Monika Le Fay
V nějaké diskusi na Facebooku ohledně možných prezidentských kandidátů, kterou jsem založila a na niž reagovaly stovky lidí, někdo zmínil jméno Danuše Nerudové, bývalé rektorky Mendelovy univerzity. Kdo to je?, reagovala jsem. O politiku se zajímám, ale tohle jméno jsem nikdy neslyšela.
Paní Nerudová se mi obratem ozvala, aby na sebe upozornila, že je zde, připravená kandidovat. Model, který v médiích ukazuje poslední minimálně rok, možná dva. Do té doby jsem o ní nic nevěděla a nejspíš by u toho zůstalo, kdybych nezaznamenala její urputnou snahu být vidět a okřiknout, či zablokovat každého, kdo s ní nesouhlasí. Dozvěděla jsem se, že stát se nedá řídit ani jako firma, ani jako armáda. Bylo jasné, že tato žena z Kuřimi své ambice bere naprosto vážně.
Po bližším zkoumání jsem zjistila, že kromě svého jednostranného ekonomického zaměření se vyznačuje především naprostou neempatií, neschopností pochopit, co je tématem doby a čím žijí lidé, a také divným smyslem pro humor (lidé naší univerzitě říkají Mengeleho, hahaha). Napsala jsem tedy něco mírně kritického, myslím, že se to týkalo jejího výroku, že obě děti přenechala na hlídání v době, kdy jim byly dva měsíce (nebo ani to ne), aby se necítila upachtěná přebalováním. A jak jsem nejspíš mohla čekat, rozvinulo se peklo, které trvá do dnešního dne. Kritika se neodpouští a místo argumentů se používají útoky na toho, kdo si dovolil polemizovat.
Pustili se do mě trollové (účty založené právě v té době, nebo měsíc předem – a paní Nerudová si pohotově vzápětí udělala screenshot do mobilu); dozvěděla jsem se, že mi utekl manžel a závidím jí jejího, neumím péct (!), jsem placená píáristka generála Pavla atd. Dokonce to šlo tak daleko, že lež o tom, že jsem podporovatelka Petra Pavla (kterou začal šířit můj bývalý spolupracovník Karel Paták, nyní člověk, který Nerudovou propaguje), dali na Wikipedii. Nerudová o mně psala, že jsem jako Bobošíková a lžu. Jedna z jejích velkých podporovatelek Jana Spekhorstová, která trolla, co mě napadl, přeposlala Nerudové (a poté zřejmě omylem zveřejnila), patří k lidem, kteří mě nejvíc pronásledovali kvůli Michalákové. Zajímavé.
Jak jsem už mockrát psala, jsem člověk, který nejraději tráví svůj čas psaním, natáčením, s rodinou a blízkými lidmi, v přírodě, procházkami se psy. Nemám žádné ambice, natož politické. Tvrzení, že jsem něčí píáristka (protože jsem v době před dvěma lety o někom napsala – v době, kdy byl premiérem Babiš a situace vypadala naprosto zoufale – že by mohl být prezidentem), je urážlivé. Generála Petra Pavla jsem téměř dva roky neviděla, ani s ním nebyla v kontaktu, naposledy jsem s ním komunikovala v létě 2020, kdy se chystala naše společná beseda s Petrem Kolářem, kam jsem nakonec ani nedorazila a která proběhla beze mě. Od té doby se věnuju psaní knihy, mám rozepsaný filmový scénář, na stole tři dětské knihy k vydání a v České televizi dokument o Karlu Schwarzenbergovi, který jsem točila několik let. Píšu články na web, starám se o dítě a jsem připravená pomoct dalším dětem, tentokrát z Ukrajiny.
I přes veškeré mé aktivity si ale dokážu udělat čas a zapnout Google, když mě něco zaujme.
U Danuše Nerudové mě nejvíc ze všeho zajímalo, kdo je autorem myšlenky, že by tato žena s nulovou politickou zkušeností, člověk, který se zviditelnil spoluprací s vládou Andreje Babiše, ale nemá žádné konkrétní politické názory, měl aspirovat na nejvyšší funkci? Chápu logiku, že by na Hrad usedla například všemi respektovaná Dana Drábová, oblíbený senátor Miloš Vystrčil, vtipný a inteligentní Miroslav Kalousek, člověk se zkušeností z NATO Petr Pavel, či senátor, který se vyzná v zahraniční politice jako málokdo, Pavel Fischer. Těm všem bych bez váhání dala svůj hlas a je mi v podstatě jedno, kdo z nich by to byl, záleží mi jen na tom, aby zavládla obecná shoda a aby takový člověk neměl proruské kontakty.
