Děkuju za všechno, pane Hellingere

Zemřel Bert Hellinger. Zakladatel rodinných konstelací, psychoterapeut, kněz, misionář, autor mnoha knih a člověk, který ovlivnil milióny lidí po celém světě. Nikdy mu nebudu moct být dost vděčná za to, co pro mě a pro mou rodinu udělal. Rodinné konstelace a pohyby duše jsou léčebným systémem pro uzdravování rodových vazeb. Ve své podstatě jsou úplně jednoduché.

Hellinger s oblibou říkával: Zjednodušil jsem terapii na tři slova – ano, prosím a děkuji.

V Německu, kam se vrátil po mnoha letech z Afriky, často pracoval s potomky nacistických vrahů i s potomky lidí, kterým tito zločinci ublížili. V okamžiku zplození je každý muž otcem, a ne nacistou, vrahem, nebo někým, koho dostihne spravedlnost lidského soudu, říkal. Vzbudil tím mnohé kontroverze, protože lidé kteří slyšeli jen A a neslyšeli B, často vykládali jeho učení jinak, než bylo zamýšlené. Hellinger ale vždy a neochvějně stál na straně dobra, práva a soucitu k utrpení lidských bytostí, které je na celém světě stejné. A které z určitého nadhledu už nepůsobí tak strašlivě. Proto dokázal v Praze uspořádat konstelaci smíření Evropy s ruskými obětmi druhé světové války. A z toho důvodu dokázal léčit jak potomky vrahů, tak potomky obětí a dospět ke smíření. Ostatně Hellinger sám odmítl vstoupit do Hitlerjugend a stal se tak „nepřítelem lidu“.

Četla jsem velmi mnoho knih, navštívila několikadenní seminář a nikdy jsem nenašla v jeho slovech nic, s čím by se nedalo souhlasit. Byť někdy byla jeho  slova velmi přísná a nejspíš také tím, že byl už v poměrně pokročilém věku, přestal hrát společenské hry a brát si servítky. Pamatuju na dívku s dlouhými vlasy a brýlemi na hlavě, která ho oslovila s dotazem „Jak nejlépe poznáme vnitřní krásu v sobě?“ Hellinger neváhal a usadil ji s okamžitou odpovědí: „Pro tebe platí jen jedna věta. Opakuj si – jsem jenom jednou z mnoha.“

Miloval psy a rád o nich mluvil. Vyprávěl příběh muže, jemuž zemřel pes na rakovinu. Pořídil si dalšího – zemřel na rakovinu. Totéž třetí i čtvrtý pes. Muž nakonec dospěl k závěru, že není pro psy dobrý chovatel a žádného si už nepořídil. A onemocněl rakovinou.“Nejsou psi úžasné bytosti?“ komentoval to Hellinger.

Shodou okolností, které mi nejsou dodnes úplně jasné a které podrobně popisuju ve své knize Vysoká škola pozitivního myšlení, jsem se stala objektem konstelace také já, ačkoliv jsem o to nestála. Hellinger mě vybral z plného sálu lidí a pozval k sobě nahoru. Když konstelace skončila, šla jsem si sednout. Netrvalo dlouho a přišla jeho druhá žena Sofie, která ještě poté postavila konstelaci celé naší rodiny z ženské strany – matku, babičku, prababičku. Na ní bylo dobře vidět odkud se v naší rodině objevil postoj, že ženy všechno umí, musí a dokážou zvládnout samy a proč za to pohrdají muži, kteří jim neprokazují za jejich úsilí úctu. Stála jsem na svém místě, místě ženy, která je už několikátá v řadě těch, které všechno dělají samy a pak jsou díky tomu na muže naštvané, a tekly mi slzy. Sklonila jsem hlavu a měla pocit, že mi slzy tečou nejen z očí, ale i z uší a z nosu. Nikdo v sále se nehnul. Zatímco při ostatních konstelacích jsou po ruce vždy papírové kapesníky a lidé ochotní je podat, u Hellingera nikdo ani nedutal. Zažila jsem tak jeden z nejúžasnějších momentů svého života a pokaždé, když jedu kolem domu v Dejvicích, kde seminář probíhal, si na to vzpomenu a v duchu Hellingerovi poděkuju.

19. září 2019 tuto zemi opustil velký duch, učitel a léčitel, srovnatelný s jinými velikány jako byl například C.G. Jung. Po americké duchovní léčitelce a autorce Louise L. Hay je to v poměrně krátké době již druhý takový člověk, který inspiroval, léčil a uzdravil milióny lidí, včetně jejich rodinného systému.

Děkuju za všechno, pane Hellingere, a někdy zase na viděnou.