in

Kde se stala chyba?

Věra Tydlitátová píše o tom, jak jsme dopadli

V roce 2013 se do čela našeho státu prolhal opilec a komunista Zeman. Máme tendenci pokládat jeho nástup do funkce za bod zlomu, za den, kdy skončila polistopadová republika. Je pravda, že v první přímé volbě prezidenta jsme vstoupili na cestu, z níž nebude snadné se vrátit. Promarnili jsme svou hloupostí možnost vrátit do veřejného života aspoň trochu slušnosti. Byl to vrchol putování starých komunistů a kolaborantů Ruska k významným pozicím a k rozkrádání republiky. Ale propad začal již s Klausem. A Klausův šplh k moci se datuje až do rané doby, do oněch horečných schůzek ve Špalíčku, kam se tento dosud nikomu neznámý kariérista dovedně přitíral. Tehdy se stala první chyba, že jej nikdo nevyhodil.

Devadesátky v něčem připomínají opojná šedesátá léta. Byla to doba neomezených možností v dobrém i ve zlém. Byli jsme opilí z neuvěřitelné svobody a začali si plnit své sny. Člověk mohl studovat, cestovat, založit firmu, spolek, stranu nebo vysokou školu. A jiní velmi rychle, dokonce ještě během zimy v osmdesátém devátém, pochopili, že omámené lidi lze snadno okrádat a ovládat. Vedle stolků se sbírkami na pomoc nemocným dětem už stály stolky skořápkářů, prodavačů falešných losů a zboží s falešnými značkami a čínskými šmejdy, ve velkém nás pak okrádaly státní instituce, privatizace šitá na míru mafii, banky s nekrytými akciemi. Zavedené firmy, cenné nemovitosti a kulturní památky si se smíchem rozkrádali rychlokvašení privatizátoři. Kampak zmizel například Knižní velkoobchod? Kdo skoupil venkovské zámečky a nechal je spadnout, když si předtím na ně vypůjčil miliardy a pak zmizel do exotických rájů? 

Nenechme se mýlit, náš současný průšvih nenastal až zvolením Klause a pak Zemana za prezidenty, začal tím, že již v 90. letech jsme se nechali naivně vtáhnout do víru nekritického nadšení, slabomyslné iracionality a příležitostné vyčůranosti založené na bolševickém nepotismu. 

Vzpomínáte na blbnutí 90. let, kdy například v pátrání o nezvěstných osobách pomáhali policistům podvodníci se svými televizními halucinogenními vidinami a prorockými sny? Vzpomínáte na ty všelijaké věštce a léčitele přes obrazovku? Na takové ty mágy s vykulenýma očima, kteří vzdychajíce máchali dlaněmi do kamery a vysílali léčivé vlny, ezoenergii a útěšná slova? To byl velmi dobrý vejvar. Astrologie a výklad karet byl také uznán za legitimní metodu předvídání budoucích věcí. A to ještě pořád mohlo jít o formu zábavy a příjemné osvěžení po dlouhých letech hledění na vyžrané papaláše bloumající po dílnách národních podniků. Tyhle věci měly zůstat v patřičném formátu lidového rozptýlení, ale stávaly se náhražkou poctivé občanské a politické práce. 

Namísto postupného uzdravení mediálního i společenského prostoru jsme se nechali zahltit vyčůranými kašpárky i tam kde bylo třeba zachovávat kázeň, rozum, odbornost a kritickou mysl. Do obtížné doby mnoha společenských proměn a nových výzev, do doby nových ohrožení ze strany vzmáhajících se asijských velmocí, terorismu a kyberzločinů, nezvládnutých nebezpečí internetu a džungle rodících se sociálních sítí a do éry robotizace, kdy bylo životně nutné dát prostor kvalitním lidem a investovat do všestranného vzdělání, jsme vstupovali pod vedením vykutálených šišibabuků, jejich paniček, dětiček a kamarádů.

