in ,

Únos Babiše juniora na Krym za asistence Cyrila Höschla a další temná místa české psychologie

Mají psychologové problémy sami se sebou?

Miluju psychologii. Doma mám několik polic knih a řadu oblíbených autorů, k nimž se vracím. Mezi lidmi, kteří se zabývají psychoterapií, psychoanalýzou nebo psychologií, mám i hodně přátel. Pomáhají mi pochopit, co se tu od roku 2013 děje. Vážím si psychoanalytičky a sestry boromejky Veritas Marie Holíkové, která se obětavě starala o Václava Havla. Velmi oceňuju práci ostravské psycholožky Michaely Mrowetz na poli bondingu, která pomáhá matkám a dětem vytvořit přirozené pouto. Jsem nadšená projektem lékařky a psychoterapeutky Taťjány Horké „Škola lásky v rodině“ a jejího konceptu práce s personálem ve školce tak aby ani uklizečka či kuchařka netraumatizovaly svými traumaty děti. Inspiruje mě jungián Pjér La Šéz. Mám v úctě osud Jirky Vodňanské, která dokázala žít to, co říká svým klientům. A skláním se před profesionalitou a trpělivostí Alexandry Lammelové, která se i přes osobní těžký úděl stará o své pacienty.

Několikrát jsem se v posledních letech vracela k článku Tomáše Rektora o perverzním království Miloše Zemana, když jsem cítila, že je mi nejhůř. Stejnou úlevu mi přinesl text Jakuba Formánka o tom, proč se Češi nechají manipulovat někým jako je Babiš. Podobně jako Jan Hnízdil nebo Radkin Honzák nám dávají naději, že normální jsme my, co si myslíme, že jednání těchto dvou politiků je všechno jiné než normální. Velmi ráda se vracím i ke Stanislavu Grofovi a v určitém životním období pro mě byla důležitá Jiřina Prekopová. Oba autoři, známí po celém světě, ne tak už u nás. Ovlivnil mě také známý lékař Josef Jonáš, který psychiatrii vystudoval, ale nakonec se rozhodl věnovat čínské medicíně. A v neposlední řadě obdivuju mé dvě přítelkyně na sítích Lenku a Kamilu, které psychologii studovaly, momentálně se jí ale neživí a na jejichž názor vždy netrpělivě čekám.

Psychologie a spol. mě zajímaly odjakživa. Když jsem chodila na gymnázium, nosila jsem dlouhé černé oblečení, poslouchala Black Sabbath, četla Lermontova, chtěla emigrovat a měla z toho, co jsem viděla kolem sebe, deprese. Třídní učitelce se to moc nezdálo a doporučovala mi přerušit školu a jít do výroby, abych si „vážila vzdělání“. Když jsem se i přes její odpor přihlásila na DAMU, skončila jsem na pohovoru u psychologa. „Kam že se to hlásí? Jó, takových už jsme tady viděli! To bude asi nějaká hysterka!“ mávl nade mnou rukou. Přitom mu naprosto uniklo, že konec normalizace v Gottwaldově opravdu nebyl nejveselejší. A že jsem se nehlásila na herectví, kde by asi jemná hysterie neškodila, ale na dramaturgii. Každý večer jsem seděla v divadle, poslouchala texty Eugena O’Neilla, Tennessee Williamse a George Büchnera, kteří ač nikdy nevystudovali psychologii, věděli toho o lidské duši víc než okresní psycholog. Nedávno jsem ho zahlídla, jak komentuje psychiku nějakého dítěte na TV NOVA. Takže ve Zlíně se nic nezměnilo.

U nás se bohužel pěstují zejména a především mediální obličeje. Jsou to tahači planet na pouti, ochotní dát ve kteroukoliv denní hodinu vyjádření k čemukoliv. Vztahy, sex, výchova, porody, potraty, počet psů v jedné domácnosti, skandinávský sociální systém, ochrana klimatu, délka penisu, třetí pohlaví,
jak sbalit ženu a muže, soužití s tchyní, přechod u žen, erekce, domácí škola, vzdor u dětí, neplodnost, eutanazie, holocaust, rozvody, rozchody, rakovina, autismus, prostě všechno.

Asi nejvíc jsem byla zaražená vyjádřením jednoho známého psychologa, který mi v pauze mezi natáčením sdělil, že jeho vnuk autista je jako balík, který nic necítí a je mu jedno, jestli ho postaví do předsíně, nebo bude týden v nemocnici. Myslím, že to byl jeden z mála momentů, kdy mi doopravdy došla řeč. Když jsem nyní slyšela předsedu dětské sekce České psychiatrické společnosti který dával na jednu rovinu autisty a sociopaty, už mě to tak nepřekvapilo. Je jen dobře, že po kritice musel pan předseda svou funkci opustit. Svou pozici bohužel neopustila ústecká psycholožka Karásková, která vlastním tělem brání pěstounům a adoptivním rodičům vzít děti z ústavů do náhradní rodinné péče. Na webu lze dohledat stížnosti několika desítek lidí, kteří se chtěli o nějaké dítě postarat a ona jim v tom zabránila.

