Václav Klaus a zděšení na lodi

Klaus senior si stěžuje, jak na lodi kterou cestoval, provozovali multikulturalismus. Podle něj by bylo asi nejlepší obehnat všechny ostnatým drátem a nikam nepouštět, aby se národy nepomíchaly mezi sebou. 

Málo co mi v životě udělalo takovou radost, jako skutečnost, že jsem mohla potkat lidi z celého světa, zamilovat se do někoho, kdo nikdy nebyl ve střední Evropě a česky neuměl ani slovo, že spolupracuju s italskou malířkou a přátelím se s egyptským překladatelem, že mi vydali knihu v arabštině, patnáct let jsem stříhala s Řekem (a pak se Srbem a s Bulharem) a že máme kolem sebe Francouze, Američany, Belgičany, Rusy, Ukrajince, Estonce, Poláky, Němce i Turky, nebo že mám rodinu, která se skládá z několika etnik a jejich předci připutovali z USA, Filipín, Indie, Číny i Španělska, a děti mezi sebou mluví francouzsky, anglicky i česky a bez problémů přecházejí z jednoho jazyka do druhého.

Klausi, Klausi, ty musíš být velmi nešťastný člověk. Naštěstí ale jako starý opičák už patříš do starého železa. Dnešní svět už je někde jinde. Naštěstí.