in ,

Všechny velké věci začínají malými krůčky

PF 2020

Rok 2019 byl kromě jiného rokem odhalování masek. Už zase víme, kdo je kdo. Kdo je ochotný tolerovat lež a nenávist. Kdo se raději přikrčí a schová. A kdo nehasí, co ho nepálí.

Ani letos jsme se nedozvěděli, kde se skrývá Andrej Babiš junior.

Netušíme ani, jaký je ve skutečnosti zdravotní stav Miloše Zemana, ačkoli ho zkoumali v jedné z nejlepších českých nemocnic.

Nenakrmili jsme hladové v Jemenu, nepomohli obětem v Sýrii ani milionům uprchlíků na útěku.

Nezastavili jsem válku na Ukrajině a nepodařilo se odvrátit Brexit.

Neudělali jsme nic podstatného pro ochranu klimatu, ani proti vymírání dalších živočišných druhů.

Sečteno podtrženo, žádná důležitá věc se nepodařila dotáhnout do konce.

Když se to všechno tak sepíše pod sebe, vypadá to hrozivě.

Na druhé straně ale, i v tomto roce se našlo hodně lidí, kteří nechtěli jen tak sedět se založenýma rukama a čekat, až se jich děti a vnuci zeptají: „Co jste dělali, když bylo třeba?“

Mnoho lidí, a zejména těch mladých, začalo po celém světě bráti otázky ochrany klimatu vážně.

Hodně lidí, včetně několika Čechů, se zapojilo do pomoci hladovějícím v Jemenu, strádajícím v uprchlických táborech v Řecku či na Balkáně či kdekoli, kde bylo potřeba.

I letos vznikly školy, sirotčince a zdravotnická zařízení v Africe a v Asii, na nichž se finančně i dobrovolnicky podíleli Češi.

Spousta mužů i žen se zapojila do akcí na podporu ochrany vody, budování úkrytů pro včely a užitečný hmyz a zachování lužních lesů a mokřadů pro ptáky. 

Byly vysázeny miliony stromů.

Dvě lesbičky z Massachusetts si adoptovaly postupně tři malé kluky, sourozence roztroušené po světě, kteří by jinak vyrůstali bůhvíkde každý zvlášť.

A v Aleppu zůstal jako dobrovolník člověk, který se stará o opuštěné kočky.

Svět se neskládá pouze z tragédií, hladomorů, válek, vražd a utrpení, ačkoliv nás o tom zprávy dnes a denně informují.

Je smutné znovu a znovu si uvědomovat, co všechno je možné, jaká bída a nespravedlnost zase potkala stamiliony lidí a my s tím nemůžeme nic udělat. Když by nad tím člověk pořád přemýšlel, nejspíš by se musel jít pověsit na nejbližší strom nebo upít k smrti. Úplně stačí znát historii holocaustu, gulagů nebo hladomoru na Ukrajině, abychom ztratili radost ze života a zlomili hůl nad lidstvem jako takovým.

Známá filosofická otázka zní „Jak věřit v Boha po Osvětimi?“

A odpověď je: „Jak by bylo možné nevěřit v Boha, po Osvětimi?“

Vlastním utrpením či sdílením utrpení jiných lidí nic nezmůžeme.

Daleko lepší je jít a něco udělat. Je toho tolik, co můžeme. Přispět, pomoct, obdarovat, nebo jen vyslechnout.

Napsat dopis nebo podepsat petici a možná tím zachránit něčí život.

Přečtěte si také:  NE bratříčkování s komunisty a estébáky

Nekupovat věci a nezamořovat planetu dalšími odpady.

Nevyhazovat jídlo.

Nemlčet, když se děje bezpráví.

Nebýt lhostejní.

Je zvláštní vidět, že v naší části světa mají dokonce psi a kočky vánoční oblečky, zatímco po celém světě nadále umírají lidé a děti hlady a je jich stále děsivé množství. Ti naši zvířecí přátelé dostali novou výbavu od dětí a způsobili tím spoustu radosti. Snad jsme i my trochu pomohli lidem v nouzi a udělali, co bylo v našich omezených silách. Naše svědomí je mírně ukolébáno pomocí potřebným. Kupovat psům vánoční výstroje a nechat jiné lidi trpět by bylo doopravdy cynické a otrlé.

Letos u nás našly domov dvě nové kočky. Pověsili jsme další krmítko a sedm budek pro ptáky. Ušetřili jsme mnoho desítek litrů vody, pořídili si popelnici na bio odpad a elektřinu z obnovitelných zdrojů.

Last but not least, u nás našlo domov další dítě.

Někdy se zdá to, co uděláme, tak málo, že to nestojí za řeč. Ale možná právě tím někomu dalšímu zachráníme život, dáme mu sílu žít nebo ho inspirujeme k něčemu dobrému.

Všechny velké věci začínají malými krůčky. Třeba jako demonstrace na malých městech, které se pak přelijí na náměstí a skončí na Letenské pláni. Nebo hladovka jednotlivce, která má moc upozornit na prohnilý systém psychiatrické léčby, jenž stojí životy mladých lidí.

Podobně jako kdysi jeden dopis jednoho dramatika jednomu prezidentovi. Stál na začátku cesty, která vedla k tomu, že dramatik prezidenta nakonec v křesle vystřídal.

Přátelé ze Slovenska s oblibou říkají, že i Zuzana Čaputová měla podporu necelých dvou procent voličů, když začínala. A kdo znal před rokem Gretu Thunbergovou?

Ze srdce přeju všem čtenářům, ať se Vám v novém roce daří, a spoustu malých drobných krůčků! Bez nich to ani letos nepůjde. Ale kdoví, třeba se příští rok díky nim strhne lavina, která přinese něco nového a lepšího. Něco, co si přejeme, na co myslíme a doufáme v to.
Vítejme v lepších časech!
PF 2020

Nebýt vás, nemohla bych tento web nikdy provozovat.

Noviny, kam jsem psala komentáře, buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Díky vám můžu už čtvrtý měsíc psát, co si myslím. Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte mě zde.

Written by Monika Le Fay

Matka několika dětí, dvě jsem porodila a dvě si přivezla. Režisérka několika desítek filmů. Scénáristka a spisovatelka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Loading…

0

Komentáře

0 komentářů