Monika Le Fay
Před několika měsíci jsme jeli autem s bulharskou značkou ze Sofie přes Srbsko a Maďarsko domů. Pro někoho, kdo by snad měl depku z toho, jak to tu vypadá, docela dobrý zážitek. V centru Sofie byl problém najít večer restauraci a ráno otevřený obchod. Po ulicích chodili zachmuření lidi, téměř žádné děti, natož třeba pejskaři se psy. Kočky jsem napočítala celkem tři. Najít po ránu obchod, kde by měli otevřeno, bylo cítit se jako rodina Smolíkova na tripu a přistát najednou v osmdesátkách. Někde už sice svítili, ale prodavačka, když viděla možnost, že by musela prodávat, raději rychle zavřela dveře a šla kouřit.
Nakonec jsem našla za několika rohy malinký obchůdek, kde prodávali asi pět druhů pečiva a kafe do kelímku. Nebylo moc dobré, ale aspoň něco. Vděčně jsem poděkovala prodavačce v kožíšku, která se zahřívala za pultem a kromě bulharštiny nerozuměla jediné slovo.
Cestou zpět člověk ocenil rovné srbské dálnice, nádhernou přírodu kolem a benzínky, které vypadaly jako všude jinde v Evropě. Nicméně jak byli Bulhaři zachmuření a nepříjemní, nevšímající si svého okolí, asi jako naši sousedi v Gottwaldově během normalizace, při přejezdu hranic do Srbska atmosféra viditelně zhoustla. Nenávist visela ve vzduchu, jen když jsme zaparkovali se samolepkou EU na autě, a to jsme ještě ani nemluvili česky. Srbové Čechy nenávidí kvůli Havlovi a jeho „humanitárnímu bombardování“ (slovní spojení, která Havel nikdy neřekl), a to ani nejspíš netuší, že přitom bombardování podepsal jako premiér nynější prezident. Incident na hranicích, kdy jsem se automaticky usmála na celníka a on to pocítil nejspíš jako urážku a dlouhé minuty mě pak vyhledával v počítači a scanoval si můj pas, byl už jen jako vtip. Člověk si v takové chvíli doopravdy uvědomí, jak je šťastný za to, že žije v EU. Téměř nikdy jsem se tak netěšila domů.
Nyní můžeme sledovat v přímém přenosu, jak se Ubu na Hradě pokouší rozbourat diplomatické zvyklosti tím, že by „oduznal“ Kosovo. Co to vůbec znamená, „oduznal“? Vždyť je to nesmysl.
Na jeho vlnu pohotově naskočil i stíhaný premiér, estébák. lhář, podvodník a zloděj Babiš. Tvrdí, že se o „oduznání“ Kosova uskuteční „koordinační schůzka pro zahraniční politiku“.
Česká republiko, kam se to řítíš? Akt uznání Kosova byl jediný možný správný a většina demokratických zemí (s několika výjimkami jako je Slovensko) ho uznala. Stačí se podívat, kdo byl proti: Klaus, Ransdorf a Zeman. Prognostický ústav, založený KGB, v kostce. Nemám nic proti Srbům, sama mám mezi nimi přátele. Bohužel většina z nich se odstěhovala do EU a do své rodné země jezdí maximálně na návštěvu. Našimi spojenci jsou EU a NATO, ne Srbsko nebo Putin.
Věřím, že to stále platí a že si uvědomí i experti kteří o tom budou diskutovat.
Loading…