Monika Le Fay
Je neděle ráno a úplně první co na mě vyskočí z počítače, je můj oblíbený novinář Gideon Levy: „Svět musí Izraeli vnutit mír.“
Levy a jeho kolegové z Haaretz, kam píše, patří k těm židovským intelektuálům z celého světa, které čtu a od nichž nejčastěji získávám informace o konfliktu na Blízkém Východě. Sleduju také novináře a jednotlivce přímo z Gazy, ale je to všechno velmi těžké. Izraelská vláda novináře dovnitř nepouští a po těch, co tam jsou, pálí, Už jich zemřelo téměř sto, nebo i víc, a ti, kdo zůstali, bojují s nedostatkem vody a jídla o holý život.
Sem tam se ven dostane zpráva i od Čechů, jako například od logistika Lékařů bez hranic, největších hrdinů dnešní doby, nebo od novinářky Ivany Kotasové, která se účastnila vstupu do jednoho z tunelů. Jakkoliv neustále zdůrazňovala, že nemůže informace potvrdit a také nemohla jít jinam, než jí umožnili, zprávy tohoto typu jsou však asi tak na stejné úrovni, jako když Červený kříž za války navštívil Terezín. Dozvíme se z něj, že v nějakém místě pod Gazou skutečně existuje tunel.
Stejně jako Češi sní svůj sen o holubičí povaze a o tom, že jsou jen oběťmi, které rozhodně nepáraly po válce břicha těhotných německých žen, Izraelci to mají podobně. Když můj oblíbený Levy, jehož rodiče pochází ze Žatce a on sám se k Čechám hlásí, procházel ještě před válkou v Izraeli po trhu, davy kolem něj se srocovaly a pokřikovaly na něj. Jen proto. že otevřeně psal o apartheidu, který stát Izrael na Palestincích uplatňoval.
Levy by se svými názory u nás asi dost narazil. Ale stoprocentně by si rozuměl s mým milovaným Němcem Bertem Hellingerem, který se zabýval psychologickou léčbou potomků jak perzekuovaných Židů, tak jejich vrahů.
Helllinger je autorem věty na kterou si často vzpomenu, že být v roli oběti je nejvyšší forma pomsty. A také od něj pochází myšlenka: „Strážim si slobodu dívať sa svojimi očami.“
Když byl ještě naživu Karel Schwarzenberg, jeho přístup k situaci na Blízkém Východě často vytáčel k nepříčetnosti lidi, kteří pracovali v Izraeli jako velvyslanci a celou dobu kryli to, co se dělo na Západním břehu a v Gaze, nebo tam měli své zájmy. Snažili se ho okřikovat, umravňovat, někdy i urážet. „Jsem jenom starý dědek, takže mám právo říkat o Izraeli pravdu“, ohradil se.
Psala jsem si s ním o Gaze ještě pár dní předtím, než zemřel. Je velká škoda, že tu není a že z pozice své autority nemůže veřejně říct, co si myslí. Lidé by ho za to ale utloukli čepicemi, podobně jako Izraelci Gideona Levyho.
Psycholog Gábor Maté, přeživší holocaustu a bývalý sionista, popisuje ty, kterých se problém týká emočně, jako lidi se zapojeným plazím mozkem. Racionální argumenty na ně nefungují. Lidsky je to zcela pochopitelně, nicméně tyto plazí mozky by neměly rozhodovat o tom, jak budeme informovat a vnímat válku v Gaze.
Lékaři a psychologové iniciují petice za „Izrael“ v době, kdy téměř celý svět dává od Netanjahuovy vlády ruce pryč. A není to jen OSN, ale také soud v Haagu, G7 a v poslední době už i americká vláda. V EU jsme svou neobjektivní podporou ojedinělí. V Holandsku dokonce už soud rozhodl o tom, že země nesmí do Izraele posílat komponenty pro stíhačky, které by mohly být použity k zabíjení civilistů, Mezinárodní soud v Haagu (ICJ) obviněni z genocidy rozhodně nesmetl ze stolu a uložil Izraeli, aby jí zabránil, zlepšil humanitární situaci a podal o tom zprávu.
Vždycky a znovu mě ti lékaři a psychologové překvapí. Ale pak si řeknu vždyť byli i v koncentračních táborech, Podepsat petici se samozřejmě nerovná trestnému činu, ale i ty pokusy na bezbranných židovských dětech začaly něčími názory, někým, kdo souhlasil s tím, že jsou Židé podřadná rasa.
Kromě Matého, Hellingera a Junga mě nejvíc v životě ovlivnily Alice Miller, Hannah Arendt a Susan Sontag, brilantní židovské myslitelky, díky nimž jsem se snažila pochopit, jak vznikal nacismus a jeho estetika. Moc ráda bych věděla, co by asi tak řekly na bezpečnostního poradce vlády Tomáše Pojara, který o téměř 30 000 mrtvých mluví přezíravě jako o nutných vedlejších ztrátách. nebo českou velvyslankyni Veroniku Kuchyňovou Šmigolovou, která Gazu, tj, místo, kde žijí děti, ženy, muži a staří lidé a kde mrtvá těla ohlodávají hladoví psi a kočky, popisuje jako teroristickou entitu.
