in

Jsme svědky vzpoury hlupáků

Rozhovor s religionistkou, výtvarnicí a autorkou Věrou Tydlitátovou

Jste jedním z nejinteligentnějších lidí, které znám. Jak se stalo, že profesorka religionistiky píše na zeď mluvčímu Ovčáčkovi?

To zní lichotivě, ale téměř pořád se pohybuji v akademickém prostředí mezi velmi inteligentními lidmi, takže si nijak zvlášť inteligentní nepřipadám a dobře znám své limity, což občas způsobí i lehký Minderwertigkeitskomplex, jak hezky říkal Freud.

Mám poměrně náročné povolání, ale jsem i dost líná, takže potřebuji nějaký relax, například si večer nečtu odbornou literaturu, ale klasické detektivky. Nejen ty moderní severské, ale i ty staré, poněkud naivní, které mají svůj nezaměnitelný britský půvab: Artura C. Doyla a Agathu Christie. A ze stejného důvodu mě baví ta společenská hra s naším milým panem Jiřím. Samozřejmě to vypadá, že pan Jiřík schválně provokuje, protože tak hloupý a drzý nikdo v reálu nemůže být, my pak si s ním tak trochu hrajeme, ale spíš si děláme legraci z jeho fanoušků a fanynek, kteří nechápou, že je to vzájemné trollení, a prskají rozčilením.

Ale v zásadě je pěkné, že je to snad jediný facebookový profil, kde jsou lidé na sebe hodní, ukazují si, co upekli, kde byli na výletě, jak se daří jejich kočičce, a občas poradí, kde něco sehnat. Už se tam rozvinuly i docela sofistikované surrealistické seriály, například z Mistrovství světa v žehnání, nebo Barevné nehty, psáno po babišovsku „nehte“. Hezké jsou taky podrobné novinky a historická okénka z úžasné obce Troubsko.

Možná je to jednoduchý humor, ale je laskavý a zapojuje se do něj mnoho lidí, to mne fascinuje, protože obvykle není snadné uspořádat hromadný happening a u pana Jiřího to už běží řadu měsíců a občas to má umělecký záběr. S religionistikou to souvisí jen velice nepřímo, pokud bych chtěla někdy zkoumat Zemanovu či Babišovu sektu, což je regulérní religionistické téma, našla bych zde studijní materiál.

Nevím, co přesně by tomuto souženému národu mohlo pomoci, ale naději nesmíme ztratit, ani to nesmíme zabalit. Možná pomůže trpělivost, jak říkám dříve, prostě počkat, až lidé pochopí, že planých slibů politických šmejdů se nenajedí. A velmi důležité je nebát se a nelhat.

Jaké máte pocity jako člověk, který získal ocenění za třetí odboj, ze současné situace?

V první řadě bych ráda řekla to, co říkám i svým studentům: pořád jsem vděčná za svobodu, kterou máme. Dnešní situaci vůbec nemůžeme srovnávat s hnilobou normalizace. Život je dnes pestrý, bohatý, inspirativní a za politický vtip ani za toto interview nás zatím nikdo nezavře do vězení, jako komunisté zavřeli na tři měsíce moji tetu za sousloví „svině komunistický“.

  Jiná věc je ale za prvé fakt, že se ony „staré struktury“, jak se jim po Listopadu říkalo, opět zmocňují ztracených pozic. Ti různí komunisté, estébáci, veksláci a na ně napojení mafiáni již vlastní velkou část médií, manipulují volební kampaně, dosazují si své kamarády a příbuzné do důležitých pozic. Kvalitní, vzdělaní lidé s mravní integritou, zkušení odborníci jsou stále častěji nahrazováni hňupy a arogantními šíbry, jejichž jedinou kvalifikací je, že to jsou něčí dětičky nebo že s někým vlivným souloží. Jsme svědky vzpoury hlupáků.

Za druhé je zde zjevná a do očí bijící nespravedlnost: zločinci komunistického režimu nebyli potrestáni, pokud jich několik nějak potrestáno bylo, pak pozdě a navíc směšnými tresty. Jejich oběti jsou stále na okraji, mají malé důchody, byli vytlačeni z většiny zajímavých nebo vlivných pozic a povolání. Komunisté se nám smějí, přepisují dějiny, diktují si podmínky, v médiích říkají neuvěřitelně drzé lži, jako například nedávno Grospič, dokázali ve sněmovně prosadit druhé okradení náboženských organizací včetně židovských obcí. To, že jim to nakonec Ústavní soud shodil, není jejich zásluha.

