Pokrytectví asociálních poslanců

Po nedávném naprosto skandálním hlasování Sněmovny, kdy nově vytvořená asociální koalice SPOLU+SPD+KSČM+ANO rozhodla, že lidé, kteří se dopouštějí přestupků, přijdou o dávky v hmotné nouzi, mě poprvé vážně napadlo, že se odstěhuju do nějaké normální země. Opravdu, hlupáci, rasisti a lidé bez sociálního cítění jsou všude; u nás už ale skoro není kde hledat někoho, kdo takový není.

Pokud budu volit Piráty, kteří jako jediní hlasovali proti, budu sama se sebou v rozporu, protože kromě hlasování o dávkách mi záleží také na našem ukotvení v NATO, na tom, abychom měli prezidenta či prezidentku, který osloví lidi napříč republikou a pokusí se zasypat příkop, který tu vznikl a stále narůstá. A taky, aby měl člen bezpečnostního výboru jasno, zda bude pokračovat v čele BIS Michal Koudelka, nebo nebude, což mi momentálně leží společně s dostavbou Dukovan nejvíce v žaludku. A na tom, se obávám, se to celé sekne, protože jakkoliv Piráti působí pracovitě, empaticky a sympaticky a velmi často s nimi v mnohém souhlasím, nedala bych ruku do ohně za jejich názory na NATO a fungování tajných služeb. Nechci se dožít toho, že o základních otázkách našeho směřování budeme dělat referendum.

Co je důležitější – geopolitické otázky a naše prozápadní směřování? Nebo to, že existuje strana, která se jako jediná zastala sociálně vyloučených, v Praze zakázala používání vajec od slepic z klecových chovů ve školách, dlouhodobě hájí práva dětí vyrůstat v rodině místo ústavu nebo se zasloužila o přejmenování Náměstí Borise Němcova?

Jako městská liberálka, která má čas řešit takové věci, bych řekla, že obojí. Proč tu ale neexistuje strana, která chápe, že obě dvě věci jsou stejně důležité? Pro člověka mé generace, který celý život volil pravici nebo lidovce, naprosto neřešitelný kóan.

Leda zavřít oči, hodit to těm, kteří se snaží vyřešit podmínky našeho každodenního života bez oligarchů, exekucí a mafií a doufat, že nás Západ neopustí.

V době, kdy premiér rozkrádá miliardy a exekutorská mafie, která zaplatila volební kampaň prezidenta a podporuje politické strany, přemýšlet nad tím, že někomu, kdo má tak málo, že potřebuje státní podporu, seberem i to málo, co mu zbude, je naprosto stupidní, nemorální a nelidské. K mému naprostému úžasu – protože přes to všechno stále doufám, že jsou lidé v jádru dobří – jsem zjistila, že kromě předkladatelů Jany Černochové a Jana Bauera – kteří jsou sice z ODS, ale myslím, že by klidně mohli být například v SPD – a extrémistů z SPD, KSČM a ANO podpořili zákon také poslanci za TOP 09 a KDU. S čestnou výjimkou poslanců Jana Čižinského (KDU), Juliuse Špičáka (ANO) a několika poslanců za ČSSD. Naproti tomu poslanci za TOP 09 Jan Jakob, František Vácha, Vlastimil Válek a Olga Sommerová hlasovali pro.

Jediná strana, která se zachovala příčetně a lidsky, byli Piráti, hlasující proti. Dokonce i Starostové se zdrželi hlasování, jako by chtěli dát najevo, že populismus je jim sice cizí, ale zase ne tak úplně, aby kvůli tomu odradili potenciální voliče. Když jsem nedávno chválila Víta Rakušana za to, že jako jediný z celé Sněmovny našel odvahu přijít na zahájení výstavy uprchlických obrazů, ani ve snu by mě nenapadlo, že empatie pro lidi, kteří nemají to privilegium narodit se všichni stejně inteligentní, bílí, vzdělaní a bohatí, neplatí pro všechny. Prostě i Starostové usoudili, že empatie má své hranice a nějací přestupkáři z Bruntálu nebo Lubů u Chebu jim to tam stejně nehodí.

