in

Popelka, Ježíšek a mrtvá Lucinka

Balada předvánoční.

Chtěla bych mít jinou povahu. A nemyslet s příchodem každé zimy na zvířata, která umrznou, na lidi bez domova a ty, co jsou na cestě. Mnohem raději bych byla jako dítě, které je okouzlené bělostně zasněženou třešní a dokáže se s německým ovčákem hodiny válet po zahradě a házet po ostatních sněhem.

Advent bývá ponurý. Patří to k čekání na slunovrat a narození Ježíška, božského děťátka, které se narodilo ve chlévě na slámě jako nějaký uprchlík a králové celého světa se mu klaněli. Je třeba rozsvítit nějaké světýlko; alespoň symbolicky, když už ne doopravdy.

Vánoční čas dětství znamenal kromě sněhu, ticha a zimy, bruslení na ledu a dlouhých vycházek do lesa plného zvířecích stop také čekání na Popelku. Libuška Šafránková v bílých šatech na bílém koni, princezna ze stáje, která má vlastního koníka, psy i sovu, umí jezdit i střílet z luku jako kluk, byla snem všech malých holčiček. Nebyla pasivní, nečekala v koutě, dokonce měla hnědé vlasy a kalhoty.

Od té doby stačí zaslechnout hudbu Karla Svobody – a Vánoce jsou tady.

To všechno se mi připomnělo před mnoha lety. Jezdili jsme tenkrát autem po Praze, sháněli dárky, utráceli peníze, balili, rozváželi, vařili a smažili. V rádiu hrála Popelka a vracela mě do dětství. Při balení dárků pro čtyřicet tři lidí jsem si nevšimla, že nám umírá kocourek. Zemřel přesně na Štědrý den a od té doby si dávám pozor na to, aby Advent byl pokud možno ve znamení klidu a ticha, setkávání a přátelství, a ne honění za dárky, to nechávám jiným.

Zažili jsme Vánoce, kdy se dárky nakoupily večer předem včetně ryb a bramborového salátu, a nestalo se vůbec nic. Nadělili jsme si kozu a slepice pro chudé Afričany, nebo jiné příspěvky na dobročinnost, což se k duchu štědrovečerního tajemství stejně hodí líp než okázalé nakupování věcí, jež nikdo nepotřebuje, doma pro ně není místo a nakonec po nich zbude spousta odpadu.

Toho roku, o kterém mluvím, jsem točila matku, která společně se svým druhem utýrala čtyřletou holčičku kvůli tomu, že vypila mléko z lednice své mladší sestře. Byla nemocná a měla hlad. Jenže nebyla vlastní, otčím ji seřezal a donutil pozřít směs octa a koření. Promrzlá a hladová zemřela. Přítomný bratranec matky viděl, že poté co oznámil holčiččinu smrt, matka s otčímem se na sebe podívali „jako by se jim chtělo smát“.

Přečtěte si také:  Téma rodin, kde došlo k odebrání dítěte, je vždy velmi smutné a emotivní

Jezdili jsme osvětlenou Prahou, plnou lidí a věcí, nákupních domů, světel, nazdobených umělých stromů, sněhuláků, Santa Clausů a barevných řetězů. Všude vyhrávala Popelka. Myslela jsem na tu holčičku a na ty další děti, co nemají stromek ani dárky. Anebo dostanou dárky od rodičů, kteří je nemilují, bijí je, zneužívají, nechávají samotné, opíjejí se před nimi, hádají, rvou, nikdy je nevyslechnou, neobejmou a nepohladí.

Až budete sedět u večeře, v teple, obklopeni haldami zbytečných věcí, třeba si vzpomenete na ty, kteří takové štěstí nemají.

Svět je plný lidí a dětí, co jsou na ulici, na útěku, hladoví, jsou týráni, mučeni a biti. Nemají kam jít a jako Ježíšek možná leží někde na slámě nebo na zemi, přikrytí igelitem. Celý svět je plný dětí, které nemají domov a často ani co jíst. Milióny lidí na útěku přemýšlí pouze nad tím, jak přežít nový den.

Život, který žijeme, je privilegium, za něž se sluší poděkovat. A součástí toho privilegia by měla být také pomoc těm, kteří takové štěstí nemají.

Nebýt vás, nemohla bych tento web nikdy provozovat.

Noviny, kam jsem psala komentáře, buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Díky vám můžu už čtvrtý měsíc psát, co si myslím. Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte mě zde.

Written by Monika Le Fay

Matka několika dětí, dvě jsem porodila a dvě si přivezla. Režisérka několika desítek filmů. Scénáristka a spisovatelka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Loading…

0

Komentáře

0 komentářů