Přečtěte si také:  Konec Cyrila Höschla aneb Zneužívání psychiatrie v Čechách

Kdypak se ministrem zdravotnictví stal exot, jemuž se v z mozkovně přesýpaly roličky a prázdné škeble? To nebylo za vlády Zemana a Bureše, to spadá do doby, kterou si tak trochu idealizujeme. A na nejvyšších místech straší dodnes. Z jakýchsi temných děr a kanálů se již na počátku 90. let vynořili do té doby neznámí obzvláštníci a zdánlivě vyhynulí sovětští papaláši. Pamatuje se na parlamentního šášulu, který prohodil kolegyni proskleným dveřmi v rámci boje za čistou rasu? Pamatujete na nižšího státního úředníka, který se v práci věnoval vzdělání mládeže a ve volném čase propagaci fašismu? Pamatujte na uváleného, věčně opilého a sprostého ministra kultury, kterému byste na ulici hodili pětikorunu? Nebo na ministra školství, infantilního Němého Bobše, který třikrát denně tlačil pěkné pevné hovínko nových a nových pomatených školských reforem, zcestných nápadů a zběsilých zásahů do vzdělání? Vzpomínáte na mňoukavé kňourání rusofila s profesorským a mesiášským komplexem, který strašil vítězstvím komunistů, ale pak si je pěkně šmajchloval jako vzácné spojence? Nebo na toho  katolického pokrytce, který si chodil pro dávky v sociální nouzi a bytelnou politickou kariéru založil na primitivním protiromském rasismu? 

Některé tváře těchto lucidních šíbrů vídáme dosud. To, co nám nahoře straší nyní, je jen důsledek naší předchozí naivnosti, laxnosti a trestuhodné tolerance papalášů, které jsme nechali přerůst a recyklovat pořád dokola. Nyní již mezi sebe nepustí nikoho slušného a normálního a budou si předávat funkce ve stylu škatule, škatule, hejbejte se. Čím tupější hovado, tím urputněji se drží ve vysoké pozici, to není jen česká specialita, to je univerzální zákon moci. 

Na kandidátkách politických uskupení stejně jako v médiích se točí asi tak pět bařtipánů a expertů na otázku Života, Vesmíru a vůbec: právnička, která nazývá justici mafií, stárnoucí slizký machistický sexuolog, konfident StB hrající si na disidenta, europoslanec bojující proti Evropské unii, univerzální mystik přes geologii a mysliveckou ochranu hranic, ekonomický imigrant, jinak obchodník se zájezdy plyšáků pro miliardáře a se strachem z imigrantů, prominentní synáčci kariéristů, vexláků a starých komunistů bez morálky i vzdělání. 

A to se nám ještě pěkně do rudohněda přebarvuje Rada České televize, kde se jistě brzy dočkáme té pravé erupce noblesy a inteligence. Jen lituji že z užšího výběru vypadl ten soudruh, co ho bekaní demokrati chtěli otrávit ethanolem nebo novičokem. Ten by aspoň neškodil, před každým zasedáním by se pěkně vylil a pak by mírumilovně spal pod stolem.

A tak tady žijeme. Naštěstí máme také nějaké opravdu kvalitní a slušné politiky. Doufám, že se do voleb nerozhádají a dokáží spolupracovat na nápravě našich věcí. Mají velkou podporu, možná se jim někdy zdá, že není moc slyšet. Ráda bych je ujistila, že k volbám přijdou lidé odhodlaní hájit demokracii a nic zlého ani nic dobrého nebude zapomenuto. Ti lidé pracují a drží společnost, neřvou, neházejí kamením, nejsou vidět, snaží se nezbláznit, pomáhají druhým a dbají, aby ještě bylo co jíst, čím jezdit a jak se léčit. A vědí, nezapomínají.

Autor: Věra Tydlitátová

Religionistka, spisovatelka a výtvarnice. Napsala mj. Kosmologie Hebrejské bible a starověké židovské tradice, Encyklopedie dějin antisemitismu, nebo Židé v Putinově stínu: Antisemitismus v české prokremelské propagandě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0