Vždyť je to jen zvíře

Že jsou klecové chovy slepic koncentráky pro zvířata, se ví už dávno. Pamatuju si, jak jsem seděla na vrátnici České televize a oslovovala lidi, co šli z práce, aby podpořili kampaň proti tomuto mučení zvířat. Někdo se ochotně připojil, jiný vymluvil. Byli i tací, kteří to brali osobně a cítili se dotčeni představou, že by jejich majestát a ego měly vystupovat společně s nějakým podřadným ptákem. Od té doby uplynulo téměř dvacet let a moc se toho nezměnilo.

Díky dobrovolníkům a nadšencům, jako je například Petr Dobrý, který společně s ostatními provozuje stránky věnované slepicím, se každoročně podaří alespoň odkoupit z chovů takzvaně vynesené kusy a dochovat je v normálních podmínkách. Slepičky se pak – pokud přežijí transport a aklimatizaci, protože často jsou opravdu velmi zbídačelé – odměňují svým majitelům tím, že snášejí vajíčka ještě dlouhou dobu. Za to, že poprvé v životě mohou roztáhnout křídla, popelit se, hrabat v půdě, chytat žížaly a popojít pár kroků. Malý krok pro velkochovy, velký pro ty konkrétní tvory, kteří se mohou v domácích podmínkách dožít i deseti let a nemusejí jít po roce strádání (protože život se tomu opravdu říkat nedá) na jatka.

Je vlastně neuvěřitelné, že ještě v tomto století lidé dokážou provozovat koncentráky pro zvířata, a to za podpory či tichého souhlasu ostatních. Americký herec Joaquin Phoenix, který měl na slavnostním předávání Oscarů řeč na toto téma, vykoupil jednu kravičku i s telátkem. Aby ukázal, že kráva má mléko pro své telátko, a ne pro lidi, a že trpí a pláče, když jí jejího potomka násilím odebírají. 

„Cítíme se dostatečně privilegovaní, abychom uměle oplodnili krávu, a když porodí, tele jí vezmeme, i když jsme bezpečně schopni poznat útrpné výkřiky. Pak vezmeme její mléko určené pro tele, abychom si ho nalili do kávy nebo do snídaňových křupek. Myslím, že se v tomhle nezměníme, protože máme pocit, že bychom měli něco obětovat, vzdát se toho,“ prohlásil Phoenix ve své děkovné řeči na oscarovém galavečeru. 

Babišův tisk samozřejmě okamžitě přispěchal se zprávou, že tím herec vzbudil nevoli Americké národní federace producentů mléka.

Jak by ne, Babiš přece nebude podřezávat větev, na které sám sedí. Slepičí velkochovy Agrofertu, nejedlá kuřata z Vodňan, kostelecké párky bez masa či chléb z Penamu, který se nedá jíst, protože okamžitě zplesniví, jsou nejlepšími ukázkami toho, kam to vede, když jedinými prioritami podnikání jsou pouze zisk a bezohlednost.

Babišové celého světa budou lidem prodávat produkty, které by sami nevzali do úst, tak dlouho, dokud se lidé nevzbouří a neomlátí jim je o hlavu. Protože kromě toho, že pocházejí z neetických chovů a z rukou zaměstnanců, kteří jsou mizerně placeni (takže jsou zároveň i koncovými uživateli těchto výrobků), jsou i zdraví nebezpečné.

Na jednu stranu je vlastně trochu šílené, když si člověk uvědomí, že zatímco po celém světě umírají děti hlady a mrznou miliony lidí na útěku, bavíme se tu o neetických chovech zvířat a kvalitě jídla. Dívat se na kostřičky podvyživených jemenských dětí, které vypadají hůř než vězňové z koncentračních táborů, se nedá téměř vydržet. Krutost lidí vůči zvířatům je ale z úplně stejného ranku. 

Můžeme si být naprosto jisti tím, že takový Andrej Babiš, který odmítá vzít byť i jednoho dětského uprchlíka z Řecka – paradoxně navíc do země, kde se nenarodil a kde je sám ekonomickým migrantem – nepomůže ani slepicím. Ačkoli nás o tom jeho PR přesvědčuje a fotí ho jako lidumila se slepicí v náručí. Hitler se rád fotil se psy a s dětmi, Babiš zjistil, že to funguje, a dělá to stejně. Ve skutečnosti ale poslanci jeho hnutí zákaz klecového chovu slepic bojkotovali, s leckdy stěží uvěřitelnými argumenty typu že „země není nafukovací“. 

Dalším reálným krokem bylo vyjádření holdingu, že takzvaně vynesené slepice už půjdou nyní jen na jatka. Dosavadní praxe, kdy se slepice prodávaly dobrovolníkům, se Agrofertu znelíbila, protože pak stovky lidí dokumentovaly a viděly, jaký je skutečný stav těch ubohých opeřenců. 

„Agrofert tvrdí, že jeho chovy jsou v pořádku a slepice jsou v jejich chovech šťastné. Nechce ale patrně chov a slepice ze svých chovů ukázat veřejnosti. Bojí se snad, aby se lidé nedozvěděli pravdu? Zákaz prodeje ‚vyřazených‘ nosnic lidem, kteří vědí, že slepice není jen stroj na vajíčka, jasně ukazuje, jak Agrofertu na slepicích, které ho tak dobře živí, záleží. Prostě je pošle za odměnu za plnění extrémní snášky na jatka,“ říká Petr Dobrý.

V naší rodině mnoho předků po generace pracovalo jako zemědělci, starali se o zvířata, pracovali jako řezníci nebo hospodští, kteří se zvířaty zacházeli každý den. V rodině se vždy říkalo, že zvířata jsou na prvním místě. Daleko dřív, než bylo postaráno o děti, vždy musela dostat nejdřív najíst a napít zvířata, protože bez nich by to nešlo. Nikdo by je byl netýral ani jim neubližoval – proč taky, vždyť na nich záviselo, zda se rodina uživí, nebo ne. 

Pamatuju si, jak mi můj syn, když byl malý, posílal video s žalostně bučící krávou, která běžela za svým telátkem. Nedalo se to skoro vydržet. Stejně jako se nedá vydržet pohled na děti umírající hlady.

Člověk nemůže zachránit všechna telátka světa, nakrmit všechny hladové a ubytovat lidi bez domova. Může ale v rámci svých možností například podpořit výstavbu jídelny v Jemenu, nekupovat kravské mléko nebo nejíst vajíčka z klecových chovů. Je to často otázka peněz, ale zároveň také volby. Můžu si místo dvaceti vajíček koupit šest. Budu mít však jistotu, že tak nepodporuju něco, co se obhájit nedá. Je to těžké v situaci, kdy člověk počítá každou korunu. Ale každopádně je lépe, když člověk do sebe nedostává něco, co je z podstaty škodlivé. Protože vajíčka od takových slepic nemůžou být nikdy dobrá, podobně jako nemůžou být dobré věci, které připravují vězni v čínských věznicích. Nejlepší je se jim prostě vyhnout.

Jak říkal filosof Adorno: „Osvětim začíná tam, kde člověk stojí na jatkách a řekne si – vždyť je to jen zvíře.“

Nebýt vás, nemohla bych tento web nikdy provozovat.

Noviny, kam jsem psala komentáře, buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Díky vám můžu už čtvrtý měsíc psát, co si myslím. Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte mě zde.