Samostatnou kapitolou jsou odborníci tvrdící že násilí na dětech nevadí. Facka sem, facka tam, hlavně aby z těch děcek něco bylo! Jeden známý psycholog vypracoval falešný posudek na Evu Michalákovou, který chtěl vnutit norským kolegům. Jako takový vtip v něm zmiňuje, že je to dobrá matka, která si po večerech čte knihy Jiřiny Prekopové. Nejznámější knihou Prekopové přitom je „Malý tyran“ o dětech, které jejich rodiče nezvládají. Zmiňovat ji v situaci rodiny, které děti odebrali za týrání a sexuální zneužívání, je už trochu černý humor. Další mediálně známý obličej, často se vyjadřující k tématu dětí a uprchlíků, na svém Facebooku napsal že Greta Thunberg je psychopaticky nenávistná. Lékařku a několik dalších lidí pomáhajících v uprchlickém táboře na Lesbosu, kteří vyžadovali etické zacházení s uprchlíky, pro změnu označil za psychopaty a psychopatky. Jiná mediální hvězdička se nechala vyfotit nahá kvůli kampani za ANO – hnutí, které založil někdo, kdo by sám potřeboval terapii jako sůl. Všichni tito lidé jsou v televizi a novinách oproti těm předchozím tak často, že by člověk skoro až nabyl dojmu, že toto je vizitka českých psychologů, psychoterapeutů, psychoanalytiků a psychiatrů.

Přečtěte si také:  „Dobro vítězí jenom ve filmech,“ říká Andrej Babiš jr. v exkluzivním rozhovoru

Psala jsem tu nedávno o Ivetě Hrčkové, která v případě domácího násilí stanovila diagnózu přes plot a ublížila tak týranému dítěti. Paní Hrčková se policii pochlubila že je „z oboru“ a působí ve FN Motol. Jak se nyní k mému překvapení ukázalo, v Motole nejen že není, ale také nikdy nepracovala. Je vůbec možné, že psycholog kromě jiného taky lže? No asi je. Když může kandidovat za Andreje Babiše, lhát ve prospěch matky která týrá děti, nebo označovat za psychopaty lidi, kteří za své peníze pomáhají ostatním, proč by to nešlo? V situaci, kdy dnes a denně vidíme v médiích člověka, který byl agentem StB, komentovat charaktery a osudy známých osobností. Uvádí se, že deset až třicet procent lidí v těchto profesích mají problémy sami se sebou. Pamatuju psycholožku která tvrdila, že pracuje s týranými dětmi a píše posudky, a pak se ukázalo, že má hraniční poruchu osobnosti jak vyšitou. Jeden den hrála v reklamě na Coca-Colu, druhý den se s manželem stěhovala do Rakouska, třetí den ho opustila, aby čtvrtý den spolu adoptovali černouška a odstěhovali se do Lysolají, než ji napadlo, že si koupí dům a místo pacientům, kteří neumí projevovat emoce, se budě věnovat psaní knih. Doufám jen, že s těmi týranými dětmi doopravdy nepracuje.

Nejsmutnější kapitolou od dob psychiatričky Zdenky Kmuníčkové, která natočila umírajícího Jana Palacha a naléhavě ho žádala: „Že bys to už nikdy neudělal?!“ je současná zápletka kolem únosu Andreje Babiše juniora a podíl Národního ústavu duševního zdraví na něm. Obecně se mělo tak trochu za to, že jeho šéf psychiatr Cyril Höschl chce prostě jen být s Andrejem seniorem zadobře, protože potřebuje svou ředitelskou židli a peníze pro svůj ústav, takže nějaké ohledy na pacienta jdou stranou. V této souvislosti se pak začalo nahlas mluvit také o tom, že Cyril Höschl během totality donášel na Ivana Havla Státní bezpečnosti. V kontextu těchto informací by potom celá story s mladým Babišem stála v úplně jiném světle. Cyril Höschl by se měl k celé věci postavit a říct, jak to tehdy bylo doopravdy. Pokud nic neudělal, tak mu to může být jedno. Pokud ano, nemá na svém místě co dělat.

Člověku by se až skoro chtělo říct, že jedinou útěchou zůstává, že dřív by mě za takové řeči nejspíš zařadili i s Andrejem juniorem do zájezdu, zatímco dnes můžu psát co si myslím. To je ale asi tak všechno. Nezbývá než se starat o své duševní zdraví sám a pokud opravdu není vyhnutí, tak si dobře promyslet, na koho se obrátím.

Díky vám můžu psát co si myslím.

Noviny, kam jsem psala komentáře buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte ho.

Váš finanční dar můžete zaslat na tento účet: 282828999/5500.

Děkuju.

Written by Monika Le Fay

Matka několika dětí, dvě jsem porodila a dvě si přivezla. Režisérka několika desítek filmů. Scénáristka a spisovatelka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Komentáře

0 komentářů