký pátek se ztratil a my ho dodnes hledáme. Člověk zapojí policii, útulky, dobrovolníky. Psího detektiva, lepí inzeráty a píše na sociální sítě, ale nic se nedozví.

Na zprávu o přejetém rezavém Garfieldovi se obratem ozvalo několik lidí: Myslíte, že bude ještě jedlá? Jste normální, sdílet kočku? Koho to zajímá? Nemáte nic lepšího na práci?

V poslední době mám pocit, že společně s mírou úpadku naší politické reprezentace dochází také k úpadku normálního lidského slušného chování. Normální člověk si dovede představit pocity lidí, kterým se na Vánoce ztratí kočka a oni ji hledají.

Sociopat či psychopat nikoliv.

Odpoledne téhož dnes jsem šla k nám do obchůdku. Je to takové místní centrum pro nemajetné lidi. Potkávám tu ale našeho přítele básníka (se psy), stejně jako našeho rodinného lékaře, kterého posledních dvacet let nenavštěvujeme, protože mi kdysi před více než dvaceti lety půjčil Kentovu homeopatickou Materii Medicu. Ze sympatií ale zůstáváme jeho klienty, aby na nás mohl sbírat „body“. Má psa, jak jinak. Potkává se s básníkem, venčí spolu psy a vyprávějí si o Seifertovi. Tohoto odpoledne doktor ani básník nevenčili, před obchůdkem trůnil uvázaný obrovský Maxipes Fík.

Šla jsem pro mléko, minerálku a žvýkací proužky – jak jinak – pro psy. U pokladny zdržovala starší žena. Za mnou podupával další člověk, mlčky jsme ale přetrpěli litanie nad psími hovny, znečištěnými trávníky a dětmi, které si nemají kde hrát. Osoba u pokladny už sice byla ve věku, kdy se jí děti několik desítek let netýkaly, přesto byla ochotná nechat čekat celou řadu, jen aby vypočítala všechny své křivdy a příkoří plynoucí z faktu, že musí bydlení ve městě sdílet se psy. Nikdo nic neříkal, všichni trpělivě mlčeli – vždyť jsou Vánoce.

A pak se ta osůbka naklonila k prodavačce. Vyprávěla příběh z doby, kdy byla v nemocnici a „nějaká zdravotní sestra“ (s důrazem na to, že to byla „pouze“ sestra) přišla s tím, že jí zemřel pes. Historka sice byla určena prodavačce, vyprávěná ale tak hlasitě, aby o ni nikdo u pokladny nepřišel.

Žena se naklonila k prodavačce s křivým, zlým, prohnaným úšklebkem.

„A víte, co jsem jí na to odpověděla? Alespoň je o jednoho sráče míň!“

Vánoce nevánoce, něco jsem jí řekla.

Svět kolem je plný psychopatů, sociopatů a zlých lidí. Protože je nemůžeme izolovat někam do jejich zlého světa s jejich zlými zvyky, musíme se pořád vůči nim vymezovat, abychom nakonec neměli pocit, že jejich divné chování je normální.

Mezi svátky někdo poslal výsledky hlasování ohledně zpřísnění trestů za týrání zvířat. Kvůli ODS a pár lidovcům neprošlo. Marek Benda, Pavel Žáček a další se zasloužili o to, že lidé, kteří týrají zvířata, budou stále dostávat jen minimální tresty.

Včera pro změnu někdo sdílel slova radního pro školství Prahy 4 za ODS Jaroslava Mítha:

Praha 2, řízená starostkou za ODS, která má ráda maskáče a zbraně, totiž povolila ohňostroj, který každý rok přináší utrpení ptákům, zvířatům i lidem. Sedm poraněných labutí je podle záchranářů nejhorší výsledek v historii. Labutě jsou mrtvé, nezvěstné, mají utrhaná křídla, hlavně když bum bum je veselo.

Jediný, kdo se projevil jako člověk se zdravým rozumem, byl primátor Zdeněk Hřib (Piráti), který ohňostroj zakázal.

V Německu tolik rozumu neměli a od silvestrovských lampiónů vzplál pavilón opic, v němž uhořely tři desítky goril, orangutanů a šimpanzů.

Na Silvestra jsme leželi potmě v jednom pokoji se všemi psy a kočkami, které se k nám tulily a některé se třásly strachy.

Bum, bum, házeli sousedi rachejtle až do rána. A někteří nepřestali na Nový rok, a pár z nich házelo ještě i včera.

Možná ti samí, kteří nemají soucit s přejetou kočkou, jsou rádi, když někomu umře pes nebo ve městě ubydou labutě.

Normální sociopati.

Možná by bylo jednodušší, kdyby se odstěhovali oni a nechali tu žít lidi, kterým zvířata ani příroda nevadí. Mohli by bydlet spolu, bez zvířat, a házet po sobě rachejtle.

Nebýt vás, nemohla bych tento web nikdy provozovat.

Noviny, kam jsem psala komentáře, buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Díky vám můžu už čtvrtý měsíc psát, co si myslím. Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte mě zde.