in

„Bureši, Zlín si nekoupíš“

Návštěva Andreje Babiše ve Zlíně

Zhruba třicet lidí s transparenty protestovalo proti návštěvě Andreje Babiše ve Zlíně. Jsem hrdá na své krásné rodné město, že se už tradičně vymezuje proti estébákům a komunistům v politice.

Již dříve se spojila skupina zlínských občanů a nechala nafotit billboardy s popisem STYDÍME SE ZA OBA (myšleno za prezidenta i premiéra).

Když jste vyrůstali ve Zlíně, nemohli jste si génia loci nevšimnout. Téměř vše, co ve Zlíně za něco stálo, bylo Baťovo. Domy, školy, obchodní dům, kino, filharmonie i továrna. Mou babičku Maňu byste nikdy neslyšeli vypustit z úst to ohavné jméno GOTTWALDOV.

Zlín byl vždycky Zlínem a zůstal jím i přesto, že ho komunisté dočasně přejmenovali. Nakonec jedna z místních čtvrtí v nedalekých Otrokovicích, kam jsme z komunistického města dojížděli na humanitně zaměřené gymnázium, se jmenovala Baťov. 

Stržení sochy Klementa Gottwalda v parku před Filharmonií pracujících – nyní Památníkem Tomáše Bati od architekta Františka Lýdie Gahury – na zem bylo zadostiučiněním pro všechny dobré rodáky a definitivní tečkou za černou kapitolou dějin města.

Nejen kvůli našim rodinným vazbám a skutečnosti, že můj děda pracoval jako Baťův účetní, jsme odmala nasávali atmosféru prvorepublikového Zlína. Doby, kdy se naše město díky slavnému rodákovi stalo slavným po celém světě a měli jsme právem být na co pyšní.

Když Tomáš Baťa zemřel a válka zplundrovala Zlín, můj osmnáctiletý strýc vyrazil jen tak s batohem přes čáru rovnou do Brazílie. Žila tam velká komunita bývalých „baťovců“, stejně jako byli v Austrálii, kam zamířila druhá část mé rodiny. Baťovci se dali nalézt po celém světě a všude měli dobré jméno.

Přirovnávat dotačního podvodníka, vypalovače polí, zloděje a lháře k „panu šéfovi“, který svůj obrovský majetek získal pouze a jen vlastní pílí, nadšením, odhodláním a vizionářskými nápady, je jednoduše chucpe.

Přečtěte si také:  Co by řekli Franz Kafka a Sigmund Freud na Netanjahua?

Kdyby Tomáš Baťa žil, byl by první, kdo by Babiše kritizoval. Za to, jakým způsobem přišel k penězům. Za to, jak se chová ke svým podřízeným a zaměstnancům. Určitě i za velkopanské manýry a okázalost, s níž rád on i jeho manželka dávají najevo luxus. Za určitý typ buranství východního typu, který byl Baťovi bytostně cizí.

Není divu, že Zlíňáci přivítali Babiše s transparentem „Baťa by tě hnal!“

Mají pravdu.

Zlín býval městem Tomáše Bati. V období temna z něj uteklo hodně lidí za svobodou. Byla tu také poměrně velká disidentská enkláva kolem mluvčího Charty 77 Stanislava Devátého (prvního z mimopražských mluvčích). 

Dnes Zlín zastupuje v Senátu nezávislý senátor Tomáš Goláň, donedávna ještě neznámý účetní. Nyní ho zná celá republika jako neochvějného zastánce daňových poplatníků při sporech s finančními úřady. Goláň důsledně mapuje činnost Andreje Babiše a poukazuje na jeho kriminální jednání. Jako daňový poradce právě včera obdržel za svou práci prestiží ocenění Daňař roku.

Přesto, jakou má Zlín minulost, a navzdory tomu, kdo ho dnes v Senátu zastupuje, dnešní radnici ovládlo ANO. Premiér prý šel na setkání s místním primátorem s veselou. Když se o pár desítek minut později vracel kolem demonstrantů, do smíchu mu už nebylo. Lidé na něj čekali, vybaveni mnoha viditelnými transparenty.

„Bureši, Zlín si nekoupíš!“

„Dnes, Bureši, díky tobě, obrací se Baťa v hrobě!“

„Dík podpoře z Hradu vládnu, lžu a kradu!“

„Všetci kradnú, iba ja čerpám!“

„Udavači StB stydíme se za tebe!“

Podle některých účastníků celou akci sledovalo několik příslušníků policie v civilu, kteří si protestující fotili a natáčeli. Jeden z očitých svědků vše popsal takto: „Těch policajtů v uniformách, v civilu i kriminálky tam bylo na můj vkus fakt dost. Babiš přišel s průvodem směrem od policajtů a hned zalezl dovnitř. Pobyl zhruba čtyřicet minut a za pískotu a skandování ,Baťa by tě hnal!̔ zmizel jak smrad.“

Přečtěte si také:  Freedom and Human Rights Petra Fialy aneb Zavřete oči a nemyslete na Gazu

Další z účastníků sdělili:

„Policajti si nás natáčeli jak za komunistů. Nelíbilo se mi to a možná bychom se jich mohli zeptat, k čemu to potřebují a jak s tím budou nakládat.“

„Bylo tam třicet usměvavých nekonfliktních lidí, dvacet fízlů a jeden estébák.“

„Viděla jsem to na vlastní oči, že si nás natáčeli a fotili. A když se jich někdo ptal proč a nač, tak prý proto, že chodíme na nepovolené demonstrace! My jsme se přitom přišli jen podívat na našeho premiéra.“


Mějme na paměti, že dřívější demonstrace proti režimu také začínaly v malých skupinkách – a jak to dopadlo. Něčím se vždycky začít musí. Jednoho dne, a nebude to snad dlouho trvat, už nebude Andrej Babiš premiérem. Spolu s ním zmizí ze země i jeho populistický PR projekt ANO.

Zlín byl odjakživa městem lidí, kteří své úspěchy budují poctivou prací, ne švindly, podvody a okrádáním ostatních.

Kéž se Zlínu vrátí jeho dřívější důstojnost a lháři a podvodníci budou mít do města vstup zakázán.

Nebýt vás, nemohla bych tento web nikdy provozovat.

Noviny, kam jsem psala komentáře, buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Díky vám můžu už čtvrtý měsíc psát, co si myslím. Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte mě zde.

Autor: Monika Le Fay

Monika Le Fay je matka několika dětí, dvě porodila a dvě si přivezla. Režisérka několika desítek filmů. Scénáristka a spisovatelka.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0