A naprosto nepřiměřený vliv, kterému se navzdory ubohému výsledku ve volbách nyní komunisté těší, jim zařídil usvědčený estébák, miliardář napojený na síť mafiánů, vyšetřovaný pro řadu deliktů, přičemž mu sekunduje strana, která kdysi hájila zájmy chudých. Hlasy tohoto nevábného spolku doplňuje podivná partička extrémistů, kteří mají blízko k neofašismu, naštěstí jejich alternativní inteligenční kapacita prozatím zaručuje jejich relativní neškodnost.

Ukazuje se, že komunisté nemají zájem o pomoc chudým, ale jsou jen jednou z několika mafiánských skupin ve službách nové oligarchie. Kapitál se jim tuze líbí, ale není to ten Marxův.

Přesto všechno si zachovávám jistou naději. Tahle vypečená partička jede na vlně momentální hospodářské konjunktury, až bude hůř a lidé poznají, že namísto splněných slibů jim zůstaly jen prázdné peněženky, snad alespoň někteří pochopí, že nalítli podvodníkům.

Zabýváte se dlouhodobě extremistickými hnutími. Dá se vysledovat jejich nárůst v poslední době? Jsou strany jako SPD a Trikolóra extremistické?

Nemám tvrdá data, ale nemyslím, že počet extrémistů výrazně roste. Ta extrémistická scéna se trochu proměňuje v čase a její členové se různě přelévají. Kdo si dnes vzpomene na tlupy agroskinů, kterým jsme se smáli před patnácti lety? Dnes extrémisté většinou nosí kravatu a umějí se podepsat. Bylo jen otázkou času, kdy vzniknou uskupení, jež budou úspěšnější než Sládkovi Republikáni nebo Vandasovi Dělníci, protože se jejich šéfové poučí.

Dnes u nás působí několik extrémistických stran a dalších spolků a hnutí, které mohou pokrýt poptávku dost širokého spektra voličů a stoupenců. Dokáží oslovit staré bolševické nostalgiky, učňovskou mládež bez hlubšího rozhledu, mladé ambiciózní manažery, absolventy vysokých škol, i různé cynické podnikavce a kariéristy. Takže tady kromě těch malých a poněkud exotických stran a hnutí máme komunisty, kteří většinou vyhovují starým bafuňářům normalizace, pak je tady SPD, strana pro absolventy Vysoké školy života, tedy neúspěšné, nenávistné a většinou nevzdělané voliče. Trikolóra cílí na vzdělané, úspěšné a bezskrupulózní kariéristy bez ideálů. Ano, komunisté, SPD i Trikolóra jsou extrémistické strany.

Jak to, že jsme si v devadesátkách nevšimli, že je Klaus, stejně jako Zeman, zase jen další odnož Prognostického ústavu, založeného na popud kágébáka Jurije Andropova? Jak jste vnímala tyto politiky v té době? 

Dost mě překvapuje, že si toho lidé nevšimli, já jsem si ještě v dobách Špalíčku, což bylo již na konci roku 1989, říkala, co je to za nafrněnce, který se tak vtírá k Havlovi? Říkali mi, že je to nějaký dobrý ekonom, a já jsem se divila, že jsem o něm nikdy neslyšela, což je zvláštní, pokud by byl tak dobrý. Zeman mi připadal podezřelý ihned, jak jsem ho uviděla na tribuně na Letné, měl dikci jako hospodský mluvka. Tehdy mi kdosi říkal, že Zeman napsal kamsi nějaký skvělý článek, ale proč by to na mne mělo dělat nějaký dojem? Skvělých článků tehdy bylo.

Zemana jsem pak asi v roce 1990 viděla naživo v Hořovicích, překvapilo mě, jak je veliký, byla jsem upřímně zvědavá, co řekne. Vplul do sálu jako paša, tvářil se, že jsme lejno na jeho botě, mluvil, jako by nám bylo pět let, a on, pan mudřec, nás poučil o životě.

Stejně učitelsky frflal a nosem kňoural i Klaus, od počátku bylo vidět, že ostatní lidi tihle dva blíženci z prognosťáku považují za idioty a póvl. K obsahu jejich řečí mohu jen říct, že to byly takové obecné bláboly, nikoliv lži, nikoliv úplné hlouposti, ale banality. Vůbec nechápu, jak se těmto dvěma polovzdělaným tlachalům podařilo vsugerovat mnoha jinak soudným lidem, že jsou nadprůměrně inteligentní.

