Monika Le Fay
Církev, to nejsou nějací černoprdelníci, vypasení mniši se zlatými řetězy kolem krku a s mastnými prsty pojídající vypečené kuře, nebo prodejní kněží, kteří za odpustky prominou jakékoliv svinstvo. Příliš mnoho lidí v této zemi ovšem četlo Aloise Jiráska a bude těžké je přemluvit o opaku.
Chtělo by se říct, že církev jsme my všichni, ale to by nebylo přesné. Do církve nespadají například ateisté, lidé kteří věří v Aštara Šarana či cedníky na hlavě, nebo zavilí komunisté. Ovšem i pro ně tady církev – nebo spíš církve, protože nemluvíme jen o katolících – existují. I komunista, který má černou duši jako kominík, může před smrtí požádat o svátost smíření a nikdo mu to nemůže odmítnout.
Každý kdo je pokřtěný, může v nouzi jednat. V padesátých letech, když byly ženy vězněné z politických důvodů na jedné cele s prostitutkami, se stalo, že prodejná žena pokřtila vodou ze záchodu jednu politickou. I takový křest platí a možná má i větší sílu než od nějakého vyhořelého kněze, který se chová jako liturgický robot.
Církve v Čechách utrpěly nesmírné újmy jednak za války, a hned vzápětí díky komunistům. Škody byly srovnatelné – oba totalitní režimy popravovaly, mučily a zavíraly ty, kteří s nimi odmítali kolaborovat a jejich majetek kradly.
Z vyprávění břevnovského arciopata Anastáze Opaska vím, že mu v době jeho jedenáctiletého vězení šlo o život, zejména když téměř dva roky strávil v samovazbě. Říkal, že od zešílení ho zachránily pouze modlitby a víra v anděly. Sešel se tenkrát v Leopoldově na jednom trojáku společně s opatem Machulkou a opatem Tajovským. Tři opati na jedné posteli. Hlídali je komunisté a lidé, kteří kolaborovali s nacisty. Kardinál Štěpán Trochta vzpomínal, že Leopoldov byl horší než Dachau. V krutosti si jistě oba režimy nezadaly. Nacisté i komunisté svorně nenáviděli to, co je přesahuje a nad čím neměli moc.
Drzost, s níž současní komunisté, náckové a populisté z hnutí estébáka Babiše za podpory komunisty Zemana prosadili návrh na zdanění církevních restitucí je až do nebe volající.
Kdo to kdy viděl, aby někdo, komu se stane křivda, z té křivdy platil daň?
Vždyť je to stejné, jako kdyby někomu ukradli auto, které se později najde otlučené a ojeté a on musí za to, že se mu vrátil rozbitý křáp, zaplatit daň. Rozhodnutí Ústavního soudu je znakem zdravého rozumu. Zároveň je i nadějí, že u nás stále fungují demokratické instituce, které rozlišují právo a bezpráví.
Křivdy, které církev za ta léta musela snášet, všichni ti zabití a umučení muži a ženy – to jsou bolesti, které se nedají napravit. Vrátit majetek je to málo, co se dalo udělat.
Církev, to jsou totiž také školy, hospice, místa pro bezdomovce, nebo přístřešky pro ty kteří jsou v nouzi.
Jestliže si někdo myslel, že pokorným jednáním vůči hlavě státu dosáhne toho, že křivdy nebudou pokračovat, hluboce se mýlil. Miloš Zeman byl ten, který toto bezskrupulózní a drzé jednání posvětil.
Možná že bychom si spíš měli považovat a předcházet Ústavní soud. Ten je totiž v rozbouřeném moři závistí, lži a nespravedlnosti jedním z mála majáků, které ukazují cestu. Navzdory Hradu i parlamentu. Naštěstí.
Díky vám můžu psát co si myslím.
Noviny, kam jsem psala komentáře buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.
Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.
Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte ho.
Váš finanční dar můžete zaslat na tento účet: 282828999/5500.
Děkuju.
Loading…