Infantilní voliči

Potkala jsem kolegyni, s níž jsem začala pracovat už před mnoha lety. Nejdřív u filmu, pak i v divadle. Bohužel v poslední době, kdy jsem točila výhradně dokumenty, jsme se už trošku míjely. Byla jsem moc ráda, že ji zase vidím a úplně se mi zastesklo po natáčení hraných filmů. Přece jen, pouze u nich můžete prožít rejdy duchů ve starém hradu, vesmírnou odysseu nebo horror v transylvánských lesích. Bohužel ale v posledních letech (přesně od roku 2011) točím výhradně dokumenty a snažím se zachovat vzpomínky lidí, kteří pomalu odcházejí nebo už zase nejsou slyšet.

„Ty tvoje články, to je taková globální obžaloba lidstva!“ řekla a obě jsme se rozesmály.

Je to vlastně pravda: když si člověk představí všechna ta témata – komunisti, náckové, rasisti, tyrani dětí a zvířat, populisti, sexuální loudilové, normalizační umělci, proruská kolona, udavači StB – není to nic veselého. Člověk by málem zapomněl, že žijí i lidé, kteří takoví nejsou.

Těm druhým bych ráda věnovala v budoucnu daleko víc prostoru.

Dnes ale chci napsat ještě něco, co mi dlouho leží v hlavě.

Současný marasmus mají na svědomí nejen amorální politikové, ale také infantilní voliči.

Když jsme v pátek točili rozhovor s evangelickým farářem Sváťou Karáskem, vzpomněla jsem si na natáčení pár let předtím. 

https://monikalefay.cz/narozeniny-pavla-zajicka/

Jak se Sváťa i s kamarádem Pavlem Zajíčkem přemohli a doplazili až k volebním urnám, přestože jim nebylo dobře a klidně mohli sedět doma. Oba si vědomí toho, co znamená možnost svobodné volby. Zatímco ze štábu, který film natáčel, nebyl u voleb ani jeden. Víceméně proto, že všichni byli zaměstnaní, nebo mimo Prahu – ne proto, že by nechápali smysl voleb.  

Infantilní volič nechápe smysl voleb, a nakonec ani smysl demokracie. Nechodí volit, protože to nemá cenu a všichni politikové jsou stejní a politika je špinavá. Když už volí, tak někoho, kdo se mu líbí. Takový Vladimír Franz se svým tetováním od hlavy až k patě by se dobře vyjímal na známkách – jdeme do toho! Nebo Táňa Fischerová. Vypadá, že je hodná, ničemu sice nerozumí a o zahraniční politice by nejdřív udělala konferenci, aby si ujasnila priority, ale není ušpiněná politikou, takže má zelenou. Ve výsledku voliči Táni nejspíš téměř všichni skončili u prvního kola, Franz podpořil Zemana – na Hradě sedí Zeman.

Infantilové nevolí Drahoše, protože je suchar, není potetovaný a nemá slunce v duši. Je to takový nudný vědec a není třeba kvůli němu vstávat z křesla od počítače. A na Hradě sedí Zeman – už zase!

Infantilní volič rád rozbíjí to, co už funguje. Má dětinskou radost, když se něco pokazí. Zpravidla mu nestačí pravičáci, levičáci, liberálové nebo lidovci, hledá něco úplně jiného. (Infantilní křesťansky orientovaný volič samozřejmě preferuje někoho, kdo se sám deklaruje jako křesťan, byť je to rasista, nemrava, prorusák nebo paranoik, důležité je, že je „katolík“.)

Infantilní člověk či politik má zase právo založit si svou novou, lepší stranu. Je to totiž mnohem jednoduší než vstoupit do nějaké, která už funguje – a obstát v ní.

Strana Milionu chvilek, nové hnutí Jana Čižinského, LES místo Zelených, nikdy nekončící zárodek projektu Martina Jaroše – nakonec proč ne, každý Čech má právo na svou vlastní politickou stranu. A každý Čech má právo cítit se jako premiér, byť ještě ani žádnou stranu či hnutí nemá.

Infantilní politik rád proti sobě postaví do voleb dva lidi, kteří usilují o stejné hlasy. Místo toho, aby se vzájemně podpořili nebo se shodli na jednom zástupci, udělají rozbroj. Každý má právo na svou volbu, nikdo není nucený volit menší zlo, nikdo nám nebude říkat, co máme dělat!  

Do letošních podzimních senátních voleb postavili starostové ve Zlíně oblíbeného ředitele divadla proti současnému senátorovi Goláňovi. Co na tom, že Goláň je asi jediný ze tří kompetentních lidí, kteří dokáží Babišovi čelit odbornými argumenty. Co na tom, že léta hájí lidi proti bezpráví finančních úřadů a sám podal na Babiše několik trestních oznámení. Že je to člověk na svém místě, na tom se dohodla dokonce ODS s Piráty, kteří se za něj postavili.

Ne tak Starostové. Ti mají zřejmě právo na svůj názor. Řekli si asi, že je třeba vytvořit situaci, kdy se ogaři pobijí. Aspoň bude veselo, ne? Dost možná, že nakonec zvítězí někdo třetí, někdo, kdo bude ausgerechnet z ANO. Petr Gazdík tomu zatím dává infantilní smajlíky.

Aby bylo jasno, nemám nic proti řediteli Michálkovi. Sama jsem pro jeho divadlo nedávno psala příspěvek do sborníku. Proč proboha ale lidé, které spojuje odpor vůči tomu, co se u nás nyní děje, nespojí síly? Jeden divadelní hrou, která má dar oslovit lidi, druhý erudovanou prací v Senátu?

Někdy si říkám, že tomuto státu není pomoci. Měl by mít už třicet, což je ten nejlepší věk. Místo toho to vypadá, že je teprve na pokraji zamrzlé puberty. 

Co s tím ale, netuším, protože voliči prostě vyměnit nejdou. Zatím si zahrávají se sirkami a netuší, že můžou způsobit požár. A až vypukne, nejspíš nám všem pošlou jednoho plačícího smajlíka.