Tehdy jsem ovšem podcenila jejich napojení na Rusko, to jsem opravdu neodhadla, myslela jsem, že jim jde jen o osobní moc a ukojení napuchlého ega. Teď už si jsem jistá, že jejich rychlý nástup byl v režii buď přímo KGB, nebo někoho KGB blízkého, a že se pokoušejí rozvázat naše spojení s EU a vrátit nás mezi satelity Ruska.

Současná situace nám nedává moc příležitostí k radosti. Co myslíte, že bychom měli udělat, abychom posílili naši orientaci na západní demokratické struktury a odklonili se od Východu?

Přečtěte si taky:  Karel Gott jezdil k moři i za nás

Nerezignovala bych na radost, to určitě ne. Jak říkám na počátku, pořád máme velký prostor svobody a musíme být za ni vděční. Na druhou stranu nejsem moc optimistická pro budoucnost. Prohráváme řadu postupných kroků a ten propad začal už hodně dávno. Těžko říci, kdy: nezakázali jsme komunistickou stranu, nepotrestali jsme viníky zločinů komunismu, neřešili jsme bezpráví a zlodějny během privatizace, nechali jsme rozdělit Československo dvěma arogantními uzurpátory moci, byl zvolen za prezidenta Klaus, když se to stalo podruhé, už bylo jasné, že jde o vývoj téměř nevratný.

To se potvrdilo zvolením Zemana v roce 2013. Jeho druhé zvolení bylo už jen téměř nutným výsledkem předchozí devastace veřejného prostoru. Právě rok 2013 osobně považuji za přelomový, do té doby se ještě dalo ledačemu zabránit, pak už to měly „staré struktury“ tuze pevně v ruce. Hnojomety v jejich službě již dokážou pošpinit jakéhokoliv protikandidáta, nebo kohokoli, kdo se jim postaví. Až vyjde tento rozhovor, nepochybuji, že nějaký ten hnojomet zamíří i na nás dvě.

Nevím, co přesně by tomuto souženému národu mohlo pomoci, ale naději nesmíme ztratit, ani to nesmíme zabalit. Možná pomůže trpělivost, jak říkám dříve, prostě počkat, až lidé pochopí, že planých slibů politických šmejdů se nenajedí. A velmi důležité je nebát se a nelhat. Nejsem Jan Hus, tak hrozně umřít bych se bála, a nemám ráda patetické řeči o pravdě, nebo že ta chudák pravda vítězí, společenská lež typu „to zase bude fajn“ mi taky neotvírá kudlu v kapse, ale ta všudypřítomná lež, to vědomí, že stejně všichni lžou, ten cynický výsměch pravdě, to je moc zlé. Vždyť například Zeman i Babiš nejen lžou, ale smějí se nám u toho, úplně se šklebí úchylnou rozkoší, dávají nám najevo: „Já lžu, vy víte, že lžu, já vím, že vy víte, že lžu, ale polibte mi…“ Ta prezidentská vlajka s vyšitou pravdou je docela surrealistická záležitost a absurdní český humor, který ani nikdo, kdo tady nežije, nepochopí. Takže k Masarykovu heslu „nebát se a nekrást“ bych přidala „a nelhat“… Kdyby žurnalisté, umělci, vědci, všichni normální lidé, a nakonec ti slušní politici říkali pravdu, tohle království lži by rychle padlo. Prozatím si tedy slibme, že se nebudeme bát říkat a psát pravdu.

V současné době otravují ovzduší – kromě páté kolony, rasistů a nácků všeho druhu – také někteří muži, kteří zřejmě trpí krizí středního věku a neustále nás zásobují svými názory na globální oteplování, cyklisty, třídění odpadu, uprchlíky, postavení žen, práva LGBT a další věci. Zaujal mě váš názor, že této krizi nepodléhají automechanici, instalatéři a muži, kteří se živí rukama. Proč to tak je?

Děkuji Bohu, že mne neučinil mužem, abych parafrázovala jednu naši modlitbu. Těžko se mohu vcítit do pocitů stárnoucího gentlemana, který byl kdysi vlivný, bohatý, měl to na háku, ale najednou zjistí, že jeho moudra už nikoho nezajímají, že jeho pozice obsazují mladí dravci a že ho doma nezdraví ani ta kočka. Když k tomu připočteme častou samotu, nemoci a ochabnutí i jiných funkcí, musí to být dost stresující a jednou z možných reakcí je hněv. Vztek na ty mladé vlčáky, kteří se tváří, že jim patří svět, na pěkné holky, které byste si rád plácnul, ale bojíte se, že vám vrazí facku, na inteligentní, vzdělané mladé lidi, kteří se zajímají o stav planety a neposlouchají vaše názory, na sportovce, kterým ještě nepraská ve všech kloubech, na ženské, které si vesele užívají zralý věk se svými dětmi a vnoučaty.

