Monika Le Fay
Na Slovensku vyzývají k likvidaci Romů, v Maďarsku po nich rovnou střílejí. V polském městě Andrychów žádá petice, aby místní Romové z města jednoduše „zmizeli“. U nás rasista Okamura gratuluje rasistovi Křečkovi k funkci ombudsmana, kam se dostal mimo jiné proto, že tvrdil, že „Romové se o svá práva mají postarat sami“.
A co dělají naši takzvaní demokratičtí politikové?
Vymezují se vůči demonstrantům, kteří nechtějí být jako v Polsku nebo v Maďarsku. Protože jim je úplně jedno, jak jsou na tom Romové, gayové, ženy na úprku z tradiční rodiny nebo bité děti. Hlavní jsou konzervativní hodnoty.
Nic než NÁROD!
Na jednu stranu je to děsivé. Pozorovat příklon lidí, jako je Saša Vondra, od disentu, přes Václava Havla až k Orbánovi a Kaczynskému. Na druhou stranu to ale nevypovídá nic jiného, než že boomers cítí, že jejich čas minul, a proto se brání zuby nehty. Než definitivně zmizí v propadlišti dějin, ještě si na rozloučenou trošku zaškodí.
Postaví zeď proti Mexičanům, vyzvou méně vzdělané voliče k „řešení romské otázky“, budou ignorovat klimatickou změnu a nábožně poslouchat napůl senilního Petra Piťhu, jak dští svá nenávistná proroctví o homofobech v koncentračních táborech. A samozřejmě velmi často nebudou požívat moderní technologie a sociální sítě, díky nimž by si mohli přečíst kritiku přicházející generace – z jednoho prostého důvodu: protože technologie používat neumějí a v jejich generaci to tak bylo zavedené, že starším se neodmlouvá, i kdyby stokrát říkali nesmysly.
Nyní jsou často upřímně vyděšení zpětnou reakcí, které se jim dostává, protože byli zvyklí na to, že jsou nekritizovatelní.
Zajímavé je, že „boomerismus“ je stav mysli, nikoliv těla, protože například Karel Schwarzenberg – nebo Václav Havel, kdyby žil – do boomerismu prostě nespadne a nespadne. Jedním z poznávajících znaků je, že se antiboomeři nebudou zaklínat tradiční rodinou a svazky bílých heterosexuálů, což boomeři, kteří mají za sebou plno rozvrácených vztahů, nemanželských dětí a nevycomingoutované sexuality, rádi dělají.
Čas od času, ale opravdu jen málokdy, si prohlížím Facebookové zdi lidí, které jsem znávala, abych se podívala, kdo všechno tomu legračnímu boomerismu propadl. Kdo postrádá empatii a soucit pro druhé, nemá kolem sebe děti nebo mladé lidi, kteří by ho korigovali, a jen se jako starý opičák pokouší udržet své status quo. A pravidelně se mi pokaždé udělá špatně.
Sašu Vondru jsem šla na sklonku osmdesátých let podpořit k soudu se státní mocí. Bylo nás tam tenkrát jen pár.
Myslela jsem si tehdy, že mu jde o svobodu, svobodu pro všechny. Dnes to vypadá, že svoboda je pro něj jakási pseudokonzervativní hodnota, kterou se dá mávat jako praporem. Proti Romům, LGBT, cyklistům, ekologům, feministkám, lidem, kteří nepijí pivo, a prostě všem, kteří se nehodí.
Nejpozději ve chvíli, kdy Orbán označil filantropa Sorose za „světového oligarchu číslo jedna“, který financuje organizace vystupující jako občanské a „mafiánskými metodami“ do Maďarska zve migranty a snaží se společně s evropskými institucemi různými způsoby podkopat maďarskou národní suverenitu, se měli čeští takzvaní konzervativci proti premiérovi vymezit. Páchne z toho na sto honů nenávist, xenofobie i antisemitismus.
Paradoxně Orbán studoval za Sorosovy peníze v Oxfordu a pracoval pro jeho nadaci. Podobně jako se Saša Vondra vyšplhal do politiky po zádech Václava Havla. Nyní se oba dostali na úplně opačnou stranu než lidé, kteří je podporovali a věřili jim.
Dnes se lidé jako Vondra strefují do demonstrace Milionu chvilek, která proběhne první březnovou neděli, jen proto, že se bude konat pod heslem „Nechceme jít cestou Maďarska a Polska“.
Na svém FB účtu tento europoslanec za ODS uvedl: „Zatímco Polsko a Maďarsko, kde vládnou konzervativci (a novináři se tam nevraždí), jsou v EP terčem permanentní kritiky, o Slovensku či Maltě, kde vládnou socialisté, se taktně mlčí.“
Rozhodně nejsem příznivkyní měkkých, natož tvrdých drog. Trávu jsem naposledy kouřila ještě před listopadem 1989 jako součást odboje proti komunismu, protože nám ji propašovala emigrantka ze Západu. Nevím, jak je na tom Alexandr Vondra. Nemůžu si ale pomoct a chce se mi zvolat: „Sašo, prosím tě, už nepij to pivo, dělá díry v hlavě!“
Boomerizace české politiky bohužel i nadále pokračuje a asi ještě chvilku pokračovat bude. Nic ale netrvá věčně a snad už brzy přijde ke slovu nová generace, která se s geronty pohrdajícími lidskými právy i právy nastupující generace na to žít na zemi, kterou jim boomeři svou bezohledností doufejme úplně nezničí, přestane bavit a pošle je do muzea voskových figurín, kam patří.
Pozn.
Podle české Wikipedie je fráze ráze „OK Boomer“ pejorativní odseknutí, který se používá k odmítnutí nebo zesměšnění úzkoprsých, zastaralých, negativně nebo blahosklonně zaměřených postojů starších lidí, zejména generace Baby boomu. Tato hláška je používána jako reakce na odpor vůči technologickým změnám, na popírání změny klimatu, marginalizaci menšin nebo na odpor vůči ideálům mladších generací.
Podle Urban Dictionary je výraz používán jako reakce na absolutní hloupost vyřčenou příslušníkem starší generace, kterou ani nemá cenu vyvracet.
Nebýt vás, nemohla bych tento web nikdy provozovat.
Noviny, kam jsem psala komentáře, buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.
Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.
Díky vám můžu už čtvrtý měsíc psát, co si myslím. Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte mě zde.
