Monika Le Fay
ODS prý má nějakého nového kandidáta na prezidenta, řekl mi včera kamarád, který je analytik.
A nemohl bys zjistit jakého?, zeptala jsem se. Tak nějak jsem předpokládala, že eso, které vytáhnou z rukávu, bude velké. Někdo obecně známý a respektovaný, bez zátěže komunistické minulosti. Někdo jako je Dana Drábová.
Dnes ráno Seznam.cz přinesl zprávu, že tou osobností, na niž celá koalice čeká jako na Godota, má být Tomáš Pojar. Jestli nevíte, kdo to je, nevadí. Nejste sami. Podle mě ho nezná 98% českých občanů. Když jsem jeho jméno napsala na Twiitter (čti sociální síť, kde se lidé zajímají o politiku), reakce byly zhruba tyto:
Kdo to je Tomáš Pojar? A proč bych si z něho měl sednout na zadek? Si fakt už z nás dělají….co si to z nás vůbec dělají?
Vůbec nevím o koho jde.
Kdo je Tomáš Pojar, neznám ho, není slavný, jak říkala babička.
Teď se projevím jako trouba, ale prosím ich, kdo je pan Pojar?
Ani já nevím, kdo to je.
Tak to ať Bureše podpoří rovnou, nemusí na to takhle oklikou:-)
Ne, Tomáš Pojar není slavný. Není ani známý. Není to ani nový Macron, ani nová Čaputová, ačkoliv by si to někteří asi přáli. K tomu mu chybí francouzský šarm, všeobecná známost v roli ministra hospodářství, zkušenost z divadelního souboru a vášeň pro literaturu. Nemá za sebou ani dlouholetý boj s mafií, za práva dětí a za životní prostředí, jako slovenská prezidentka. O jejím vyzařování a schopnosti působit na lidi ani nemluvě. Politický poradce nebo státní úředník vyzařuje charisma – neboli plebs appeal nutný ke zvolení – asi jako masový vrah. A možná ani to ne, protože v souboji Kajínek/Pojar by stoprocentně vyhrál ten první.
Chápu výhrady lidí, kteří odmítají volit Petra Pavla. V době, kdy jsem podepisovala Chartu 77, jsem byla asi o pár let mladší než on, když vstupoval do zločinecké organizace KSČ, takže výmluvy na věk mě trochu míjejí. Stejně komické mi přišlo vysvětlení další kandidátky Danuše Nerudové, která se sice nestačila s režimem zaplést, ale uvádí, že nemohla po listopadu vystudovat žurnalistiku, o které snila: protože jí rodiče vysvětlili, že je to příliš nebezpečné. Kdo by chtěl mít na Hradě někoho, kdo se bojí, když válka zuří za dveřmi? A kdo by tam rád viděl exkomunistu? Jedno horší, než druhé. Petr Pavel alespoň špatný začátek napravil, snažil se o to celých 32 let, dosáhl nejvyššího postu v NATO a v době války by byl – na rozdíl od většiny ostatních nekompetentních kandidátů – bezpečnostní zárukou.
Vyjadřovat mu nyní absolutní nesouhlas by mohli lidé, kteří strávili čas jako vězni svědomí ve vězení, nebo byli aktivní disidenti. Od takového Petra Cibulky, nebo Jirky Wolfa, by to bylo autentické. Jak ale může někoho kritizovat ODS, kterou založili exkomunisté, nebo lidé, kteří komunisté sice formálně nebyli, ale ve skutečnosti jsou ještě mnohem horší, jako například Václav Klaus? Vždyť v ODS chtěli nominovat na Hrad senátora Kuberu a ten komunista byl. Není to náhodou dvojí metr?
Když jsem před rokem 1989 chodila na soudy Saši Vondry, Standy Devátého a dalších odpůrců režimu, střídalo se tam vždy několik málo lidí, kteří se znali mezi sebou (a když ne, tak se hned seznámili) a žádný mravní maják, či ochránce ideologické čistoty jsem tam ani koutkem oka nezahlídla. Kde všichni byli? Tak by se nám tehdy hodili! Každý jeden člověk byl vidět. Kdyby byli tito ex post aktivní antikomunisté před listopadem urputní tak, jako jsou nyní ve svém tažení proti generálovi, mohl režim padnout mnohem dřív.
Otázkou dne přece není, zda exkomunista ano, či ne. Otázka zní, kdo je lepší: exkomunista, nebo exkomunista a estébák? Takhle jsou karty rozdány. A nepomůže tomu vyměnit Pánka za Pojara, nebo když není po ruce Čaputová, vrznout tam Nerudovou. Takhle to prostě nefunguje.
Pokud má někdo babišovskou hydru porazit, tak to musí být autentický a čitelný člověk, který má šanci oslovit masy voličů. Včetně těch, kterým nerozumíme a kteří dvakrát zvolili Miloše Zemana. V tuto chvíli tu nikdo jiný než Petr Pavel není. Až bude, tak můžeme volit někoho jiného.
Loading…