Princip karmy

Na téhle staré, téměř neviditelné fotce, jsou manželé Slimáčkovi z Kelče. On byl předobrazem postavy sedláka Františka ve filmu Všichni dobří rodáci (hrál ho skvěle Radoslav Brzobohatý a byl to jeden z jeho životních výkonů). Ona ho věrně celý život podporovala a byla mu po boku. Teď z nich byli babička a dědeček jako z pohádky, na zahradě svého venkovského stavení, obklopeni vnuky.

Seděli jsme u nich v kuchyni a na podlaze ležel a všechno sledoval můj bílorezavý vzteklý voříšek Dolfi, nalezenec z Vyšehradu. Scenárista a režisér Rodáků Vojtěch Jasný se na něj zadíval a pak prohlásil: „I tento pes, tato němá tvář, všemu rozumí. Ví, že bude v příštím životě reinkarnovaný.“ A tihle dobří lidé nic neříkali, jen seděli a mlčky naslouchali svému dávnému příteli, panu režisérovi z New Yorku.

Říkalo se, že herec Jiří Sovák nakonec nehrál ve filmu jen proto, že jeho momentální tranzity v horoskopu neladily s horoskopy ostatních lidí ve štábu. Ať už s pomocí astrologa, nebo bez, se Vojtěchu Jasnému podařilo natočit jeden z nejlepších poválečných filmů. Právem za něj získal na MFF v Cannes cenu za režii.

Všichni dobří rodáci byl pro mě stěžejní film, stejně jako Intimní osvětlení režiséra Ivana Passera. Když jsem je kdysi před mnoha lety viděla, ani jsem si neuměla představit, že jejich tvůrce někdy v životě potkám.

Pamatuju si, jak jsme seděli dvacet let nazpátek v kavárně Slavia, se spisovatelem Janem Novákem, a najednou se tam zjevil i Ivan Passer. Byl na cestě tuším že do Ruska, ale ruku za to nedám. Pozorovala jsem ho, jak stojí v protisvětle a něco říká, a přišlo mi neuvěřitelné, že to je člověk, který natočil svůj slavný film už v roce 1965 a teď tady vypráví své plány o tom, co se chystá zfilmovat. Jediné, co si dobře pamatuju, bylo nadšení z toho, že dva lidé, kteří byli na opačných stranách USA, spojení společných zájmem o Mašíny, se náhodou potkávají ve Slavii a že se to může stát jen v malé zemičce uprostřed střední Evropy.

Ivan Passer byl spolužák Miloše Formana a Václava Havla. Všechno to byli takoví fajnoví lidé. Čestní, přímí, odvážní. Intelektuál pro ně nebyla nadávka a přitom nebyli nadutí či povznesení. Málokdo uměl popsat národní povahu tak jako oni. A také málokdo dráždil normalizační režim tak jako oni.

Přímočarost, s níž zobrazovali naše dějiny a národní povahu, se neslučovala s kýčovitým tolerovaným socialistickým stylem, a proto jejich filmy putovaly na dlouhá léta do trezoru. Kdo ví, jak by dnes volili lidé, kteří by měli možnost vyrůstat na jejich filmech a nedívali by se místo toho na Majora Zemana, Atentát na kulturu nebo Okres na severu.

Vojtěch Jasný i Ivan Passer už nejsou, ale jejich filmy tu po nich naštěstí zůstaly.

Nebýt vás, nemohla bych tento web nikdy provozovat.

Noviny, kam jsem psala komentáře, buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Díky vám můžu už čtvrtý měsíc psát, co si myslím. Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte mě zde.