Danuše Nerudová informace o sobě příliš nezveřejňuje, zlé jazyky z okolí univerzity tvrdí, že nikde neuvádí své rodné příjmení. To mi samo o sobě přijde zvláštní. Podle otevřených zdrojů se dá dohledat, že její otec měl záznam u StB jako prověřovaná osoba s dodatkem „zahraniční obchod“. Nevíme proč, nic to o něm nevypovídá, dokud neznáme svazek (a ten podle všeho zmizel), nicméně je zajímavé, že jeho profesní oblast byla v 80. letech zřejmě stejná, jako u Babiše. Přes otce, bratra a manžela může být Nerudová propojená s velkou byznysovou sítí, její manžel pracoval jako zástupce Martina Peciny v době, kdy se fúzoval Agrofert s Agropolem (známá scénka, kdy se Pecina potmě sešel s Babišem v autě na Chodově). Manžel je nyní spoluvlastníkem advokátní kanceláře, která zastupovala PENTU. Lidé z okolí Nerudových říkají, že rodinným přítelem je Cyril Svoboda, který se přátelí s jejím otcem atd. atd.
Kolem působení Nerudové jako rektorky na univerzitě panuje také řada pochybností, mj. si zakoupila pro svou kancelář nevkusnou lampu koně za víc jak 100 000 korun, v době, kdy prý škola neměla peníze na přístroje. Někteří lidé z vědeckého okruhu sdíleli na Twitteru diskusi o tom, proč se jako ekonomka podepsala pod vědeckou práci z úplně jiného oboru, to se ale zametlo pod koberec. Přitom její nástupce Vojtěch Adam musel za menší prohřešek z místa rektora odstoupit.
Myslím si, že dnešní doba není nakloněná tomu, aby se do nejvyšších funkcí hrnuli lidé, kteří ani nejsou ochotni zveřejnit své rodné příjmení. Opakovaně jsem k tomu Danuši Nerudovou vyzvala na Twitteru, ani jednou mi neodpověděla. Místo toho o mně začala psát, že lžu. Do celé diskuse se také vložila má bývalá spolužačka Alexandra Alvarová, která mi na Twitteru sdělila, že díky tomu, co zveřejňuju, se rozhodla Nerudovou podpořit. Přitom trvá asi tak dvě minuty, dohledat na Twitteru a Faceboku, že Alvarová Nerudovou podporuje už od loňska. Přitom ale ani ona nedokáže odpovědět na jednoduchý dotaz, jak se jmenovala paní Nerudová za svobodna. Podobně jako Danuše Nerudová nedokázala odpovědět na náhodný dotaz studenta z publika, co přesně má na starosti vrchní velitel ozbrojených sil.
Pokud se teď někdo z dobře rozjeté mašinérie PR týmu bývalé paní rektorky zlobí, proč to píšu, odpověď je naprosto jednoduchá. Už když jsem poprvé Nerudovou citovala na FB, obul se do mě její manžel. Když jsem se pak o ní zmínila znovu, paní Nerudová mě zablokovala, začala o mě psát, že lžu, a v tom pokračuje dodnes. Jakkoliv bych se o ni nikdy nezajímala a nepřijde mi inspirativní nic z toho, co dělá a říká, jakmile mě někdo začne zastrašovat, tak mě to donutí k reakci. Jinak jsem mírumilovná jako koťátko a většinu dne trávím péčí o děti, zvířata a květiny. Včera jsem zapálila první jarní oheň a těším se, až se zase situace vrátí do normálu, válka skončí a my se budeme moct věnovat jiným věcem. A také, že na Hrad usedne někdo důvěryhodný, odpovědný, čitelný a kompetentní.
Edit: Dnes v 9.46 někdo přidal na Wikipedii Nerudové, že je rozená Peslarová a okamžitě vzápětí poté se do mě pustili, jak můžu psát, že tají své příjmení. Musím říct, že jsou svým způsobem geniální a ta inspirace Babišem je evidentní.
Babiš sám článek sdílel na Twitteru a z několika stran jsem byla upozorněna na to, že lidé jeho komentář k textu vnímají jako nepřímou podporu Danuše Nerudové.
Loading…