Takový obstarožní pard pak hledá viníky: tu jsou to uprchlíci, kteří mu ujídají z krajíce, ženské, které už nesmí proplesknout nebo ošahávat, homosexuálové, protože se mají rádi, nebo proč vlastně, já nevím. Kdysi vlivný gentleman, který ztratí pozici, má život trpký a osamělý. Samozřejmě a naštěstí tenhle průšvih nepostihne všechny muže. Kdo byl opravdový chlap v mládí, zůstane chlapem do smrti, nemusí si honit ego, pořád je osobností a nakonec ti mladí za ním rádi sami chodí a váží si ho.

Spokojené stáří mají muži, kteří se postarali o pevnou a soudržnou rodinu a žijí obklopeni zaslouženou láskou nejbližších. Také jsou spokojeni lidé tvořiví, umělci, spisovatelé, jistě i vědci, mají stále pro co žít a nemusí trávit čas koukáním na TV Barrandov. A pak prostí lidé s mnoha koníčky, pracovití a společenští. Také dobří sedláci, kteří mají radost ze své půdy a ze zvířat okolo sebe, a ti již zmínění řemeslníci. Částečně proto, že většina z nich má pěknou funkční rodinu a jejich práce je také tvořivá. Když něco vzniká pod rukama, když člověk vytvoří nebo opraví něco, co je vidět, vyřeší nějaký problém, má pocit naplnění a navíc úctu zákazníka. Znala jsem jednoho ševce, bylo mu přes devadesát, pořád ještě opravoval boty, byla radost se dívat, jak si s tou kůží hraje, jak se usmívá, když opraví střevíc, který by už jiný vyhodil. Dobrý řemeslník nemá na hněvivé myšlenky čas.

Ale abychom pánům nekřivdily, víme, že ani mnoho dam neunese svůj osud, nemusí to ani být dámy staré nebo osamělé. Vždy žasnu, že největší nenávist a vulgaritu na internetu produkují maminky a babičky s obrázky sladkých dětiček, kočiček, pejsků, srdíček a kytiček na profilu.

Máte tip na prezidenta? Je pro vás členství v KSČ před rokem 1989 překážkou, nebo jsou rozhodující dnešní postoje?

Nemám a záměrně o tom neuvažuji. Už víme, že během kampaně budou hnojomety ve dne v noci v provozu. Čína možná, ale určitě Rusko do toho investuje poměrně velké sumy i hodně energie a má zde ochotné slouhy. Na žádném demokratickém prezidentovi nezůstane nit suchá a mnoho voličů na to opět skočí. Vzpomínám, jak i jinak normální lidé říkali, že on ten Drahoš taky není úplně ideální, že Zemana porazí jedině Topolánek, že Drahoš má divné brýle a v té Akademii prý nějak tento atd.

Při druhém kole první volby Zemana se podstatná část voličů rozhodla nejít k urně, protože v prvním kole nezvítězil některý z jejich úžasných kandidátů. Volba srdíčkem a různé trucy nás přivedly ke stavu, kdy nám jako absolutní monarcha vládne promoskevský komunista ruku v ruce s konfidentem StB, který námi pohrdá natolik, že se ani nenaučil naši řeč. To je důvod, proč si nevymýšlím žádná jména. Podpořím toho, kdo bude mít největší naději porazit tuhle smečku. Tím odpovídám i na otázku na členství kandidáta v předlistopadové KSČ. Jsem do té míry pragmatik, že bych to překousla. Nezmínily jsme to jméno, ale víme, že ten člověk se od roku 1989 mnohokrát osvědčil a je určitou zárukou, že nebude líbat Putinovy slipy. K smíchu je, že tu KSČ mu nejčastěji vyčítají dnešní bolševici a jejich pokorní lokajové.

Možná se objeví ještě někdo jiný, takže členství v KSČ nebudeme muset ani řešit, nejhorší variantou by samozřejmě bylo, kdyby ve druhém kole proti sobě kandidovali nějací dva cyničtí predátoři, extrémisté, například Tomio Okamura a Stanislav Grospič, ale tak hloupý a morálně mrtvý český národ snad přece jen dosud není.

Díky vám můžu psát co si myslím.

Noviny, kam jsem psala komentáře buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte ho.

Váš finanční dar můžete zaslat na tento účet: 282828999/5500.

Děkuju.

Written by Monika Le Fay

Matka několika dětí, dvě jsem porodila a dvě si přivezla. Režisérka několika desítek filmů. Scénáristka a spisovatelka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Loading…

0

Komentáře

0 komentářů