Jenom demonstrovat nestačí

V sobotu půjdu i se všemi dětmi, celou naší rodinou a přáteli na Letnou. Myslím si, že je důležité účastnit se demonstrace proti vládě a podpořit myšlenky Milionu chvilek. V neděli se chystám ve stejném složení na Národní, kam mě pozval katolický kněz Láďa Heryán.

Každý den se něco děje. Právě v této chvíli mí přátelé ze Zlína odhalují Šípkovu lavičku na počest Václava Havla. Je toho tolik, že se nedá všechno stihnout. Ve vzduchu visí očekávání, naděje a víra, že se třeba něco změní. Že jsme se už dostali na naprosté dno, odkud se lze pouze odrazit nahoru.

Lidí, kteří jsou nespokojení a chtějí změnu, je dost. Početně možná i víc než těch, co udržují status quo starých opičáků, kteří vyrostli v totalitním režimu, jsou s ním spjatí a jsou jím prorostlí až ke kořenům a do morku kostí. A kteří se snaží dělat to, co se už dříve osvědčilo: represi a zastrašování jedinců, kteří se vzepřou, cenzuru médií, plíživou normalizaci. Držet hubu a krok za výhody menší než malé.

Už zase mi lidi píšou do soukromých zpráv a plácají mě po ramenou, ale nahlas nic neřeknou. Co kdyby si někdo z mocných třeba přečetl můj Facebook? Kdyby to nebylo smutné, tak by to bylo legrační. 

Bohužel demonstrace, i kdyby se sešlo kdovíkolik lidí, situaci neřeší. Myslím, že Babišovi nejsou příjemné, protože zpochybňují jeho víru v to, že úplně každý sa dá kúpiť. Není to nic, co by ovšem nespravilo pár homeopatických granulí od jeho dvorního homeopata ve Vršovicích, a dobrý pocit z toho, že zatímco demonstrujeme jak diví, na jeho účty zase přitekla další miliarda na dotacích z EU. 

Dogmatici, kteří se ohánějí demokracií jako klackem, rádi tvrdí, že jediné, co se dá dělat, je čekat na výsledky voleb. Bohužel ani ty nás nemusí vytrhnout. Dokud budou politici obhajovat poměrný volební systém, neumožní korespondenční hlasování krajanům v zahraničí a nesníží věkovou hranici voličů, nemusí se nic stát. 

V situaci, kdy Anofert disponuje sta miliony na volební kampaň, je těžké s nimi soupeřit. V budoucnu, kdy Kellnerova TV vstoupí do politického klání, to bude ještě těžší. Nepůjde už o žádné demokratické výsledky, ale o souboj dvou oligarchů a o to, kdo si ukousne větší díl. 

Jedinou nepohodlnou cestou je oslovit politiky ze všech demokratických stran, aby se spojili. Apolitičnost není žádná cesta. Nemáme nic jiného než politiky, které máme, a kteří – pokud nezvítězí jejich ega a navrch budou mít zdravý rozum a pud sebezáchovy – můžou něco změnit tím, že se spojí. V každé demokratické straně jsou politici, s nimiž se dá a musí mluvit. Kdo opovrhuje politiky en bloc, opovrhuje demokracií.

Dalším krokem je vyhlášení generální stávky. 

Jak dlouho se ještě budeme dívat na televizi, kde probíhá přímý přenos k výročí 17. listopadu, které komentuje Andrej Babiš, krycím jménem Bureš, člověk, který zřejmě vyrostl na penězích KGB? V situaci, kdy na Hrad usedl další produkt KGB, bývalý zaměstnanec líhně ruské tajné služby Miloš Zeman? 

17. listopadu 1989 jsem stála před Okresním soudem v Gottwaldově za protistátní činnost. Nějak se nemůžu smířit s tím, že oslavím výročí sametové revoluce sklopenou hlavou a tolerancí estébáků, komunistů a kágébáků ve vládě. Kdyby alespoň Hrad neovládla proruská klika, bylo by to mnohem veselejší. 

Dalším důležitým krokem dnešní doby – kromě zapojení politických stran, nového programu a spojení všech demokratických struktur bez ohledů na osobní animozity – je hledání prezidenta. Prezidenta, který bude zárukou našeho ukotvení v EU a v NATO, nebude rasista, nacista, estébák či zaměstnanec ruské tajné služby. 

Odkaz 17. listopadu nám říká, že jsme svou šanci prohráli. Nepostavili jsme KSČM mimo zákon, naopak jsme jim dokonce umožnili podílet se na vládě. Nezajistili jsme, aby lustrační zákon vyloučil z podílu na moci bývalé estébáky a komunisty.

Nepotrestali jsme zločiny komunismu. Disidenti a lidé, kteří měli rovnou páteř, mají skrovné důchody a jejich pronásledovatelé a mučitelé se jim už zase smějí do očí. K dekomunizaci zkrátka nedošlo.

Každým dnem, kdy budeme odkládat tyto otázky na pozdější dobu, se přibližujeme ještě většímu dnu a místo do západních demokratických struktur směřujeme do východní bažiny korupce, násilí státu proti občanům a totální beznaděje. 

Ještě není pozdě. Ale je už téměř za minutu dvanáct.

Díky vám můžu psát co si myslím.

Noviny, kam jsem psala komentáře buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte ho.

Váš finanční dar můžete zaslat na tento účet: 282828999/5500.

Děkuju.