Monika Le Fay
Jak a kdy vznikli Čeští elfové?
Čeští elfové „vykrystalizovali“ v průběhu roku 2018, kdy se oficiálně rozhodli vyjít ven. Aktivity jednotlivých členů pochopitelně sahají roky nazpět, od onoho roku se však sjednotili pod jednou hlavičkou a vystupují navenek jednotně.
Je členství tajné? Navenek vystupujete pouze dva.
Ano, snažíme se z několika dobrých důvodů krýt identitu svých lidí, kromě dvou, mě a Boba Kartouse, kteří vystupujeme s „otevřenou tváří“. Nehledejte v tom žádnou romantiku, je to momentální pragmatické rozhodnutí. V budoucnosti to může zůstat stejné, nebo těch „otevřených tváří“ může být celá řada… to bude záviset na zvážení plusů a mínusů každé varianty. Nejsme ale nějaký tajný spolek, máme jasné a transparentní mluvčí, jen zkrátka nesdělujeme identitu svých spolupracovníků, což je ostatně praxe mnoha komerčních a jiných organizací. Zkuste zavolat do nějaké banky nebo na policejní odbor, aby vám dali kompletní výpis jejich zaměstnanců…
V čem přesně spočívá vaše práce? Jak se k vám dá připojit? Podle čeho si vybíráte spolupracovníky?
V současnosti se nejvíce podobáme analytickému pracovišti – mapujeme šíření vlivových dezinformací v různých vrstvách českého kyberprostoru – vrstva webových stránek, vrstva sociálních sítí, vrstva řetězových mailů, vrstva uzavřených skupin sociálních sítí a podobně. Mapujeme, odkud a kam dezinformace směřují v čase, což je klíčové pro ucelenější obraz a pochopení dynamiky fenoménu.
Dám příklad – Rusové zajali v Kerčském průlivu ukrajinské lodě. Západem se o tom ihned rozezní nějaká neutrální agenturní informace. Brzy ovšem ruské ministerstvo zahraničí vydá vlastní verzi události, svůj takzvaný narativ. Ten se v řádu desítek hodin přelije do českých dezinformačních webů, které jej unisono opakují. Odtud se vlna v krátkém čase překlopí do sociálních sítí a řetězových mailů, které začnou běhat prostorem a informační dopad ruského narativu mnohonásobně zesilují. Tento mechanismus je velmi dynamický, nedá se vypozorovat z jednoho článku nebo z jednoho mailu, ale z velké mozaiky strojově zpracovávaných vstupů.
Mimo této analytiky se zatím spíš okrajově zabýváme aktivní osvětou, ať už mezi klasickými médii a politiky, nebo mezi finálními uživateli. Uvádíme na pravou míru nesmysly kolující v řetězových mailech a tyto texty publikujeme třeba na serveru Manipulátori.cz, nebo je zasíláme přímo adresátům oněch řetězových mailů. Abychom však byli v tomto směru více aktivní, potřebovali bychom více lidí.
Kdo by se chtěl k nám připojit, má na našem webu cesti-elfove.cz jasný návod, co udělat. Hlásí se k nám bohužel dost lidí, kteří po krátké době odpadají… možná je láká romantická konspirace, nebo si myslí, že po nich chceme emotivní hádání se ve facebookových diskuzích, a pak v praxi dostanou ke zpracování iks řetězových mailů nebo dohledávání faktů ke konkrétním dezinformacím – a je po nadšení a romantice.
Naše práce má ovšem smysl. Za tu krátkou dobu, co existujeme, se nám podařil významný posun ohledně veřejného vnímání třeba právě oněch řetězových mailů. Tento úspěch je postaven na mravenčí neromantické práci desítek dobrovolníků. Zapojit se může každý, hodnotíme ho podle výsledků práce. Samozřejmě jsme obezřetní před trolly z druhé strany, jejichž motivem není pomoci, ale naopak nás napadnout zevnitř. Takové pokusy se objevují pravidelně.
Co je největší hrozbou dezinformačních kampaní?