Nefalšovaná radost, s níž zástupci Koalice Spolu sdíleli na sociálních sítích, že konečně zatočí s těmi chudáky, mi úplně zkazila víkend. Neovládla jsem se a třem z nich napsala, že nezařídili vůbec nic, maximálně vzrůst lichvy, větší počet dětí v dětských domovech, kriminalitu, prostituci a sociální nepokoje. A to jsem ani nezmínila, co mi říkal člověk, který se dlouhodobě zabývá prací v terénu s lidmi, na které toto nejvíce dopadne: „Myslím, že nás čekají nepokoje v ghettech. Poslanci vůbec nevědí, s čím si zahrávají, odebrat celé rodině dávky, že jejich otec má tři přestupky, je fašismus nejhrubšího zrna. Bude se krást, střílet na úřadech práce, rasistické a fašistické domobrany budou chránit ty tzv. slušné, jelikož umřít hlady nechce nikdo.“

Nezbývá než věřit, že v době, kdy má tak málo poslanců rozum, aby si dokázalo představit, jakého gina z lahve vypouští, zasáhne minimálně Ústavní soud, který všechno shodí ze stolu. Přestupku se totiž můžete raz dva dopustit, když si večer pustíte nahlas hudbu a porušíte tak noční klid, váš pes kousne opilého souseda, nebo se zúčastníte nějaké nepovolené demonstrace. Před rokem 1989 jsem sama byla stíhaná za přestupky proti veřejnému pořádku, protože jsem jednak křičela „Ať žije Václav Havel!“ a za druhé rozmnožovala takzvané protistátní tiskoviny. A i po listopadu jsem se dopustila přestupku, protože můj sklon sbírat opuštěné psy se obrátil proti mně, jeden z nich způsobil asi centimetrovou povrchovou oděrku ženě, která na něj zaútočila deštníkem. Soud mi za to uložil pokutu ve výši několika tisíc korun. Kdybych ji nezaplatila a udělala to tak třikrát, tak bych byla bez dávek (jestliže bych je pobírala). Celý ten přestupkový systém je u nás natolik absurdní, že i nyní, když půjdu k soudu například žádat o svěření dětí do péče, soudce, který mě dostane na starost, uvidí, že jsem se už nějakých přestupků dopustila. A pokud to bude třeba někdo, kdo před rokem1989 dělal kariéru v KSČ a dodnes nenávidí Havla a o ženách, které zachraňují psy si myslí, že jsou hysterky, tak mi to samozřejmě připočte k dobru, i kdyby se stokrát tvářil, že to tak není. Zaškatulkuje mě do role potížistky a s jako takovou se mnou naloží.

Přestupek můžete spáchat třeba také tím, že močíte na veřejnosti, nebo neuposlechnete policistu. Jsem si jistá, že kdybych močila na veřejnosti, dostala bych maximálně napomenutí, zatímco když totéž udělá paní Horváthová či Demeterová ze sociálně vyloučené oblasti, tak je přestupek na světě raz dva. Ať už je ale jakkoliv závažný, reakce na něj v podobě zabavení dávek, prostě vede k daleko horším následkům a ve výsledku bude stát doplácet mnohonásobně více. Plné kriminály a dětské domovy nejenže stojí daleko víc; generují další řady zničených životů a naštvaných lidí, ochotných se radikalizovat.

Fašizace naší společnosti postupuje potichu a plíživě. Bohužel lidí, kterých se nedotýká osobně – a to je velká část bílé většiny, které neřeší existenciální problémy – to stále nedochází. Kousek od nás, v Maďarsku, už to menšiny pochopily, takže LGBTI lidé, Romové a další volí raději dobrovolný odchod. Viděla jsem nedávno dokument o dvou ženách, političce a hudebnici, které spolu žijí a adoptují romské dítě. Ve společnosti, která nenávidí jak Romy, tak lesbičky, nemůžou žít a proto raději nechají všechno jak je a odejdou.

Maďarský premiér Viktor Orbán, dobrý kamarád Miloše Zemana, Andreje Babiše, Jiřího Ovčáčka, Tomáše Zdechovského, Saši Vondry a dalších českých politiků, nadále postupuje va fašizaci společnosti. Už se mu podařilo vypudit ze země Sorose (za jehož peníze mimochodem vystudoval) a vyškrtat z učebnic jediného nositele Nobelovy ceny za literaturu Imre Kertésze, který psal knihy o holocaustu, jež zažil na vlastní kůži jako dospívající kluk. (Pro Čechy může být zajímavé, že k jeho přežití v Buchenwaldu přispěl český komunista Antonín Kalina, téměř neznámý člověk, který pomohl zachránit spoustu lidských životů a o kterém se k jeho smůle asi ještě dlouho mluvit nebude, protože byl komunista.) Kertészovo dílo nahradí literatura autorů, kteří nebyli tak dobří spisovatelé, jejich bonusem ale může být příklon k fašismu. To se v situaci, kdy se největším národním nepřítelem stala univerzita židovského filantropa, uprchlíci, romská menšina a lidé jiné sexuální orientace, může hodit.

