Monika Le Fay
S Irenou jsme spolužačky z FAMU, ale na škole jsme se minuly. Oslovila jsem ji cíleně, protože cítím velmi silně nepoměr mezi tím, co je u nás dovoleno mužům a co ženám a že ta, která se vzepře obecně vžitým pravidlům si to vždycky odskáče, jako kdysi čarodějnice.
Někdy přemýšlím nad tím, proč jsem sama tolik času věnovala psaní a točení filmů o mužích, ať to byly vymyšlené postavičky Bubu, Jonáš, táta Romeo, Adam z Marseille, nebo živý Anastáz Opasek, anebo Ivan Martin Jirous, Karel Schwarzenberg, anebo i ten, kdo se nabízí, Václav Havel.
Myslím že snaha o to ukazovat dobré mužské příklady vyplývá z mého životního pocitu, o kterém jsem psala nedávno, totiž že ženy v naší rodině měly tendenci pohrdat muži, protože byly schopné všechno dělat samy. Vybudovat a vést byznys, porodit osm dětí a pracovat u toho na poli, odejít z města a žít sama v domku na vesnici, když se změní režim. Umět se starat o děti o zvířata, malovat na sklo, vyrobit pannu ve velikosti čtyřletého dítěte, háčkovat, plést, péct, vařit, zavařovat, sušit seno, starat se o dobytek, zachraňovat toulavé kočky a u toho věštit, kdy Brežněv natáhne brka .A podporovat a uklidňovat přitom muže, kteří odchází do války a do legií, zachraňují lidské životy. plazí se potmě se zbraněmi kolem řeky. Určitě by to dokázaly taky, ale nikdo je k tomu nepustil.
Myslím, že Irena je jako já z generace, která už se žádných mužů na to, co by mohla a měla udělat neptá.
Když jsme (společně s několika muži) podcast s Irenou vypustili do světa, už na nás začali útočit. To, že Irena popisuje nějakou svou zkušenost, je její životní zkušenost, její pohled, vzpomínka na to, co zažila. Kdo jsme, abychom jí vysvětlovali, že to tak nebylo, že se to nestalo, že nemá právo se tak cítit?
Ponižování mužů nesnáším úplně stejně jako ponižování žen, dětí a zvířat. Ruku na srdce: budeme tu budovat kult osobnosti? Jeden z dalších podcastů, který už máme natočený, bude s mužem feministou. Mužem, která kritizoval postoje Václava Havla k ženám už před desítkami let. A o tom, co pro mě znamenal Havel před listopadem a po něm, že jsem kvůli němu byla zavřená, točila s ním i o něm, že mi chválil film i knihu jsem psala už milionkrát.
Během mnoha let ve střižně jsem vedla s kolegy a kolegyněmi dlouhé rozhovory. Jedno z témat bylo proč si velcí muži často najdou ženu, která je inspiruje a táhne dopředu, která jim dává kyslík nutný k tomu aby se nadechli a kterou časem, až se stanou slavnými, vymění za mladší, nebo lacinější model, který jim místo nastavování zrcadla nabízí pochlebování. To přece ale nemění nic na tom, co dokázali.
Každý má své dobré i špatné stránky a v každém se skrývá dobro i zlo. Osobně bych asi nechtěla žít s nějakým mladíkem, který mě obdivuje za akty odvahy v době, kdy ani nebyl na světě a taky myslím, že bych asi nenapsala knihu o svém milostném životě. Ačkoliv vyslovit to je pěkně ošidné, zatím všechno o čem jsem kdy řekla, že bych nikdy neudělala, se stalo 🙂
Podcast s Irenou Obermannovou je rozhovor mezi dvěma dospělými ženami, které už nemají potřebu hrát nějaké hry, snažit se zavděčit, nebo zalíbit. Berte, nebo nechte být. Útoky nejvíc ze všeho nevypovídají ani o Ireně, ani o mně, ale o vás.
Ať žijí muži!
A také Ať žije svoboda slova!
Bojovat za svobodu slova a pak se bát otevřeně mluvit o Havlovi je srandovní. Navíc ten podcast z velké části o něm ani není.