Pochopitelně změna společenského klimatu v náš společný národní neprospěch. Pro autoritativní Rusko je maximálně výhodná Evropa nejednotných, vzájemně soupeřících nacionálních států. Jednotlivě vůči každému z nich by bylo silné, dominující, diktující. Vůči sjednocené Evropě, ať už ve formě EU či NATO, je Rusko slabé, zaostávající. Proto ta jeho podpora všemu, co spolupráci Evropy oslabuje: podporuje separatismus, nacionalismus, extrémní pravici i levici, vykresluje EU a NATO jako ďábelské organizace, které usilují o perverzi a válku. Tyto narativy masově pouští do mediálního kyberprostoru. Ony sice nemohou díky své nesmyslnosti změnit názor populace plošně, ale mají potenciál nalomit její malou část, která může významně sehrát za určitých okolností klíčovou roli – jak vidíme na příkladu při hlasování o Brexitu.
A má také potenciál změnit názorové klima dané země. Třeba že většina přestane něco, co dosud vnímala jako absurditu, o které nemá cenu vážně diskutovat, vnímat jako jednu z regulérních alternativ, se kterou sice nesouhlasí, ale „patří do svobodné diskuze“. To je třeba případ sloganu „Brusel – nová totalita“, který provází různé snahy o vystoupení z EU, o němž by ještě před několika lety nikoho nenapadlo vážně diskutovat. Nebo relativizace západního modelu liberální demokracie – ještě nedávno bylo cokoli mimo tento model bráno v Evropě jako větší či menší úkrok směrem k autoritářské despocii, a tudíž mimo vážnou diskuzi. Nyní se čím dál častěji různé „liberální demokracie“, tj. více či méně autoritativní režimy, berou jako legitimní alternativa, o níž je možné „minimálně diskutovat“.
Tato změna klimatu veřejné diskuze může mít zásadní dopady. Pokud by tyto cílené kampaně ze zahraničí posunuly veřejné mínění v klíčový okamžik referend či voleb směrem, jenž vyhovuje třeba Ruské federaci, byla by to národní pohroma, které by si hlasující, ovlivnění emotivní propagandou, v daný okamžik nemuseli všimnout. Neříkám tím, že k něčemu takovému dojde, je to spíše nejčernější scénář, ale pokud se ptáte na největší hrozby, toto mezi ně bezesporu patří.
Proč i lidé prozápadně a demokraticky orientovaní čas od času uvěří dezinformacím? Uprchlíci, Greta, Barnevernet, neustále se opakující témata, která vzbuzují emoce a nacionalistické vášně.
Je to přirozené, lidé jsou tak nastaveni. Naše smysly, emoční vnímání i mozek silněji vnímají alarmující a emotivní informace. To nám od pravěku pomáhalo přežít. Na tyto naše instinkty právě míří různé alarmismy a dezinformace a žádají si naši pozornost. Proto jsou dezinformační řetězové maily, facebookové statusy i webové články psány bulvárním jazykem s mnoha vykřičníky. Prakticky vždy burcují před nějakým domnělým nebezpečím, bezprávím, hrozbou. Máme-li je brát v reálném kontextu, musíme do značné míry vypnout svou prvotní signální soustavu, nasadit chladný rozum k utlumení automatických emocí, což vyžaduje úsilí a námahu.
Které média u nás nepodléhají dezinformacím?
Takhle se na to nedá odpovědět, neexistují jen „bílí“ a „černí“, dezinformace se může objevit i v naprosto seriózních médiích. Zásadní je jejich reakce, pokud se na to přijde. Seriózní televize nebo noviny poté zveřejní dementi, snaží se těmto situacím předcházet ověřováním zdrojů apod. Pak tu jsou média, především ta klasicky bulvární, která jsou se seriózní novinařinou na štíru, zajímá je především okamžitý čtenářský zájem, takže tam je frekvence dezinformačních nesmyslů vyšší, ale ani ty bych nenazval přímo dezinformační. Na konci pomyslné škály jsou weby, které dezinformace šíří úmyslně, majitelé na tom postavili z různých důvodů svůj byznys model. Ten důvod nemusí být vždy politický, může být i cynicky komerční, nebo jde jen o osobní zanícení malého vydavatele.
Takže zpět k otázce – dezinformacím nejméně podléhají ta media, která dělají poctivou žurnalistiku podle vysokých klasických standardů.
Která politická strana nejméně naskakuje na dezinformační vlnu? Mám pocit, že už v podstatě každá strana má svého Zdechovského, svou Chalánkovou, tedy lidi, kteří jsou bez uzardění schopní říkat lži.
