Monika Le Fay
Celý začátek letošního února probíhal v nějaké podivné letargii. Bála jsem se, že přijde válka, v noci jsem se budila s úzkostí, kam dáme statisíce uprchlíků z Ukrajiny, když jsme ani nebyli schopni se postarat o čtyřicet dětí z ostrova Lesbos. Z toho, že to nikdo nebere moc vážně, mi začalo být špatně. Nakonec jsem skončila na několika vyšetřeních v nemocnici, kde jsem se mimo jiné dozvěděla několik diagnóz, které nevypadaly vůbec pěkně. Ve středu 23. února odpoledne jsem se svěřila se svým strachem, že na Ukrajině bude válka, protože k tomu všechno směřovalo. Dozvěděla jsem se, že mám navštívit psychiatra. Válka začala přesně o několik hodin později a jak se ukázalo, psychiatrickou, ani žádnou jinou diagnózu naštěstí nemám. Jediné, co se znovu potvrdilo je fakt, že my všichni, co posledních třicet let poukazujeme na nebezpečnost Ruska, prostě nejsme paranoidní, ačkoliv nám to neustále někdo tvrdil a Petr Cibulka, který se zveřejněním svazků StB zasloužil o stát, měl jako vždy pravdu.
Takže od 24. února chodíme na demonstrace, zpíváme, pláčeme, modlíme se, posíláme peníze na nákup zbraní, nakupujeme hygienické potřeby a jídlo. Ukázalo se, že poté, co jsem mohla asi stokrát z plných plic zakřičet, že Putin je chujlo (Путин хуйло) se mi zlepšila také nálada i chuť do života. Když mám chvilku, tak píšu lidem. Nejdřív jsem obesílala politiky, potom čtenáře sociálních sítí u nás i na Západě a také v Rusku. Ale asi nejvíc ze všeho – pokud pominu možnost se nějak aktivně zapojit do války, ať už jako někdo, kdo kdysi uměl dobře střílet, nebo po vzoru svých statečných kolegů, kteří dnes a denně nasazují své životy jako reportéři z místa konfliktu – nejvíc by mě potěšilo vylít kbelík barvy na ruskou ambasádu, rozbít jim vitrínku a potom jít a udělat totéž jako kdysi u Aeroflotu. Prožít dvakrát za jeden život ruskou okupaci je víc, než dost. V době příjezdu tanků jsem sice ještě byla v děloze, ale už tenkrát jsem cítila strach a vztek skrze mou matku, která chodila po ulicích s tanky a bála se, že ji nějaký ruský voják střelí do břicha. Dnes jsem zaregistrovala, že už někoho napadlo něco podobného. David Šteffel se podle svých slov čistě shodou okolností vydal na procházku a skončil před ruskou ambasádou.
"Nešetrně zakopl a celý obsah kýble vychrstl k ruské ambasádě"??? David je můj člověk❤️ https://t.co/pOVoNoC1nd
— Monika Le Fay Слава Україні! Героям Слава! (@MonikaLeFay) March 7, 2022
Přála bych si být jako David. Ideálně převzít po něm štafetu a chodit na neúmyslnou procházku k zločineckému velvyslanectví tak dlouho, dokud nebude na hlavu poraženo. Člověk nemusí být ani tak inteligentní jako Garri Kasparov, aby si všiml, že třetí světová válka už dávno vypukla.
Loading…