Hnis, který potřebuje ven

Milí čtenáři, mockrát Vám děkuji za Vaši podporu, zprávy, emaily a vzkazy, které od Vás dostávám. Nejvíc se mi líbilo, když mi někdo napsal, že ve společnosti hledám vředy, které je třeba rozříznout a nechat vytéct hnis.

Je fakt, že za celou dobu trvání tohoto webu jsem už pořádně naštvala mnoho lidí. Nestraním nějakým partičkám, takže se lehce může stát, že člověk, který mě v jednu chvíli velmi obdivuje v nějaké cauze a stojí na mé straně, se okamžitě rozčílí poté, když začnu psát o někom z jeho party (politické strany, církve, spolku). Za těch pár let jsem otevřela, nebo rozpracovala několik témat, která považuju za velmi podstatná pro duševní zdraví této společnosti. Ať už jde o vyrovnání se s naší komunistickou minulostí – případ psychiatrů spolupracujících se Státní bezpečností, jako byl například Cyril Höschl – nebo spolupracovníků s StB, jako byli Karel Srp, Zdeněk Zbořil a Marcel Dekanovský, na které jsme upozornili v rozhovoru s Miroslavem Vodrážkou. Psala jsem také o sexuálních deliktech jiného agenta StB Jana Cimického a ve spolupráci s Yannou Fabian jsme toto téma zveřejnily, takže ho posléze převzala Česká televize a následně i Policie ČR. Informace o spolupracujícím Cyrilu Höschlovi postupně ode mě přejala všechna velká média. Podobné to bylo se zprávou o komunistické minulosti otce prezidentské kandidátky Oldřicha Peslara.

Objevila jsem ponížený dopis náchodského starosty Birkeho, který poslal soudruhům do Číny, falšování fotografií Miloše Zemana a spoustu dalších věcí, o kterých se nemluví.

Také články o kritickém pohledu na Karla Gotta vzbudily velký ohlas a byly přeloženy do němčiny. Hodně času jsem strávila případem bratrů Michalákových, kdy jsem zveřejňovala fakta, která byla v rozporu se všeobecným míněním stojícím na straně jejich matky. Jsem moc ráda, že politolog Bohumil Doležal tuto snahu nazval soudobým bojem o rukopisy. Myslím si, že budovat naše národní sebevědomí na lži se prostě nemá.

Se svými přáteli a spolupracovníky se také podrobně věnujeme mapování dezinformační scény a lidem, kteří se srocují kolem aktivistů, vyvolávajících v naší společnosti nepokoje. Po jednom takovém článku byl náš web terčem útoků. Od začátku války na Ukrajině také dostávám za každý článek, podcast a dokonce i email upozornění, že je přeposílaný na Městské státní zastupitelství v Brně. Ohledně mých aktivit před ruSSkou ambasádou už jsem dokonce dostala napomenutí od obecního úřadu, takže si případám, jako bych se vrátila do svých mladých let. 

Za poslední rok jsem pro Vás natočila celkem 11 podcastů s lidmi, jejichž hlas považuju v této době za důležitý. Dvanáctý budu natáčet tento pátek a to se světově proslulou operní pěvkyní Dagmar Peckovou.

Toto všechno dělám proto, že si myslím, že je potřeba v době, kdy jsou velká média nakupována lidmi, kteří tím sledují své zájmy, mít nějaký další, nezávislý hlas. K provozu webu potřebuju peníze na jeho provoz, na webmastery, emailing a doménu. K natáčení podcastu potřebuju někoho, kdo to natočí, sestříhá a rozpošle na Youtube, do Spotify, Google Podcasts, Apple Podcasts a emailem, což jsou věci, které musí dělat někdo jiný, než já.

Vzhledem ke všem mým dalším aktivitám na poli ochrany dětí a zvířat už mi na dotování webu nezbývají žádné další peníze. Dovoluju si Vás proto požádat o podporu; každá i malá částka se počítá. Ráda bych přestala psát teprve ve chvíli, kdy už nebude potřeba suplovat velká média. Sněmovní a prezidentské volby nás sice zanechávají v mírné naději, nezapomínejme ale na to, že o demokracii se musíme starat každý den, aby nám neuvadla.

Díky, že jste dočetli až sem!

Monika❤️

P.S. V případě, že byste se Vy, nebo Vaše firma, chtěli stát patrony webu a rozhodnete se nás podpořit větší pravidelnou částkou, rádi Vám nabídneme poděkování (eventuálně včetně loga) na webu a v pravidelně rozposílaných emailech. Naše texty už oslovily téměř 1 000 000 čtenářů. Další informace ráda odpovím na info@monikalefay.cz.