Pokud zde mám mluvit za České elfy, jsme apolitické hnutí, nemohu se vyjadřovat ke konkrétním politickým stranám. Ruský i čínský politický vliv se pochopitelně snaží zakořenit prostřednictvím vícera politických stran. Které to jsou, se můžeme dočíst například ve výročních zprávách BIS. Asi mohu říci, že nejvíce dezinformační agendu reprodukují nepochybně komunisté a SPD. Určit, kdo nejméně, by už asi odráželo mé osobní politické preference, to nechť si vyhodnotí každý sám.
V přehledu za měsíc září uvádíte jako nejčastěji zmiňované terče dezinformačních kampaní samé sympaťáky – Havla, Schwarzenberga, Sorose, Merkelovou, EU, NATO, Milion chvilek, USA, Ukrajinu, ČT, uprchlíky, Miroslava Kalouska a samozřejmě Gretu. Řekla bych, že mnozí z nich jsou stálice, bez ohledu na to, co právě udělali. Mění se nějak způsob informování? Přitvrzuje se, rozjíždějí se větší kampaně, nebo se dá říct, že zasahují větší okruh lidí?
Ano, ta témata v měsíční periodě jsou často dost stereotypní… Je to pravděpodobně dáno i tím, že ruské zájmy jsou léta stále konstantní 🙂 Což nepřímo vypovídá také něco o „spontaneitě“ témat, která českým kyberprostorem létají. Ale vážněji – ta hlavní témata jsou jasně daná. Jsou v zásadě čtyři – proti EU, proti NATO, proti USA a pro Rusko. Jemně se mění jen aktuality okolo těchto čtyř hlavních propagandistických sloupů. Příkladem jemné aktuální variace je třeba hnutí Milionu chvilek pro demokracii se svými demonstracemi, které se v dezinfoprostoru objevilo na jaře tohoto roku, kdy začalo hrát významnější roli, a jehož pro-západní a pro-demokratická rétorika je v ostrém protikladu s oněmi čtyřmi proruskými narativy.
Trendů dezinformací je několik: jednak od hrubých lží směrem k jemnější, sofistikované manipulaci. Za druhé od přímého zahraničního vlivu typu ruských trollů, sedících v petrohradském Institutu pro výzkum internetu, směrem k domácím pátým kolonám, jež jsou směrovány jen nepřímo a ideově, nikoli direktivně. A za třetí směrem od mediální dezinformační války k získávání vlivu nad domácími institucemi cílové země.
Kdo stojí za všemi těmi dezinformačními kampaněmi? Jaký je podle vás podíl domácích a zahraničních dezinformátorů?
Všechny ty ozvěny, co se šíří maily, sociálními sítěmi a diskusemi, jsou nejspíš výhradně domácí produkcí, která na zahraničí přímo napojená není. Dělají to z vlastního přesvědčení a sympatií či antipatií. Jsou známí někteří čeští jednotlivci, kteří jsou napojeni na ruské zdroje, ale nemají zásadní roli.
Ruské – co si budeme nalhávat – zahraniční dezinformace – jsou doménou výhradně ruské provenience. Strana stojí o stupínek, dva výše. Stojí za některými weby (většinou nepřímo), stojí za sponzoringem některých spolků. Důkazy o tom proniknou občas zase do zpráv BIS. V naší zemi je však vliv Ruska už zase o krok dál – u obsazování konkrétních institucí. Když to řeknu napůl žertovně – nemá smysl, aby podporovali spolek okolo Jiřího Vyvadila, když mají už nakloněny lidi v kanceláři prezidenta republiky.
Samotnou mě překvapuje, co za nesmysly a lži jsou lidé schopni psát v diskusích na sociálních sítích. Nedávno jsem zveřejnila rozhovor s Miroslavem Vodrážkou, kde jsme zmínili mj. spolupráci psychiatra Cyrila Höschla s StB. Někteří lidé, aniž by znali spisy a věděli cokoliv o tomto tématu, začali urážet jak badatele Vodrážku, tak mě a psali naprosté nesmysly. Například jsem se dozvěděla že jsem členkou nějakého think-tanku, nebo že za námi stojí někdo, kdo to „všechno organizuje“. Mám dojem, že ještě před pár lety by takovéto názory nikdo nebral vážně. Dnes jsou lidé o nich ochotni diskutovat. Co se v naší společnosti změnilo, hloupne?
