Všechna prasata jsou si rovná, ale některá jsou si rovnější.

Za celý svůj život jsem vyslechla tolik nesmyslných, strašidelných a zlých teorií týkajících se výchovy dětí, že mě snad už nemůže nic překvapit. Člověk neví, jestli se má smát, či plakat, případně se podle svého naturelu rozzuřit.

Teorie o tyranii kojence, který se musí nechat brečet, aby netyranizoval svými potřebami okolí. Doporučení krmit děti náhražkou mateřského mléka, které má větší hodnotu, a to tehdy, kdy se rozhodneme my, nikoli když má dítě hlad. Pokud náhodou brečí několik dní za sebou, zkontrolovat, jestli nemá teplotu, a poté mu dát něco na uklidnění. Veškeré smutky, křivdy a traumata léčit uklidňujícími prostředky nebo přímo hospitalizací. Tam si ale také moc nepomůžou. Spolužačka z FAMU byla na návštěvě v kojeneckém ústavu v Krči a srdce jí rvalo, jak opuštěná miminka plakala. Paní primářka jí sdělila, že to je tím, že se u nich „zatím nevyvinula deprivace“. Prostě si pár dní popláčou, zvyknou si, že na ně nikdo nereaguje, přestanou – a je klid.

Hlavně aby byli potomci včas změřeni, zváženi a vyrůstali ve vydezinfikovaném prostředí se správně sterilizovanou savičkou. Psala jsem o tom už před dvaceti lety do Lidových novin a čtenáři posílali dopisy, kde nás informovali o tom, že bohužel děti vychovali i bez těchto doporučení a nyní nevědí, „kam je vrátit“.

Vysloužila jsem si pověst hysterické matky, když jsem odmítla dělat na novorozeném synovi pokusy („zatím sice není nemocný, ale co kdyby byl“). Součástí nabízených testů na synovi byl takzvaný test spánkové deprivace, kdy se dítě nenechá celou noc usnout a pak se zkoumá, jak na reaguje.

„Jen přes mou mrtvolu,“ reagovala jsem. „Takhle mučili vězně v 50. letech a i tvrďáci, kteří zvládli mučení a bití, se přiznali.“

Kamarádka lékárnice, která mi test zařídila u svého spolužáka, pak vyslechla spoustu nepěkných slov, jak jsem prý nevděčná a nezodpovědná.

Mimo jiné jsem také odmítla odejít od synka z nemocnice, kde měl zůstat přes noc, a poté jsem ho za podpory své známé lékařky, která přistavila auto, potají unesla. Nezůstalo to samozřejmě bez odezvy a naše milá hodná paní dětská doktorka dostala udání. Když jsem jí sdělila důvod, proč jsme nechtěli zůstat v nemocnici – prostě mi nepřišlo normální nechávat dítě hospitalizovat kvůli tomu, že má rýmu –, jen se smála.

Dnes jsou to takové úsměvné historky, ale stály mě zbytečně mnoho sil. Je vyčerpávající bojovat o něco, co by mělo být naprosto normální.

Skvěle mě to ovšem připravilo na budoucí tahanice se státem o děti, kterým byla nařízena ústavní péče.

Když jsem nyní slyšela, že budoucí matky budou mít u porodu roušku, znovu se ve mně začala vařit krev. To jsem ovšem netušila, že se o pár dní dozvíme od premiéra, že děti začnou chodit do školy a budou nuceny dodržovat metrové rozestupy. To si Babiš myslí, že je škola věznicí Shawshank? (Připomínám, že ta ve skutečnosti neexistuje a vymyslel ji mistr hororů Stephen King.) Ještě mohl nařídit, aby měly na nohou želízka bránící jim v pohybu. Viděl někdy Babiš nějaké dítě ve škole? 

To nejhorší ale mělo teprve přijít. Plukovník bez prověrky, zemanovec Prymula, který by se nejspíš v civilním životě nejlépe osvědčil jako bachař, vymyslel, že děti budou chodit do školy s rouškou. 

Táborníci, kteří opékali buřty, dostali astronomické pokuty. V Řepích rovnou strážník inzultoval chlapce a poté i dívku, která se ho zastala.

Lidé budou platit desetitisíce za to, že si roušky sundali před svou rodinou, někde v přírodě, nebo na osamělém místě.

A co dělá naše vláda a Hrad? Jde nám příkladem.

Jako v Orwellovi sedí v Lánech, cpou se klobáskami a sýrem a smějí se nám do očí.

Jak známo, všechna prasata jsou si rovná, ale některá jsou si rovnější. Lidé, prosím vás, braňme se! Tohle přece není normální!

Nebýt vás, nemohla bych tento web nikdy provozovat.

Noviny, kam jsem psala komentáře, buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Díky vám můžu už čtvrtý měsíc psát, co si myslím. Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte mě zde.