U nás premiér veřejně říká: „Kdo nepracoval, šup s ním do Let!“ a hlava katolické církve posílá blahopřání extrémistovi a rasistovi, s jehož názory v mnohém souhlasí.

Prezident zase sděluje národu, že nenávidí transgender lidi a bývalý ministr školství z katedrály varuje před odebíráním dětí z rodin, které chystají homosexuálové (podle něj totéž, co pedofilové), aby je mohli zneužívat.

Maďarsko, které prosadilo zákon proti LGBTI, zakazující zobrazování homosexuality dětem do 18 let (Článek: Maďarský zákon zakazující zobrazování homosexuality mladším 18 let vešel v platnost), nápadně přípomíná Rusko, které podobný zákon schválilo už před osmi lety a který podprahově dává rovnítko mezi homosexualitu a pedofilii. Dovedeno do důsledků, maďarským dětem ve školách by až do 18 mělo být zapovězeno, kdo je to Sapfó, jaký vztah měl Rimbaud s Verlainem nebo proč byl odsouzen do vězení a k nuceným pracem geniální Oscar Wilde.

Jako ostrá reakce na přijetí maďarského zákona následoval dopis šestnácti premiérů zemí EU, kde se staví za LGBTI. Česko mezi podepsaným není, stejně jako Polsko, Slovensko, Maďarsko, Lotyšsko a Estonsko.

Komunismus už sice před mnoha lety skončil, v myslích a srdcích lidí ale zůstává. Vyrůstali jsme v tom, že jsme etnicky vyčištěný stát, homosexualita oficiálně neexistovala, stejně jako mentálně a fyzicky postižení, děti v dětských domovech a další, kteří nebyli podle systému zrovna ukázkovými občany, takže byli odsouváni na okraj společnosti. A to nejen přeneseně, ale i doslova, zámky, hrady, zámečky, prvorepublikové vily a rozlehlé domy na okrajích obcí a měst ukrývaly děti a lidi, kteří měli tu smůlu, že nezapadali do běžných měřítek socialistického člověka. Dnes se z takových dospělých dětí třeba rekrutují lidé, kteří nejsou schopni přizpůsobit se systému. A to není často jen proto, že by sami třeba nechtěli; možná že z počátku i někteří chtěli, ale prostě to nedokázali, neměli vzdělání ani výbavu na to se přizpůsobit.

Jako člověk, který má doma romské dítě a dnes a denně naráží na otevřený český rasismus rovnou říkám, že já se svou povahou bych nedokázala čelit tomu neustálému ponižování a útlaku, kdy jsou i lidé normálně pracující a vzdělaní, kteří nežijí na dávkách, dnes a denně házeni na základě příslušnosti k etniku do jednoho pytle se zloději a spodinou společnosti, přestože největším zlodějem je český premiér. Takže kohokoliv, kdo se jen trochu odlišuje jménem či barvou pleti (a nemusí být nutně ani Rom, stačí že není stoprocentně bílý) může kdykoliv jakýkoliv český hlupák, white trash, který sedí doma na gauči a pije z petky pivo u televize Barrandov, napadnout, nebo zbít, za mlčenlivého souhlasu okolí. Jen za poslední tři dny jsem narazila na naprosto nenávistnou diskusi na Facebooku, kde se lidé třídili podle toho, jak vypadají a na článek na dezinformačním webu, kde se rovnou psalo, že mají nízké IQ a jsou nepřevychovatelní. V prvním případě jsem se snažila diskutovat, ve druhém už jsem rovnou podala trestní oznámení. Tohle jsou věci, na které narážím dnes a denně a které by stát měl potírat. Jak je ale může potírat, když máme poslance, jaké máme, premiéra, který je mezinárodně usvědčený zloděj a prezidenta, známého svou nenávistí vůči menšinám a lidem, kteří řeší problémy se svou sexualitou?

A tak zatímco premiér, kancléř a v postatě každý, kdo má konexe a peníze na to, aby si koupil moc a vliv, může u nás podvádět a krást, na chudý lid, odsunutý do lokalit, kde na ně není vidět, je potřeba přísnost. Větší pokrytectví jsem neviděla.