in , , ,

„Cimický mě sexuálně napadl“, exkluzivní audio záznam svědectví jedné z obětí

„Žádný psychiatr nemá právo sahat mi na prsa a ptát se, jak často a s kým mám sex“

Jan Cimický

Dobrý den Moniko, četla jsem Vaše články o zneužívání psychiatrem Cimickým a mám stejnou zkušenost.

Zdroj: Messenger

Poté, co jsem zveřejnila na webu dva články týkající se nevhodných praktik psychiatra a důvěrníka StB Jana Cimického, dostávám takové zprávy každý den.

Bohužel jsem v té době byla tak psychicky v háji, že jsem vůbec nerozeznala o co jde a že se to stalo mně. Zpětně jsem se bála, že mi nikdo neuvěří a budu z toho mít jen problémy. Nedávno se to opakovalo, ale byla to spíše agresivní reakce zoufalého, starého člověka. Chodím si tam jen pro léky a nyní už hledám někoho jiného, kdo mi je bude předepisovat. Je to citlivé téma, ale jsem ráda, že to jde na světlo.

Zdroj: Messenger

Z výpovědí všech žen, dívek i mužů (příbuzných pacientek, spolupracovníků atd.), kteří mě oslovili, vyplývá, že oběťmi byly jak klientky, tak jejich okolí, dále také studentky a účastnice besed. Nedá se tedy všechno zamést pod koberec s tím, že to byly ženy s nějakou psychiatrickou diagnózou (čti nespolehlivé zdroje). Ani se nedají všechny ty svědkyně eventuálně vydírat tím, že se jejich diagnózy zveřejnění. Není co zveřejňovat. Řada dívek jen přišla na besedu o psychologii, na literární setkání, nebo prostě jen měla smůlu, že pracovala v rozhlase. Mnohým nebylo ani osmnáct.

Navzdory tomu, že některé třeba i říkají, že zrovna #MeToo není jejich šálkem kávy, tato causa #MeToo po česku nastartovala.

Pacientka, která byla v péči doktora Cimického ještě donedávna, mi to ve zprávě popisovala takto:

Poprvé se mi to stalo v roce 2017. Tenkrát se mě v rámci terapie, kdy jsem byla v těžkých panických stavech a s léky na uklidnění, ptal na přítele. Jak často spolu spíme atd. Brala jsem to jako otázky, které asi patří k zjištění psychického stavu. Byla jsem tenkrát pod léky, takže ne s úplně ideálním úsudkem. Poté mi doporučoval několikrát na sezeních, ať si najdu milence a vlastně mě k tomu nabádal. Po asi dalších pěti sezeních, kdy jsem podstupovala v ordinaci akupunkturu, mi sáhl na prso. Ale nebylo to omylem, vzal mé ňadro do ruky a zmáčkl ho. Ne jednou, ale třeba třikrát. Byla jsem v šoku a nevěděla jsem, co se děje. Řekl, že tak hezká holka jako já, která je navíc, jak se zdá, v pořádku, by měla mít milence. Tím to skončilo. Jakmile jsem se začala uzdravovat, už nic nezkusil. Asi, že jsem byla při smyslech? Nevím.

Cca půl roku nazpátek jsem si jela do ordinace pro léky a on s někým telefonoval. Protože jsem nechtěla vstupovat, pokynul mi, ať si sednu. Sedla jsem si, on domluvil a já se usmála. Jako vždy. On se na mne rozkřičel, čemu se směji? Jestli mám radost, když ostatní lidé trpí? Koukala jsem jako blázen a jediné, co jsem udělala, že jsem se jen usmála. A on na to: Prosím vás, mlčte a jděte! Vrazil mi recept a utrousil něco o tom, že až mi bude nejhůř, tak to pochopím. Posléze jsem to říkala kamarádce a ta mi prozradila, že měl autonehodu. Že o tom psal bulvár. Ale já bulvár nečtu. Jak jsem tedy mohla vědět, co se stalo? Tam mi došlo, že je starý, neprofesionální a už by svou práci dělat neměl. O to víc, pokud zneužívá křehké lidi, kteří v něho mají důvěru, v jejich nejtěžším období života. Bohužel já byla tenkrát tak mimo, že mi to došlo až zpětně, co mi udělal. Vinila jsem sebe, že jsem byla asi moc vyzývavá. Ale to je blbost. Byla jsem jeho pacientka a on neměl právo jako psychiatr sahat mi na prsa a ptát se mě, jak často a s kým mám sex. V tu chvíli ale víte, že je často v televizi, že je autorita a že by vám to nikdo nevěřil. Navíc jeho kancelář je celá ověšená fotkami s lidmi z bulváru. Párkrát jsem tam i někoho potkala. Prostě radši vytěsníte, že se něco stalo, protože ho vlastně potřebujete. A podle mě on tohle ví. Moc dobře. Celou dobu. A to mne děsí nejvíc.

Zdroj: Messenger

Mluvila jsem také s ženou, kterou Jan Cimický sexuálně obtěžoval v době před pětadvaceti lety. Mám svědectví lidí, že k témuž docházelo před třiceti lety, někdo dokonce tvrdí, že před pětatřiceti. Začínají se ozývat hlasy kolegů – lékařů a lékařek. Jak je možné, že to všechno trvalo tak dlouho? A kolik těch obětí muselo být? Internetem nyní koluje zpráva, že sexuolog Radim Uzel jako dlouholetý přítel Cimického se dušuje, že k ničemu nedošlo. Vysílají se také rozhovory s advokáty, kteří vyjadřují své názory na situaci, aniž by vůbec věděli, oč jde. Místo toho se snaží potenciálním svědkyním vzkázat, že jim v případě falešného svědectví hrozí trestní stíhání. Na těch ženách se někdo dopustil násilí a ony by teď za to, že promluvily, měly být stíhány? Rozumím tomuto podprahovému sdělení správně?

Natočila jsem rozhovor s jednou z obětí, která vysvětluje, k čemu došlo a jak v té době jako mladá žena reagovala. Kéž by si to poslechli všichni ti, kdo se dnes a denně dopouští zjednodušujících a zkreslujících vyjádření.

„Už jen číst o tom, že se to stalo také někomu jinému, je pro mě zraňující“, píšou mi ženy. „Nemůžu to ani číst, podívám se ráno, protože bych neusnula.“

Proto, aby se podobné věci pro příště nebraly na lehkou váhu, je třeba přinášet svědectví.

V této nahrávce si můžete poslechnout svědectví ženy, kterou Jan Cimický napadl. Její totožnost je mi známá, mluvila jsem s ní opakovaně a před svědky. Respektuji její přání zůstat v anonymitě.

Svědectví o sexuálním obtěžování Janem Cimickým

Autor: Monika Le Fay

Monika Le Fay je matka několika dětí, dvě porodila a dvě si přivezla. Režisérka několika desítek filmů. Scénáristka a spisovatelka.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0