Určitě nehloupne, lidé jsou stále stejní. Jediné, co se mění, je to společenské klima. Jak jsem už řekl dříve – co bylo ještě nedávno absurdní, dnes se posunulo do sféry diskutovatelného. Navíc hloupé hospodské řeči před érou internetu existovaly stejně, jen plynuly, měly minimální okruh příjemců a nikdo je nezaznamenával. Jednou vyřčená nadávka odplynula jako voda. Nyní to technologie internetu a elektronických diskuzí všechno zaznamenává černé na bílém a konzervuje po nekonečnou dobu… proto to opticky vypadá tak strašně. Společnost si musí na nové technologie zvyknout, vytvořit nové, tomu odpovídající normy chování. A ty, než se zažijí, to bude trvat generaci, dvě.
Elfové a já osobně jsme si zažili skupinových útoků trollů až až. Odstřelili mi několik článků, obtěžovali ženu, nemluvě o schránkách plných vulgarit. Beru to s nadhledem. Dřív lidi hodili dlažku do okna nebo poslali sprostý anonym s výhrůžkami poštou… Lidská povaha je stejná, mění se jen forma, jakou se projevuje.
Mnoho lidí si důsledky hybridní války neuvědomuje, přestože se nás dotýká. Ve skutečnosti je ale naše společnost už nyní rozdělená a stírá se rozdíl mezi pravdou a lží. Nemůžeme nakonec dopadnout jako Ukrajina a octnout se ze dne na den ve válce?
Můžeme. Pro nás, Čechy, to zní jako sci-fi, máme o sobě mínění, že bychom nikdy do válečného šílenství nezabředli, že to zkrátka není v naší povaze. Že se to týká vždy těch druhých. Balkánců, Rusů, Irů, Basků… všichni jsou divocí a „méně civilizovaní“ než my, Češi.
Nenápadným, ale zásadním poučením historie, kterého ruská dezinformační mašinérie virtuózně využívá, je, že každou lidskou společnost lze rozdělit do rozběsněných, proti sobě stojících částí. Neexistuje něco jako mírumilovný národ, každou skupinu lze obrátit proti někomu vnějšímu, nebo proti sobě navzájem. Stačí identifikovat už existující citlivá místa a staré spory a do těch systematicky bodat a rozpalovat je. Pak je vše otázkou času.
Představte si, kdyby někdo systematicky den za dnem vynášel do veřejného prostoru údajné nespravedlnosti Prahy vůči Moravě. Rok za rokem, stále v nových obměnách. Za několik let tady máte sílící moravské separatistické hnutí, nehledě na skutečnou realitu. Za několik dalších let to vyvolá proti reakci na české straně a moravská to bude brát jako potvrzení svých tezí a emoce budou spirálovitě kulminovat. Proč to zní jako nereálná sci-fi, je, že nikdo tady systematicky takovou propagandu po dostatečně dlouhý čas nedělal. Kdyby se tak stalo, asi bychom se sami divili.
Ale ten řez Morava versus Praha je jen náhodně první věc, co mě napadla. Těch řezů je v každé společnosti více. Stačí najít to slabé místo a dlouhodobě tam tlačit. Společnost se nebývale zpolarizuje. To se stalo ve Spojených státech, ve Španělsku, Británii a v mnoha dalších zemích.
Ve většině západních zemích se tímto citlivým, slabým místem stala migrace či islámský terorismus. Proto právě tam se ruská dezinfo-mašinerie napřela a tato dvě témata jsou už léta jejím evergreenem, byť se reálné materie k tématu už tak trochu nedostává. Pořád to má však onen polarizační potenciál, tudíž témata jedou pořád dokola.
Takže potenciál dlouhodobých dezinformačních kampaní je značný a nedělejme si iluze, že nějaký národ je vůči němu imunní jen tak, ze své národní povahy.
Díky vám můžu psát co si myslím.
Noviny, kam jsem psala komentáře buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.
Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.
Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte ho.
Váš finanční dar můžete zaslat na tento účet: 282828999/5500.
Děkuju.
Loading…