Elitu vystřídala jelita

Včera večer jsem se účastnila vernisáže Abbé Libánského, chartisty, výtvarníka a fotografa, v pražské galerii Artinbox. Kurátorka Nadia Rovderová ji příznačně pojmenovala Deset let bez Magora. Je to až neuvěřitelné, že od smrti největšího českého básníka moderní doby opravdu uteklo tolik let. Bez Magora a bez Havla, zato s Pumpařem, Vlekařem, Ovcí, Burešem a Mlhou. Elitu vystřídala jelita.

Tento týden jsme vzpomínali také den narození evangelického faráře, písničkáře, textaře a disidenta Sváti Karáska. Jak Sváťa, tak Magor, pro mou generaci i pro generaci předchozí znamenali velmi mnoho. Těžce se smiřujeme s tím, že už tu nejsou s námi. Velmi často myslím na to, co Sváťa řekl, či udělal. Ani jsem sama netušila, kolik věcí ve mně zůstalo a jak jsou silné. Například jeho věta nosit zbraň znamená zároveň ochotu ji použít.

Oč víc byli Magor i Sváťa svobodomyslní a otevření lidé, naprosto vzdáleni jakémukoliv měšťáctví, šosáctví, rasismu, netoleranci, omezenosti a hlouposti, o to víc ve srovnání s nimi vyznívají tristně vyjádření některých našich současníků. Neuplyne den, aby se někdo neztrapnil. Každou chvíli člověk může vidět, kdo další se zase odhalil jako pablb. Slíbila jsem si ale, že nebudu o těchto věcech více psát, protože nemám silu diskutovat se svými generačními souputníky o tom, že některé věci jsou v normální společnosti naprosto nepřijatelné. Od rasismu, přes xenofobii a homofobii, až po zesměšňování obětí trestných činů. Neúcta k nim je jedním ze symptomů naší doby. Identifikace s agresorem je naprosto běžná, stejně jako nepochopení pro jejich oběti.

Nemysli si, také jsem vždycky nebyl takový jako dnes, – říkal mi Anastáz Opasek, arciopat břevnovský, mnich, mukl, básník, jedenáct let zavřený v komunistických kriminálech. Když se po té tortuře – mimo jiné dvou letech v samovazbě, kdy se obával o zdravý rozum –  vrátil konečně domů, oslovil ho mladý jurodivý Jirous: Vy katolíci jste ten kriminál potřebovali jako prase drbání, –  spustil se svou typickou drzostí. Ano, to máš pravdu, – nehnul Opasek brvou a tím si Magora naprosto a jednou proždy získal.

Kéž by se otevřenost, nadhled a pochopení pro druhé zase vrátily. Obávám se ale, že k tomu bude potřeba, aby nastala generační výměna.