Prezident je lhář a premiér taky

Pravda vítězí. Mluv pravdu, braň pravdu.

Jan Hus se raději nechal upálit. Masarykovi vytloukali okna. Václav Havel strávil mnoho let za mřížemi. Filozof Patočka říkal, že existují věci, pro které stojí za to trpět. Solženicynovo „nežít ve lži“ platí i dnes.

Tak jako existuje na světě dobro a zlo, noc a den, černá a bílá, nebo příliv a odliv. Od nepaměti chodí po Zemi také lidé pravdomluvní i lháři.

Dokud jsme měli premiéry, kteří nelhali, nebo alespoň ne v těch nejpodstatnějších věcech, panovala ve vesmíru křehká rovnováha. Nyní máme prezidenta, který lže a premiéra, který lže jakbysmet. Oba dva se zapletli s totalitní ideologií. Pravda, čest nebo morálka jsou pro ně cizí slova.

Pohádky si ze lhářů dělají legraci, přísloví nás upozorňují, že lež má krátké nohy (i když jak říká klasik, dobře je nastavuje, a než se pravda stačí obout, lež mezitím oběhne celý svět).

Někdy období lži trvá celou válku, jindy dokonce lidskou generaci nebo dvě.

Po listopadu 1989 se přestalo lhát z médií, lidé se napřímili a nadechli. Se svobodou ale zároveň jako houby po dešti vybujeli také nejrůznější lháři. Popírači holocaustu, obdivovatelé starých totalitních pořádků, osoby, které tvrdily, že barva kůže je rozhodující. Posledních několik let lhář trůní na Pražském hradě, odkud své lži o postižených spoluobčanech, dětech s tmavější barvou kůže, lidech s jinými politickými názory, odlišného náboženství či pohlaví, s urážlivým úšklebkem troubí do světa. Jako by byl postavou ze Shakespearova dramatu, která míří ke svému zničení s neochvějnou jistotou.

Dokud jsme měli premiéry, kteří nelhali, nebo alespoň ne v těch nejpodstatnějších věcech, panovala ve vesmíru křehká rovnováha. Nyní máme prezidenta, který lže a premiéra, který lže jakbysmet. Oba dva se zapletli s totalitní ideologií. Pravda, čest nebo morálka jsou pro ně cizí slova.

Nezbývá než počkat, až se znovu pohne kyvadlo dějin a jako tomu je v případě přemnožených hrabošů, smete lháře z cesty, aby byl Vesmír zase v rovnováze.

Myslím, že si pak obleču své nejkrásnější šaty, rozpustím vlasy, zapletu do nich květiny, otevřu šampus a vyrazím do ulic oslavovat. A myslím, že nebudu sama.

Hus, Masaryk, Patočka ani Havel nebudou zapomenuti. Na lháře si za pár let už nikdo nevzpomene. Je dobré si to čas od času připomínat.