Hraboši a doba jedová

Jako by nestačilo, že žijeme v době jedové a máme toxického prezidenta i premiéra, tak ještě navíc budeme rozhazovat po polích jed proti hrabošům. Už vidím ty zástupy lidí, kteří budou otrávené hlodavce sbírat a likvidovat. Spíš zůstanou ležet na polích a cestách, v dosahu pitné vody, lidí, dětí, psů i koček a budou trávit svým jedem vzácné ptáky, zajíce, bažanty, srnce i lišky, krajinu, pole, lesy i potoky a v důsledku také všechny, kteří se s nimi dostanou do kontaktu. Dravci nebudou mít potravu a tak nám nezbude než chodit do ZOO a dívat se na ně, jak sedí k koutě zadrátované klícky, s naprosto letargickým pohledem, jako vězni odsouzení za těžký zločin k doživotí.

Jeden z pseudoargumentů zní: „Vemte si je domů, odvezte si je do města! Vždyť nám jinak zničí kus úrody.“ Lidé hospodařili na polích odjakživa. Od té doby, co začali, vedli souboj o úrodu se zvířaty i přírodními živly. Občas přišel velký déšť a zvířecí nory vytopil. Když se populace hlodavců přemnožila, následovaly roky, kdy zase ubyla. Ještě nikdy se nestalo, že by se hraboši namnožili tak, že by zamířili do Prahy. Lidé hospodařící na polích do doby než přišla násilná kolektivizace, měli ke své půdě vztah. Když orali, věděli, že pokud bude brázda hluboká, je to zároveň opatření proti nezvaným jedlíkům. Sázeli stromy a keře, aby měli dravci a ptáci kde hnízdit. Nesnažili se z přírody vytřískat co to dá, jako Babiš a jemu podobní predátoři, kterým jde jen o rychlý zisk, a po nás potopa.

Nikdy v životě bych ale nepoužila jakýkoliv jed, nebo chemii na zahradu. Protože bych tím otrávila nejen plevel, nebo hlodavce, ale taky sebe.

Žijeme uprostřed města a taky máme na zahradě myši, rejsky a další tvory. Kočky nám je nosí domů, většinou mrtvé, někdy i živé. Jeden rejsek u nás bydlel asi dva týdny. Myška schovaná za klavírem možná i dýl. Nikdy nezapomenu, jak jsem šla v pět ráno otevřít dveře a pustit psy ven, a kolem nohy mi proletěla dovnitř úplně zmrzlá. Proběhla mezi psy a kočkami až dovnitř a schovala se tam. Nikdy v životě bych ale nepoužila jakýkoliv jed, nebo chemii na zahradu. Protože bych tím otrávila nejen plevel, nebo hlodavce, ale taky sebe.
Člověk je největší škodná na této planetě, ne hraboš či liška. Zvířata a příroda se mezi sebou nakonec vždycky nějak porovnají. Čelit lidské blbosti a agresivitě ale nedokážou.