Františka Jirousová: Nejsilnější silou je láska, nikoliv strach z jinakosti

Napsala mi dnes jedna paní a ptá se: Dobrý den, paní Jirousová, na tomto odkazu https://www.jsmefer.cz/stoji_za_nami#fer-verici jsem si přečetla, že jste podepsala manželství pro všechny. Chtěla bych se vás zeptat, co vás k tomu vedlo? Přemýšlela jsem, zda vám napsat, a nakonec jsem se k tomu rozhodla, protože tomu nerozumím, že člověk věřící toto může podepsat. Pokud to nejste vy, tak se omlouvám za mou zprávu.

Odpovídám: Dobrý den, paní T. Děkuji za Váš dotaz, díky němuž si také mohu pro sebe ujasnit, proč jsem to vlastně podepsala. Hlavním důvodem bylo právě to, že jsem věřící. Věřím, že Bůh nestvořil jen dva možné způsoby prožívání lásky a všechny ostatní chce zavrhnout nebo bránit jejich projevu. Naopak, podobně, jako je tomu v přírodě, láska se dá prožívat více způsoby a pořád je to stejná Boží láska, která je zdrojem radosti a veškerého života a tvořivosti. Láska je zdrojem plodnosti v nejširším slova smyslu, plození dětí je jen jeden způsob, je mnoho dalších způsobů tvoření. Homosexualita je podle mnoha výzkumů a výsledků pokusů o „léčbu“ vrozená, společnost ani rodinu nijak neohrožuje. Tito lidé si pouze přejí mít stejná práva a také stejné povinnosti jako manželé. Rodinu ohrožuje především to, jak se k sobě chováme v rodině, ne to, že pár procent lidí s odlišnou sexualitou chce mít právo na manželství (a oni zůstanou vždy v menšině, to se nebojme, nikdo by si dobrovolně nevybral menšinovou sexuální orientaci, jednak proto, že musí neustále čelit obrovskému tlaku okolí, aby byl „správný“, „přirozený“, to může být nesmírně vyčerpávající, proto, že sexuální orientace je něco velmi hluboce vrozeného).

Ježíš Kristus je pro mě ten, který se zastával lidí na okraji, lidí vyvržených ze společnosti, lidí, jejichž hlas nikdo nechtěl slyšet. Zdravá společnost, ve které působí víra, se ale nebojí jinakosti, mohou v ní spolu v míru a respektu žít všichni, kdo chtějí ostatním něco dávat, kdo jsou schopni odpovědnosti, lásky a úsilí při vytváření mezilidských vztahů a hodnot. A to homosexuálové, kteří si přejí rovnoprávnost svých svazků s manželstvím, rozhodně jsou. Království Boží je pro mě společnost, kde spolu v míru žijí lidé různých sexualit, vyznání, barvy pleti, názorů, původu… Mám mezi křesťany-homosexuály několik známých, sama se řadím mezi queer lidi, a tak vím, jak setrvalý, drtivý a naprosto zbytečný tlak takoví lidé neustále pociťují ze strany církve (někteří kněží a křesťané jsou výjimkou, ale obecně je toto téma tabu a LGBT lidé jsou v církvi odsouzeni k mlčení a skrývání se).

Je ale zbytečné se bát, že homosexuálové rozloží řád společnosti. Zdravá společnost umí zařadit i výjimky z pravidla. Nebezpečím pro řád společnosti je především hledání viníků, na které by se hodila vina. Věřím, že Kristus svou smrtí na kříži, kdy na sebe „vzal všechny viny“, tuto cestu jednou pro vždy „zakázal“ jako způsob řešení uspořádání vztahů a v možnosti nalezl cestu z každého zdánlivě neřešitelného problému. Jeho kříž nám mimo jiné říká: „Nehledejte viníky kolem sebe, hledejte království Boží a já vám pomůžu, protože jsem prošel všemi temnotami rozdělení a v každém bezcestí dokážu najít cestu, právě tam, kde vy už žádnou nevidíte.“ Díky němu už nemusíme hledat „ty zlé“ a ty, kteří jsou „proti přirozenosti“ a vyvrhovat je ze společnosti, abychom se ochránili před domnělým zlem a rozdělením, s Boží pomocí se můžeme snažit o zapojení všech. Přirozenost je společenství v různosti, kde se schopnosti a pohledy na svět vzájemně doplňují a prohlubují. Nejsilnější stmelující silou společnosti je láska, často sice spojená s obrovským úsilím, ale láska, ne strach z jinakosti.