in

Návod jak zachránit český národ před Zemanem

#milionmodliteb na záchranu naší země

V sobotu 28. září 2019 jsme společně s Nadiou Rovderovou a našimi dětmi navštívili katedrálu svatého Víta. V kapli svatého Václava jsme položili květiny a každý sám za sebe pronesl modlitbu. Za pár týdnů to bude přesně třicet let od doby, kdy papež Jan Pavel II. Anežku svatořečil. Hned poté přišla sametová revoluce. Mnoho lidí si listopadové události spojuje právě s Anežkou a věří, že právě ona nám přinesla svobodu a vyvedla nás ze tmy na světlo.

Zásah královské dcery z nebes bychom dnes potřebovali jako sůl. Neexistuje nic více vypovídajícího o dnešní době, než jsou fotografie instalované za Matyášovou bránou. Fotografie hlídají vojáci a mříž, dovnitř se nikdo nedostane.

Každý kdo chce do Hradu, byť třeba jen se pomodlit v katedrále, musí vystát dlouhou frontu a podstoupit osobní kontrolu. Mniši ani řádové sestry nemají úlevu, bez výjimky si tu dlouhou řadu plnou čínských a japonských turistů vystojí taky. Čechů v ní moc není, jako by se přestali ke svému Hradu a katedrále hlásit. Procedura je zdlouhavá a ponižující. Před časem mě odmítli pustit, protože moje vzácná přítelkyně Irenka, dlouholetá vězeňkyně komunistických žalářů, mi nechala z Holandska přivézt kostým plný kovových odzdob, které ochranku vyplašily. Irenčiny šaty se prostě na Hrad nehodily. Franz Kafka by z toho jistě měl radost.

Naposledy jsem byla na Hradě právě s Nadiou a dalšími přáteli jako doprovod bratrů Gorbaněvských. Přebírali vyznamenání pro svou statečnou matku Natálii, jednu z těch, kteří v Moskvě protestovali proti okupaci Československa a krutě za to zaplatili. S Gorbaněvskými jsme šli proto, že neměli v Praze nikoho, kdo by je doprovodil. Abychom situaci alespoň rozveselili, roztáhli jsme uprostřed recepce tibetskou vlajku a vyfotili se s ní, k úžasu a vzteku některých hostů.

Byla jsem na Hradě v časech Václava Havla a to hráli ve Vladislavském sále Plastic People. Za Václava Klause už jsem tam moc nechodila. Jednou jsem měla tu čest doprovázet paní Zdeňku Mašínovou, která přebírala vyznamenání – bohužel ne za své bratry, ale za svou statečnou matku. Situace se v mnohém změnila. Součástí slavnostního večera byla mimo jiné i výstava kožichů z mrtvých zvířat a koncert Pavla Bartoně. Neudržela jsem se a zakřičela fuj.

Točila jsem tam pak několikrát (venku, nikoliv vevnitř) a vždy to bylo spojené s ponížením lidí, o které šlo. Světoznámého designéra a architekta Bořka Šípka nechtěli pustit ani ke dveřím, přestože to byl hradní architekt Václava Havla a tvrdili, že si musí podat písemnou žádost několik týdnů předem. Jezuitu Františka Líznu, Havlova přítele a spoluvězně, zase nenechali ani promluvit pár slov u šatny, kam si odložil kabát předtím, než šel na slavnostní večer. Točili jsme příběh jeho souboje s rakovinou potmě venku, pronásledováni ochrankou.

Přečtěte si taky:  Karel Gott jezdil k moři i za nás

To, že nechtěli na Hrad pustit ani osobního Havlova lékaře Tomáše Bouzka, už mě ani nepřekvapilo. Šli jsme spolu v průvodu za rakví prvního a posledního skutečně svobodného polistopadového prezidenta a když jsme přišli nahoru k Matyášově bráně, oslovila jsem ochranku, zda by nás nepustila alespoň za mříž na nádvoří. Uvnitř Hradu probíhala recepce, na kterou by podle všeho Bouzek jako člověk který Havla léčil a vystavil mu úmrtní list, měl patřit. Sama jsem dovnitř jít nechtěla, pokračovali jsme pak ještě dál do města natáčet Havlovy přátele, které nikdo na Hrad nepozval. Nechápala jsem ale jak je možné, že se chovají k prezidentovu lékaři natolik nezdvořile, neslušně a drze, že jsem to chtěla s ochrankou vyjednat. Nepodařilo se. Od roku 2013 jsem už na Hrad nechodila.

Včera jsme s Nadiou Rovderovou a dětmi po modlitbě v katedrále vyšli společně na první nádvoří.

Na nádvoří, kam nás při Havlově pohřbu už nepustili a kam se dnes bez prohlídky ochrankou nedostanete. Nadia vytáhla z kabelky svěcenou vodu a daly jsme se do kropení. Za našimi zády byly fotografie s nápisy Václav Havel 1989, Miloš Zeman 2019. Nemáme jiné zbraně, než modlitby a svěcenou vodu. Věříme ale, že když se nás spojí co nejvíc, tak to musí dopadnout dobře. Hrad bude později třeba pořádně vykropit také zevnitř. Uklidit, vymést špínu a otevřít okna. Anežka Česká nám v tom bude zcela jistě nápomocná.

Díky vám můžu psát co si myslím.

Noviny, kam jsem psala komentáře buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte ho.

Váš finanční dar můžete zaslat na tento účet: 282828999/5500.

Děkuju.

Written by Monika Le Fay

Matka několika dětí, dvě jsem porodila a dvě si přivezla. Režisérka několika desítek filmů. Scénáristka a spisovatelka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Loading…

0

Komentáře

0 komentářů