O entitě mluví také zpravodaj ČT David Borek. Ono vybombardovat entitu zní trochu lépe, než zavraždit 12 3000 nevinných gazanských dětí, Borek, který stejně jako Jakub Szántó nevystupuje jako objektivní zpravodaj, ale spíše jako mluvčí IDF a pravicové extremistické vlády, komentoval situaci v Rafahu, kterou s hrůzou sleduje celý svět, že to jsou bizarní a zajímavá čísla. Jistě se dá o milionu vyhnaných lidí, které chce Putin Blízkého Východu Netanjahu vyhnat zase někam jinam mluvit jako o bizarních číslech. Pozor ale, abychom neskončili jako Eichmann.
Poslanec ODS Beitl zas v rozhovoru pro rozhlas mluvil o tom, že si Izrael pouze zajišťuje životní prostor. To už je přímo nacistická rétorika. Uvědomují si vůbec ti lié, co vlastně říkají?
Někdo v @ods by měl panu poslanci @PetrBeitl vysvětlit, že pokud nechce být za úplného idiota, neměl by v rádiu při obhajováním Izraele, používat slovní spojení “Izrael si jenom zajišťuje životní prostor”😉. To opravdu vyvolává nepěkné konotace😉.
— Petros Michopulos (Kecy&Politika podcast) (@PetrosKecyaPoli) February 14, 2024
OK, budiž, politici, novináři a lékaři u nás z velké části asi neoplývají intelektem ani empatií Hannah Arendt, nebo Gábora Matého, Většina jich vyrostla v komunismu a naučila se černobílému vidění světa. Mnohých asi i schází informace ze svobodného světa.
Stačí si někdy poslechnout Ben Gvira, Smotriče, Elijahua, nebo některé poslance Knesetu. Mnozí z nich sní o přímořských letoviscích na hromadných hrobech Gazanů, vyhnání těch, co zbyli, na umělý ostrov, nebo rovnou shození jaderné bomby. Nějaká poslankyně Knesetu se rozčilila, když křičela, že je třeba všechny odstřihnout od vody, jídla a léků, aby se dali lépe zlomit ke kolaboraci. V situaci, kdy v Gaze volilo Hamas při posledních volbách 2006 zhruba 8 procent současných obyvatel.
Netajnahův kamarád z Likudu Zarka rovnou říká, že přišel čas zplynovat dalších 6 000 000 aškenázských Židů, protože jde nejen o to zbavit se Palestinců, ale také nepohodlných Židů, kteří by snad mohli mít na něco jiný názor. Zajímalo by mě, co si o tom myslí petičáři, kteří u nás podepisují petice?
Odkaz: Vychází najevo, jak Netanjahu nechal posílat Hamásu kufry plné dolarů
Poslední z petic týkající se Gazy, tzv. Valentýnskou, podepsal takový mentální trust, jako Duka, Piťha, Vondra, Benda, Bělobrádek, Černochová, Zdechovský, nebo Strach, tj. zhruba ti, kteří nenávidí LGBTI, o dětech z dětského domova říkají že jsou nepoužitelné, obhajují pachatele týrání a zneužívání dětí a nevadí jim násilí na ženách, nebo násilí ruSSKých vojáků na Ukrajině, Ne všichni najednou, ale každý zvlášť. Dohromady to dává obraz jakési patologické teologicko politické sedliny.
Nechybí dokonce ani výtka kněžím, kteří nemají „úctu k pravdě“ – tj. Halíkovi a Malému, kteří se prostě nechtějí podílet na genocidě kohokoliv a nelíbí se jim. Btw, v Gaze žije i nepočetná menšina křesťanů, ale kdo by si s tím lámal hlavu. Možná by bylo nejlepším křesťanským řešením hodit na Gazu jadernou bombu?
Když odečtu Hamas, který Gazu terorizuje a měl před válkou 10, nebo 20 000 členů a když nepočítám voliče Netanjahua a jeho vlády, kterých je v Izraeli čím dál méně, tj, kolem několika procent, většina lidí na obou stranách jsou normální. Mají děti, chtějí v klidu a v míru žít.
Podle mě by bylo ideálním řešením vytvořit konečně ten umělý ostrov a na něj poslat Hamás, Netanjahua s jeho vládou a valentýnské petičáře z ČR, ať si to tam nějak mezi sebou dohodnou. Mohli by také uspřádat soutěž v neempatii, cynismu, dehumanizaqi, porušování lidských práv, podpoře humanitární katastrofy a porušování mezinárodního práva. Schválně, kdo by vyhrál.
Je jisté, že bagatelizace takových věcí, jako je 12 300 mrtvých dětí a etnické čistky se naší společnosti – nejenom té izraelské – vymstí a vrátí jako bumerang.
Loading…